Bava kama 4a בבא קמא

a povaha zubu, který nemá úmysl škodit, není jako povaha rohu, který má úmysl škodit.

Ale není to snad úsudek a minori ad maius [kal va-chomer]? Jestliže je [majitel] povinen za zub, který nemá úmysl škodit, tím spíše za roh, který má úmysl škodit! Bylo to potřeba. Mohl by sis myslet, že je to stejné jako u otroka a otrokyně: u otroka a otrokyně, ačkoli mají úmysl škodit, je [pán] přesto osvobozen; i zde by tomu nebylo jinak.

Řekl Rav Aši: Copak u otroka a otrokyně není závažný důvod? Že by se pán mohl na otroka rozzlobit, a ten by šel a zapálil stoh jeho bližního, a tak by [otrok] zavazoval svého pána každý den ke [škodě] sta min.

Nýbrž odmítne se to takto: Povaha rohu, který má úmysl škodit, není jako povaha zubu, který úmysl škodit nemá, a povaha zubu, kde škoda přináší požitek, není jako povaha rohu, kde škoda požitek nepřináší.

A co se týče nohy, kde ji vynechal? [Slova] „když způsobí škodu, je škůdce povinen“ zahrnují nohu.

Ať ji tedy uvede výslovně!

Nýbrž řekl Rava: [Tanaj] uvedl „býka“ kvůli jeho noze a „spásajícího“ kvůli jeho zubu, a takto to míní: Povaha nohy, jejíž škoda je častá, není jako povaha zubu, jehož škoda častá není, a povaha zubu, kde škoda přináší požitek, není jako povaha nohy, kde škoda požitek nepřináší.

A co se týče rohu, kde ho vynechal? [Slova] „když způsobí škodu, je škůdce povinen“ zahrnují roh.

Ať ho tedy uvede výslovně! Mluví o těch, které jsou varované od počátku; o těch, které jsou nejprve neškodné a nakonec varované, nemluví.

A proč Šmuel neřekl jako Rav? Řekne ti: Kdyby sis myslel, že jde o člověka – vždyť v závěru [Mišny] se učí: Varovaný býk, býk škodící v prostoru poškozeného, a člověk.

Ať ho tedy uvede na počátku! Mluví o škodách způsobených majetkem, o škodách způsobených vlastním tělem nemluví.

A Rav také – vždyť člověk je uveden v závěru! Rav ti řekne: Ten [výrok] přišel jen proto, aby ho započítal mezi varované.

A co [znamená] „není povaha“?

Takto to míní: Povaha býka, za něhož se platí výkupné, není jako povaha člověka, který výkupné neplatí, a povaha člověka, který je povinen ke čtyřem [druhům plateb], není jako povaha býka, u něhož čtyři [druhy plateb] nejsou.

„Společné mají to, že je jejich způsobem škodit.“ Je snad způsobem býka škodit? U varovaného. A je snad způsobem varovaného škodit? Jakmile byl varován, je to jeho způsob.

Je snad způsobem člověka škodit? U spícího. Je snad způsobem spícího škodit? Protože se skrčuje a natahuje, je to jeho způsob.

„A jejich hlídání leží na tobě.“ Vždyť u člověka leží hlídání jeho těla na něm samém!

A podle tvého názoru: To, co učil Karna – Čtyři hlavní druhy škod, a člověk je jedním z nich – i tam leží hlídání těla člověka na něm samém! Nýbrž jak řekl rabi Abahu tanajovi: Uč: „Člověk – hlídání jeho těla leží na něm.“