Bava mecia 4a בבא מציעא

co ty říkáš o svědcích, [kde] přísahá o tom, co popřel?

Spíše řekl Rav Papa: Vyplývá to z rozšíření přísahy [vyvolané] jedním svědkem.

[Lze namítnout:] Co [platí] o rozšíření přísahy jednoho svědka, [je proto,] že přísaha táhne [další] přísahu; co ty říkáš o svědcích, kteří zavazují k [placení] peněz?

Ať dokážou jeho ústa. [Lze namítnout:] Co [platí] o jeho ústech, [je proto,] že nepodléhají vyvrácení. Ať dokáže jeden svědek, který podléhá vyvrácení, a přesto ho zavazuje k přísaze.

[Lze namítnout:] Co [platí] o jednom svědkovi, [je proto,] že přísahá o tom, o čem [svědek] svědčí; co ty říkáš o svědcích, [kde] přísahá o tom, co popřel? Ať dokážou jeho ústa.

A úsudek se vrátil [na začátek]: povaha tohoto není jako povaha onoho a povaha onoho není jako povaha tohoto. Společné mají to, že přicházejí na základě nároku a popření, a [žalovaný] přísahá; i já přivedu [případ] svědků, kteří přicházejí na základě nároku a popření, a [žalovaný] přísahá.

[Lze namítnout:] Co [platí] o tom, co mají společné, [je proto,] že [žalovaný] nebyl prokázán jako popírač; co ty říkáš o svědcích, kde byl prokázán jako popírač?

A je snad u svědků prokázán jako popírač? Vždyť Rav Idi bar Avin řekl jménem Rav Chisdy: Kdo popírá půjčku, je způsobilý ke svědectví; [kdo popírá] svěřený majetek, je nezpůsobilý ke svědectví!

Spíše namítni takto: Co [platí] o tom, co mají společné, [je proto,] že nespadají pod zákon o usvědčení [falešných svědků]; co ty říkáš o svědcích, kteří pod zákon o usvědčení spadají?

To není obtíž: rabi Chija námitku ze zákona o usvědčení nevznáší.

Ale to, co říká: „A také náš tanaita [to] učil“ – je to snad srovnatelné? Tam má věřitel svědky, ale dlužník nemá svědky, že mu [věřitel] nic nedluží; neboť kdyby dlužník měl svědky, že mu nic nedluží, rabi Chija by nepožadoval, aby přísahal. Zde však, tak jako jsme my svědky o tomto, jsme svědky i o onom, a přesto přísahají!

Spíše, když bylo řečeno „a také náš tanaita [to] učil“, bylo to řečeno k jinému [výroku] rabiho Chiji, neboť rabi Chija řekl: [Řekne-li jeden:] „Máš u sebe mou minu,“ a druhý říká: „Máš u mne jen padesát zuzů, a tady je máš,“ je zavázán [k přísaze].

Jaký je důvod? I [ten, kdo řekne] „tady je máš“, je jako ten, kdo přiznává část nároku.

A také náš tanaita [to] učil: „Dva drží plášť.“

A zde, protože [každý] drží, [jsme my svědky, že co drží,] je „tady to máš“, a přesto učí, že přísahá.

A Rav Šešet řekl: [Kdo řekne] „tady je máš“, je osvobozen. Jaký je důvod? Protože mu řekl „tady je máš“, ty peníze, které přiznává, jsou, jako by je věřitel už držel; a ostatních padesát přece nepřiznává. Proto tu není přiznání části nároku.

A pro Rav Šešeta je obtížná naše Mišna? – Řekne ti Rav Šešet: Naše Mišna je nařízením mudrců.

A ten druhý [rabi Chija]? – Ano, je to nařízení mudrců; avšak pokud řekneš, že podle Tóry je [ten, kdo řekne] „tady je máš“, zavázán, dobře – mudrci ustanovili přísahu po vzoru [přísahy] z Tóry. Ale pokud řekneš, že podle Tóry je „tady je máš“ osvobozen, [copak by] mudrci ustanovili přísahu, jejíž obdoba v Tóře neexistuje?

Namítli: