Bava mecia 4b בבא מציעא

„Sela, denáry“: věřitel říká „pět“ a dlužník říká „tři“. Rabi Šimon ben Elazar říká: Protože přiznal část nároku, ať přísahá. Rabi Akiva říká: Je jen jako ten, kdo vrací ztracenou věc, a je osvobozen.

Každopádně se učí: Rabi Šimon ben Elazar říká, protože přiznal část nároku, ať přísahá. Důvodem je, že řekl „tři“; kdyby [řekl] „dva“, byl by osvobozen. A ten úpis, který [dlužník] přiznává, je přece „tady to máš“. Plyne z toho tedy, že „tady to máš“ je osvobozen.

Ne. Vskutku ti řeknu, že [při] „dvou“ je zavázán, a to, že se učí „tři“, je proto, aby se vyloučil [názor] rabiho Akivy, který říká, že je to [jako] ten, kdo vrací ztracenou věc, a je osvobozen; učí nás, že je to [jako] ten, kdo přiznává část nároku, a je zavázán.

Pokud tak, rabi Šimon ben Elazar říká: „Protože přiznal část nároku, ať přísahá“? Měl by říci: „I tento ať přísahá“!

Spíše vskutku [při] „dvou“ je osvobozen a „tady to máš“ je zavázán, ale zde je to jiné, protože mu úpis pomáhá.

Anebo také proto, že jde o úpis zakládající zástavu na pozemcích, a nepřísahá se o popření zástavy na pozemcích.

Někteří namítají ze závěru: „Rabi Akiva říká: Je jen jako ten, kdo vrací ztracenou věc, a je osvobozen.“ Důvodem je, že řekl „tři“; kdyby [řekl] „dva“, byl by zavázán. A úpis, který přiznává, je přece jako „tady to máš“. Plyne z toho tedy, že „tady to máš“ je zavázán.

Ne. Vskutku ti řeknu, že i [při] „dvou“ je osvobozen, a to, že se učí „tři“, je proto, aby se vyloučil [názor] rabiho Šimona ben Elazara, který říká, že je to [jako] ten, kdo přiznává část nároku, a je zavázán; učí nás, že je to [jako] ten, kdo vrací ztracenou věc, a je osvobozen.

Tak je to i rozumné: neboť kdyby ses domníval, že [při] „dvou“ je zavázán, jak by ho rabi Akiva mohl [při] „třech“ osvobodit? Vždyť tento [dlužník] lstí jedná: myslí si: „Když řeknu dva, budu muset přísahat; řeknu tři, abych byl jako ten, kdo vrací ztracenou věc, a byl osvobozen.“ Plyne z toho tedy, že i [při] „dvou“ je osvobozen.

Ale je to obtíž pro rabiho Chiju? – Tam je to jiné, protože mu úpis pomáhá; anebo také proto, že jde o úpis zakládající zástavu na pozemcích, a nepřísahá se o popření zástavy na pozemcích.

Namítl Mar Zutra, syn Rav Nachmana: Žalovali ho o nádoby a pozemky; přiznal nádoby a popřel pozemky, [nebo] přiznal pozemky a popřel nádoby – je osvobozen. Přiznal část pozemků – je osvobozen; část nádob – je zavázán.

Důvodem je, že [šlo o] nádoby a pozemky, neboť o pozemek se nepřísahá; ale [při] nádobách a nádobách, podobně jako [u] nádob a pozemků, je zavázán. Jaký je to případ? Copak ne ten, že mu řekl „tady to máš“? Plyne z toho tedy, že „tady to máš“ je zavázán.

Ne. Vskutku ti řeknu, že i [při] nádobách a nádobách je osvobozen, a to, že se učí „nádoby a pozemky“, nás učí toto: přiznal-li část nádob, je zavázán [přísahat] i ohledně pozemků.

Co nás [tím] učí? [Princip] „připoutání“? To jsme se už učili: Majetek, který neslouží jako záruka, připoutává majetek, který slouží jako záruka, takže se o něm přísahá!

Zde je to hlavní [téma]; tam to bylo uvedeno jen mimochodem.