Bava mecia 41a בבא מציעא

Je třeba vědomí majitelů.

Jde-li o rabiho Jišmaela, proč [Mišna] mluví právě o tom, že nevyhradili? I když vyhradili, také [platí totéž]!

Mluví [stylem] „netřeba říkat“: Netřeba říkat [o případu], kdy vyhradili, že je to jeho místo; ale i když nevyhradili, kdy to není jeho místo, nepotřebujeme vědomí majitelů.

Řekni závěr: Vyhradili-li mu majitelé místo a pohnul jím a rozbil se, ať v jeho rukou, ať poté, co ho položil: pro svou potřebu je povinen, pro jeho potřebu je osvobozen. Dostali jsme se k rabimu Akivovi, který řekl: Potřebujeme vědomí majitelů.

Jde-li o rabiho Akivu, proč mluví právě o tom, že vyhradili? I když nevyhradili, také [platí totéž]!

Mluví [stylem] „netřeba říkat“: Netřeba říkat [o případu], kdy nevyhradili, že to není jeho místo; ale i když vyhradili, kdy je to jeho místo, potřebujeme vědomí majitelů.

Začátek je rabi Jišmael a závěr rabi Akiva? Ano. Neboť řekl rabi Jochanan: Kdo mi vyloží [mišnu o] sudu podle jediného tanaity, ponesu za ním jeho šaty do lázně.

Rabi Jaakov bar Aba ji vyložil před Ravem: [Jde o případ,] kdy jej vzal, aby jej uloupil.

Rabi Natan bar Aba ji vyložil před Ravem: Kdy jej vzal, aby si jej přivlastnil.

V čem se liší? V tom, zda přivlastnění vyžaduje úbytek. Kdo říká „aby jej uloupil“, má za to, že přivlastnění vyžaduje úbytek; a kdo říká „aby si jej přivlastnil“, má za to, že přivlastnění nevyžaduje úbytek.

Namítá Rav Šešet: Copak se učí „vzal jej“? Učí se „pohnul jím“! Nýbrž řekl Rav Šešet: Čím se zde zabýváme? Případem, kdy jím pohnul, aby si na něj vylezl pro holoubata, a [tanaita] má za to, že kdo si vypůjčí bez vědomí [majitele], je lupičem. A celá [mišna] je [podle] rabiho Jišmaela, a v závěru [jde o případ], kdy jej položil na místo, které není jeho místem.

A [podle] rabiho Jochanana? „Položil jej“ znamená na jeho místo.

Bylo řečeno: Rav a Levi — jeden řekl: Přivlastnění vyžaduje úbytek, a druhý řekl: Přivlastnění nevyžaduje úbytek. Zakonči [důkazem], že to Rav řekl: Přivlastnění nevyžaduje úbytek. Neboť se učí v baraitě: Pastýř, který pásl své stádo a opustil své stádo a šel do města, a přišel vlk a roztrhal, přišel lev a rozsápal, je osvobozen. Položil-li na ně svou hůl a svůj vak, je povinen.

A rozebírali jsme to: Protože položil na něj svou hůl a svůj vak, je povinen? Vždyť je [zase] vzal!

Řekl Rav Nachman, řekl Raba bar Avuha, řekl Rav: Když jsou ještě na něm. — A když jsou ještě na něm, co z toho? Vždyť jej nepřitáhl!

A řekl Rav Šmuel bar Rav Jicchak, řekl Rav: [Jde o případ,] kdy ji udeřil holí a ona běžela před ním. Ale vždyť tím neutrpěla úbytek! Neplyne z toho tedy, že [Rav] má za to, že přivlastnění nevyžaduje úbytek?

Řekni: že ji oslabil holí. — Je to i přesné, neboť se učí „udeřil ji holí“. Plyne z toho [tak].

A jelikož Rav má za to, že přivlastnění vyžaduje úbytek, Levi má za to, že přivlastnění nevyžaduje úbytek. Jaký je důvod Leviho? Řekl rabi Jochanan jménem rabiho Josiho ben Nehoraje: Přivlastnění zmíněné u placeného strážce se liší od přivlastnění zmíněného u bezplatného strážce.