Bava kama 97a בבא קמא

Ale řekl snad Rav, že otrok je přirovnán k nemovitostem? Vždyť Rav Daniel bar Rav Ketina řekl, řekl Rav: Kdo se zmocní otroka svého bližního a dá mu pracovat, je osvobozen. A kdyby tě napadlo, že otrok je přirovnán k nemovitostem, proč je osvobozen? [Otrok] zůstává ve vlastnictví svého pána!

Čím se zde zabýváme? [Případem, kdy to bylo] v době, kdy [otrok] nepracoval. Jako to, když rabi Aba poslal Mari bar Marovi [dotaz], aby se otázal Rava Huny: Kdo bydlí ve dvoře svého bližního bez jeho vědomí, musí mu zaplatit nájem, nebo nemusí mu zaplatit nájem? A poslali mu [odpověď]: Nemusí mu zaplatit nájem.

Jak [lze to srovnávat]? Tam je to v pořádku: jak podle toho, kdo říká, že dům, ve kterém se bydlí, se udržuje, a je mu to vhod, tak podle toho, kdo [cituje]: „a zpustošení rozbije bránu“ (Iz 24,12), je mu to vhod.

Ale zde – je mu snad vhod, aby jeho otrok zchátral? Říkají: I zde je mu vhod, aby jeho otrok nezlenivěl.

V domě Rava Josefa bar Chamy se zmocňovali otroků lidí, kteří jim dlužili peníze, a dávali jim pracovat. Řekl mu Raba, jeho syn: Proč to pán dělá? Řekl mu: Protože Rav Nachman řekl: Otrok nestojí ani za chléb pro své břicho. Řekl mu: Řekni, že Rav Nachman to řekl [o otrocích] jako Daru, jeho otrok, který tancuje mezi sudy; ale všichni [ostatní] otroci pracují.

Řekl mu: Já zastávám [názor] Rava Daniela, neboť Rav Daniel bar Rav Ketina řekl, řekl Rav: Kdo se zmocní otroka svého bližního a dá mu pracovat, je osvobozen. Tedy je mu vhod, aby jeho otrok nezlenivěl.

Řekl mu: To platí tam, kde mu nedluží peníze; ale pán, protože mu dluží peníze, vypadá to jako lichva. Neboť Rav Josef bar Minjumi řekl, řekl Rav Nachman: Přestože řekli, že kdo bydlí ve dvoře svého bližního bez jeho vědomí, nemusí mu zaplatit nájem, půjčil-li mu a bydlí ve dvoře svého bližního, musí mu zaplatit nájem. Řekl mu: Odvolávám [to].

Bylo řečeno: Kdo se zmocní lodi svého bližního a koná s ní práci – Rav řekl: Chce-li [majitel], vezme si nájemné; chce-li, vezme si [náhradu za] její opotřebení. A Šmuel řekl: Bere si jen [náhradu za] opotřebení.

Řekl Rav Papa: Nepřou se: toto [je o lodi], která je určena k pronájmu, a toto o lodi, která není určena k pronájmu. A chceš-li, řekni: obojí [o lodi] určené k pronájmu – toto, když do ní vstoupil s úmyslem [zaplatit] nájemné, a toto, když do ní vstoupil s úmyslem loupeže.

„Uloupil-li minci a ta praskla“ atd. Řekl Rav Huna: „Praskla“ – doslova praskla; „byla zneplatněna“ – zneplatnila ji vláda.

A Rav Jehuda řekl: Zneplatnila-li ji vláda, je to totéž co „praskla“. Jak tedy vypadá „byla zneplatněna“? Že ji zneplatnila tato země, ale v jiné zemi je v oběhu.

Řekl Rav Chisda Ravu Hunovi: Podle tebe, který říkáš, že „byla zneplatněna“ [znamená], že ji zneplatnila vláda – hle, plody, které shnily, víno, které zkyslo, je to jako [mince], kterou zneplatnila vláda, a učí se, že platí [podle hodnoty] v době loupeže!

Řekl mu: Tam se změnila jeho chuť a vůně; zde se [mince] nezměnila.

Řekl Rava Ravu Jehudovi: Podle tebe, který říkáš, že [mince, kterou] zneplatnila vláda, je totéž co prasklá – hle, truma, která se stala nečistou, je to jako [mince], kterou zneplatnila vláda, a učí se, že mu řekne: Hle, máš před sebou, co je tvé!

Řekl mu: Tam není její poškození znatelné, zde je její poškození znatelné.

Bylo řečeno: Kdo půjčí svému bližnímu na minci a mince byla zneplatněna – Rav řekl: