„Pojďte, vyjděme vstříc nevěstě královně!“ A někteří říkají: „...vstříc Šabatu, nevěstě královně!“ Rabi Janaj se zahalil [do pláště], stál a říkal: „Přijď, nevěsto, přijď, nevěsto!“
בואו ונצא לקראת כלה מלכתא ואמרי לה לקראת שבת כלה מלכתא רבי ינאי מתעטף וקאי ואמר בואי כלה בואי כלה:
MIŠNA: Kdo štípe [dříví] na veřejném prostranství a způsobí škodu v soukromém prostoru, [nebo štípe] v soukromém prostoru a způsobí škodu na veřejném prostranství, [nebo štípe] v soukromém prostoru a způsobí škodu v jiném soukromém prostoru – je povinen [platit].
GEMARA: A je to [všechno] zapotřebí. Neboť kdyby [tana] učil jen „kdo štípe v soukromém prostoru a způsobí škodu na veřejném prostranství“, [byl by povinen], protože tam bývá mnoho lidí; ale z veřejného prostranství do soukromého prostoru, kde nebývá mnoho lidí, bych řekl, že ne.
גמ׳ וצריכא דאי תנא המבקע ברה"י והזיק ברה"ר משום דשכיחי רבים אבל מרה"ר לרה"י דלא שכיחי רבים אימא לא
A kdyby učil [jen] z veřejného prostranství do soukromého prostoru, [byl by povinen], protože od počátku jedná bez oprávnění; ale ze soukromého prostoru na veřejné prostranství, kde jedná oprávněně, bych řekl, že ne.
ואי תנא מרה"ר לרה"י משום דמעיקרא שלא ברשות עביד אבל מרשות היחיד לרה"ר דברשות עביד אימא לא
A kdyby učil [jen] tyto dva: to první proto, že tam bývá mnoho lidí, a to druhé proto, že [jedná] bez oprávnění; ale ze soukromého prostoru do jiného soukromého prostoru, kde nebývá mnoho lidí a od počátku [jedná] oprávněně, bych řekl, že ne. [Proto] je to zapotřebí.
ואי תנא הנך תרתי הא משום דשכיחי רבים והא משום דשלא ברשות אבל מרה"י לרה"י אחר דלא שכיחי רבים ומעיקרא ברשות אימא לא צריכא:
Naši učitelé učili: Kdo vstoupí do dílny tesaře bez svolení, odletí poleno, udeří ho do obličeje a on zemře – [tesař] je osvobozen. A jestliže vstoupil se svolením, je povinen.
ת"ר הנכנס לחנותו של נגר שלא ברשות ונתזה בקעת וטפחה על פניו ומת פטור ואם נכנס ברשות חייב
Protože to není podobné lesu: [V] lese tento vstupuje do [prostoru], k němuž má právo, a tamten vstupuje do [prostoru], k němuž má právo; [zde] tento vstoupil do prostoru druhého.
לפי שאין דומה ליער יער זה לרשותו נכנס וזה לרשותו נכנס זה לרשות חבירו נכנס
Rava řekl: [Je to] úsudek a minori ad maius: Jestliže v lese, kam tento vstupuje z vlastní vůle a tamten vstupuje z vlastní vůle, se [ten, kdo zabije,] stává jakoby vstoupivším s vědomím druhého a jde do vyhnanství – tím spíše tento, který vstoupil s vědomím druhého!
אמר רבא ק"ו ומה יער זה לדעתו נכנס וזה לדעתו נכנס נעשה כמי שנכנס לדעת חבירו וגולה זה שלדעת חבירו נכנס לא כל שכן
Rava tedy řekl: Co [znamená] „osvobozen od vyhnanství“? Že mu vyhnanství nestačí [k odčinění]. A toto je důvod rabi Josiho bar Chaniny: protože je to neúmyslný čin blízký úmyslnému.
אלא אמר רבא מאי פטור מגלות דלא סגי ליה בגלות והיינו טעמא דרבי יוסי בר חנינא משום דהוי ליה שוגג קרוב למזיד
Rava namítal: „Přidal mu jeden [úder] řemenem a [odsouzený] zemřel – ten jde kvůli němu do vyhnanství.“ A zde je to přece neúmyslný čin blízký úmyslnému, neboť si měl uvědomit, že lidé mohou zemřít i jedním [úderem] řemenem, a přesto se učí, že jde do vyhnanství! Rav Šimi z Nehardey řekl: [Jde o případ], kdy se zmýlil v počítání.
מתיב רבא הוסיף לו רצועה אחת ומת הרי זה גולה על ידו והא הכא דשוגג קרוב למזיד הוא דאיבעי אסוקי אדעתיה דמייתי אינשי בחדא רצועה וקתני הרי זה גולה אמר רב שימי מנהרדעא דטעי במנינא
Namítají: Kdo hodí kámen na veřejné prostranství a zabije [člověka], jde do vyhnanství. A zde je to přece neúmyslný čin blízký úmyslnému, neboť si měl uvědomit, že na veřejném prostranství bývají lidé, a přesto se učí, že jde do vyhnanství!
מיתיבי הזורק את האבן לרה"ר והרג הרי זה גולה והא הכא דשוגג קרוב למזיד הוא דאיבעי ליה אסוקי אדעתיה דברה"ר שכיחי אינשי וקתני הרי זה גולה
Rav Papa řekl: Je to zapotřebí jen u smetiště, kam se obvykle chodí ulevit si v noci, ale ne ve dne, a přece se najde někdo, kdo tam náhodou zajde a sedne si. Úmyslné to není, protože se tam ve dne obvykle nechodí ulevit; a vyšší moc to také není, protože se najde někdo, kdo tam náhodou zajde a sedne si.
אמר רב פפא [לא צריכא אלא] באשפה העשויה להפנות בלילה ואינה עשויה להפנות ביום ואיכא דמיקרי ויתיב מזיד לא הוי דהא אינה עשויה להפנות ביום אנוס נמי לא הוי דהא איכא דמיקרי ויתיב
Rav Papa jménem Ravy to učil k první části: Kdo vstoupí do dílny tesaře bez svolení, odletí mu poleno, udeří ho do obličeje a on zemře – [tesař] je osvobozen. Rabi Josi bar Chanina řekl: Je povinen [platit] čtyři věci a je osvobozen od vyhnanství.
רב פפא משמיה דרבא מתני לה ארישא הנכנס לחנותו של נגר שלא ברשות ונתזה לו בקעת וטפחה לו על פניו ומת פטור אמר רבי יוסי בר חנינא חייב בארבעה דברים ופטור מגלות
Kdo to učí k poslední části, tím spíše [to platí] pro první část. A kdo to učí k první části – ale v poslední části, protože [vstoupil] se svolením, je povinen [jít do] vyhnanství.
מאן דמתני לה אסיפא כ"ש ארישא ומאן דמתני לה ארישא אבל אסיפא כיון דברשות חייב גלות
A je povinen [jít do] vyhnanství? Vždyť se učí: Kdo vstoupí do dílny kováře, odletí jiskry, udeří ho do obličeje a on zemře – [kovář] je osvobozen, a to i tehdy, když vstoupil se svolením!
ומי חייב גלות והתניא הנכנס לחנותו של נפח ונתזה ניצוצות וטפחה לו על פניו ומת פטור ואפילו נכנס ברשות
A protože ho jeho mistr pobízí, aby odešel, má být zabit? – [Mistr] se domníval, že odešel. Je-li tomu tak, pak i u cizího [člověka to platí]!
ומשום דרבו מסרהב בו לצאת למיקטליה קאי כסבור יצא אי הכי אחר נמי
Originál: Bava Kamma 32b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.