Bava kama 62a בבא קמא

Kdy to platí? U toho, kdo zapálí [oheň] na svém vlastním [pozemku], a ten se šířil a hořel na [pozemku] jeho bližního; avšak kdo zapálí [oheň] na [pozemku] svého bližního, platí (podle všech) vše, co bylo uvnitř.

A rabi Jehuda souhlasí s mudrci u toho, kdo půjčí svému bližnímu místo, aby navršil stoh, a on navršil stoh a [něco v něm] ukryl, že [škůdce] platí jen hodnotu stohu. [Půjčil-li mu místo,] aby navršil pšenici, a on navršil ječmen; ječmen, a on navršil pšenici; pšenici, a on ji přikryl ječmenem; ječmen, a on jej přikryl pšenicí – platí jen hodnotu ječmene.

Řekl Rava: Kdo dá ženě zlatý denár a řekne jí: Dej na něj pozor, je stříbrný – poškodí-li ho, platí zlatý denár, neboť jí může říci: Co ti bylo po něm, že jsi ho poškodila? Byla-li u něj nedbalá, platí stříbrný, neboť mu může říci: Přijala jsem na sebe hlídání stříbra; hlídání zlata jsem na sebe nepřijala.

Řekl Rav Mordechaj Rav Ašimu: Vy to učíte jako [výrok] Ravy; my to máme za zřejmé z mišny: [Půjčil-li místo na] pšenici, a on ji přikryl ječmenem; ječmen, a on jej přikryl pšenicí – platí jen hodnotu ječmene. Zřejmě [proto, že] mu může říci: Přijal jsem na sebe hlídání ječmene. Také zde mu může říci: Hlídání zlata jsem na sebe nepřijala.

Řekl Rav: Slyšel jsem věc od rabi Jehudy, a nevím, co to je. Řekl Šmuel: A Aba [Rav] neví, co slyšel od rabi Jehudy? [Totiž], že podle toho, kdo činí povinným za škody na věcech skrytých v ohni, zavedli nařízení ve prospěch okradeného u jeho ohně [, aby směl přísahat, co ztratil].

Zeptal se Amejmar: Zavedli nařízení ve prospěch okradeného u udavače, či ne? Podle toho, kdo říká, že nesoudíme zákon nepřímého způsobení škody, se nemusíš ptát, neboť ani udavačství nesoudíme.

Nýbrž ptáš se podle toho, kdo říká, že soudíme zákon nepřímého způsobení škody: Zavedli nařízení ve prospěch okradeného u udavače, takže přísahá a bere, či ne? Zůstává to nerozhodnuto.

Jeden muž kopl do truhly svého bližního a shodil ji do řeky. Přišel její majitel a řekl: Toto a toto jsem v ní měl. Rav Aši seděl a zkoumal to: V takovém případě jak [rozhodnout]?

Řekl Ravina Rav Achovi, synu Ravy, a někteří říkají, že Rav Acha, syn Ravy, Rav Ašimu: Není to snad naše mišna? Vždyť jsme se učili: A mudrci souhlasí s rabi Jehudou u toho, kdo zapálí obytnou stavbu, že platí vše, co bylo uvnitř, neboť je zvykem lidí ukládat [věci] v domech.

Odpověděl mu: Kdyby tvrdil [, že tam byly] zuzy, [bylo by to] také tak. Zde (o čem se zabýváme) tvrdí [, že tam byla] perla. Jak tedy? Ukládají lidé perly do truhly, či ne? Zůstává to nerozhodnuto.

Řekl Rav Jejmar Rav Ašimu: Tvrdí-li [, že měl] stříbrný pohár v obytné stavbě, jak [rozhodnout]? Odpověděl mu: Podíváme se: je-li to zámožný člověk, který stříbrný pohár mívá, anebo je-li to důvěryhodný člověk, u něhož lidé ukládají [věci] do úschovy, přísahá a bere; a ne-li, nemá tu moc.

Řekl Rav Ada, syn Rav Avji, Rav Ašimu: Jaký je rozdíl mezi loupežníkem a násilným kupcem (chamsan)? Odpověděl mu: Násilný kupec dává peníze; loupežník peníze nedává.

Řekl mu: Dává-li peníze, nazýváš ho násilníkem? Vždyť řekl Rav Huna: Pověsili ho [donutili ho] a prodal – jeho prodej je prodejem! Není to obtížné: tam řekl „chci“, zde neřekl „chci“.