Bava mecia 15b בבא מציעא

které dosahuje [úrovně] ramen [tj. plodiny zralé ke sklizni], tam o zhodnocení, které nedosahuje [úrovně] ramen.

Ale vždyť se [to] děje každý den, a Šmuel nechává vymáhat i zhodnocení, které dosahuje [úrovně] ramen!

To není obtíž: tam [jde o případ], kdy mu [dlužník] dluží [částku] ve výši pozemku i zhodnocení; zde, kdy mu dluží jen [částku] ve výši pozemku, takže mu [věřitel] dá [náhradu] za zhodnocení a vyplatí ho.

To je dobré podle toho, kdo říká, že ani když kupec má peníze, nemůže věřitele vyplatit. Ale podle toho, kdo říká, že když kupec má peníze, může věřitele vyplatit – ať mu [kupec] řekne: „Kdybych měl peníze, vyplatil bych tě z celého pozemku; teď, když nemám peníze, dej mi kus pozemku ve výši mého zhodnocení!“

Čím se zde zabýváme? Například když [dlužník pozemek] učinil zvláštní zástavou, kdy mu řekl: „Nebudeš mít [nárok na] splacení než z tohoto.“

Věděl-li [kupec], že [pole] není [prodávajícího], a [přesto] ho koupil – Rav řekl: Na peníze nárok má, na zhodnocení nárok nemá. A Šmuel řekl: Nemá nárok ani na peníze.

V čem se přou? Rav se domnívá: Člověk ví, že [prodávající] nemá pozemek, a rozhodl se a dal [peníze] jako uložený majetek. – Ať mu tedy řekne [že je dává] jako uložený majetek! – Myslí si, že by [je] nepřijal.

A Šmuel se domnívá: Člověk ví, že nemá pozemek, a rozhodl se a dal [peníze] jako dar. – Ať mu tedy řekne [že je dává] jako dar! – Bylo by mu to trapné.

Ale vždyť se o tom už jednou přeli, neboť bylo řečeno: Kdo zasnoubí svou sestru – Rav řekl: Peníze se vracejí; a Šmuel řekl: Peníze jsou darem. Rav řekl, že peníze se vracejí: člověk ví, že zasnoubení u jeho sestry neplatí, a rozhodl se a dal [peníze] jako uložený majetek. – Ať jí tedy řekne [že je dává] jako uložený majetek! – Myslí si, že by je od něj nepřijala.

A Šmuel řekl, že peníze jsou darem: člověk ví, že zasnoubení u jeho sestry neplatí, a rozhodl se a dal [peníze] jako dar. – Ať jí tedy řekne [že je dává] jako dar! – Bylo by jí to trapné.

Je potřeba [obojího]: neboť kdyby to bylo řečeno [jen] o tomto, [řekl bych, že] v tomto [případě] Rav mluví [tak], protože lidé nemají ve zvyku dávat dary cizímu; ale pokud jde o jeho sestru, řekl bych, že souhlasí se Šmuelem.

A kdyby to bylo řečeno [jen] o onom, [řekl bych, že] v onom [případě] mluví [tak] Šmuel, ale v tomto řekl bych, že souhlasí s Ravem. Je potřeba [obojího].

Jak podle Rava, který říká „uložený majetek“, tak podle Šmuela, který říká „dar“ – na základě čeho [kupec] na pozemek vstupuje a jak jí plody?

Myslí si: „Sestoupím na pozemek, budu [ho] obdělávat a jíst z něj, tak jako [ho] obdělával on; až přijde majitel pozemku, ať jsou moje peníze – podle Rava, který říká ‚uložený majetek‘, uloženým majetkem, [a] podle Šmuela, který říká ‚dar‘, darem.“

Řekl Rava: Halacha je, že [kupec] má [nárok na] peníze a má [nárok na] zhodnocení, i když mu [prodávající] výslovně neuvedl zhodnocení. Věděl-li, že [pole] není [prodávajícího], a [přesto] ho koupil, na peníze nárok má, na zhodnocení nárok nemá.

[Vynechání] zástavy je chyba písaře, jak u úpisů půjčky, tak u listin o koupi a prodeji.

Šmuel se ptal Rava: Co [platí], když [lupič] pak [pole] koupil od prvních majitelů? Řekl mu: Co prodal první druhému? Jakékoli právo, které se mu dostane do rukou.

Jaký je důvod? Mar Zutra řekl: Je mu milé, aby ho [kupec] nenazýval lupičem. Rav Aši řekl: Je mu milé, aby zůstal ve své důvěryhodnosti.

Jaký je mezi nimi rozdíl? Rozdíl je [v případě], kdy kupec zemřel: podle toho, kdo říká, že je mu milé, aby ho [kupec] nenazýval lupičem,