Bava kama 32b בבא קמא

„Pojďte, vyjděme vstříc nevěstě královně!“ A někteří říkají: „...vstříc Šabatu, nevěstě královně!“ Rabi Janaj se zahalil [do pláště], stál a říkal: „Přijď, nevěsto, přijď, nevěsto!“

MIŠNA: Kdo štípe [dříví] na veřejném prostranství a způsobí škodu v soukromém prostoru, [nebo štípe] v soukromém prostoru a způsobí škodu na veřejném prostranství, [nebo štípe] v soukromém prostoru a způsobí škodu v jiném soukromém prostoru – je povinen [platit].

GEMARA: A je to [všechno] zapotřebí. Neboť kdyby [tana] učil jen „kdo štípe v soukromém prostoru a způsobí škodu na veřejném prostranství“, [byl by povinen], protože tam bývá mnoho lidí; ale z veřejného prostranství do soukromého prostoru, kde nebývá mnoho lidí, bych řekl, že ne.

A kdyby učil [jen] z veřejného prostranství do soukromého prostoru, [byl by povinen], protože od počátku jedná bez oprávnění; ale ze soukromého prostoru na veřejné prostranství, kde jedná oprávněně, bych řekl, že ne.

A kdyby učil [jen] tyto dva: to první proto, že tam bývá mnoho lidí, a to druhé proto, že [jedná] bez oprávnění; ale ze soukromého prostoru do jiného soukromého prostoru, kde nebývá mnoho lidí a od počátku [jedná] oprávněně, bych řekl, že ne. [Proto] je to zapotřebí.

Naši učitelé učili: Kdo vstoupí do dílny tesaře bez svolení, odletí poleno, udeří ho do obličeje a on zemře – [tesař] je osvobozen. A jestliže vstoupil se svolením, je povinen.

Co [znamená] „povinen“? Rabi Josi bar Chanina řekl: Je povinen [platit] čtyři věci a je osvobozen od vyhnanství.

Protože to není podobné lesu: [V] lese tento vstupuje do [prostoru], k němuž má právo, a tamten vstupuje do [prostoru], k němuž má právo; [zde] tento vstoupil do prostoru druhého.

Rava řekl: [Je to] úsudek a minori ad maius: Jestliže v lese, kam tento vstupuje z vlastní vůle a tamten vstupuje z vlastní vůle, se [ten, kdo zabije,] stává jakoby vstoupivším s vědomím druhého a jde do vyhnanství – tím spíše tento, který vstoupil s vědomím druhého!

Rava tedy řekl: Co [znamená] „osvobozen od vyhnanství“? Že mu vyhnanství nestačí [k odčinění]. A toto je důvod rabi Josiho bar Chaniny: protože je to neúmyslný čin blízký úmyslnému.

Rava namítal: „Přidal mu jeden [úder] řemenem a [odsouzený] zemřel – ten jde kvůli němu do vyhnanství.“ A zde je to přece neúmyslný čin blízký úmyslnému, neboť si měl uvědomit, že lidé mohou zemřít i jedním [úderem] řemenem, a přesto se učí, že jde do vyhnanství! Rav Šimi z Nehardey řekl: [Jde o případ], kdy se zmýlil v počítání.

Rava ho plácl sandálem. Řekl mu: Copak on počítá? Vždyť se učí: Nejvýznamnější ze soudců předčítá, druhý počítá a třetí říká: Udeř ho!

Rav Šimi z Nehardey tedy řekl: [Jde o případ], kdy se zmýlil sám soudce.

Namítají: Kdo hodí kámen na veřejné prostranství a zabije [člověka], jde do vyhnanství. A zde je to přece neúmyslný čin blízký úmyslnému, neboť si měl uvědomit, že na veřejném prostranství bývají lidé, a přesto se učí, že jde do vyhnanství!

Rav Šmuel bar Jicchak řekl: [Jde o případ], kdy bourá svou zeď.

Měl se dívat! – Když bourá v noci.

I v noci se měl dívat! – Když bourá svou zeď ve dne směrem k smetišti.

Jaké je to smetiště? Jestliže tam bývá mnoho lidí, je to úmyslné; a jestliže tam nebývá mnoho lidí, je to vyšší moc!

Rav Papa řekl: Je to zapotřebí jen u smetiště, kam se obvykle chodí ulevit si v noci, ale ne ve dne, a přece se najde někdo, kdo tam náhodou zajde a sedne si. Úmyslné to není, protože se tam ve dne obvykle nechodí ulevit; a vyšší moc to také není, protože se najde někdo, kdo tam náhodou zajde a sedne si.

Rav Papa jménem Ravy to učil k první části: Kdo vstoupí do dílny tesaře bez svolení, odletí mu poleno, udeří ho do obličeje a on zemře – [tesař] je osvobozen. Rabi Josi bar Chanina řekl: Je povinen [platit] čtyři věci a je osvobozen od vyhnanství.

Kdo to učí k poslední části, tím spíše [to platí] pro první část. A kdo to učí k první části – ale v poslední části, protože [vstoupil] se svolením, je povinen [jít do] vyhnanství.

A je povinen [jít do] vyhnanství? Vždyť se učí: Kdo vstoupí do dílny kováře, odletí jiskry, udeří ho do obličeje a on zemře – [kovář] je osvobozen, a to i tehdy, když vstoupil se svolením!

S čím se zde zabýváme? S kovářovým učněm. – Kovářův učeň má být zabit? – Když ho jeho mistr pobízí, aby odešel, a on neodchází.

A protože ho jeho mistr pobízí, aby odešel, má být zabit? – [Mistr] se domníval, že odešel. Je-li tomu tak, pak i u cizího [člověka to platí]!