Bava mecia 72b בבא מציעא

Kdo přizná listinu, kterou napsal, není třeba ji ověřovat, a [věřitel] vymáhá ze zatíženého majetku.

Rava mu řekl: Je to srovnatelné? Tam byla [listina] určena k sepsání; zde nebyla určena k sepsání.

Meremar seděl a přednášel tuto nauku. Ravina řekl Meremarovi: Ale co to, co řekl rabi Jochanan: „Je to preventivní ustanovení, aby nevymáhal od prvního data“ – řekneme, že nebyla určena k sepsání? Odpověděl mu: Jak to srovnáváš? Tam, ačkoli nebyla určena k sepsání od prvního data, byla určena k sepsání od druhého data; zde nebyla určena k sepsání vůbec.

Ale co to, co učí baraita: „Za zhodnocení pozemků“ – jak? Kdo uloupil druhému pole a prodal je jinému, ten je zhodnotil a pole mu je odňato: když [kupující] vymáhá, vymáhá jistinu ze zatíženého majetku a zhodnocení vymáhá z volného majetku. Řekneme, že [listina] nebyla určena k sepsání?

Jak to srovnáváš? Tam, ať podle toho, kdo říká, že je mu milé, aby ho nenazývali lupičem, nebo podle toho, kdo říká, že je mu milé, aby si udržel svou důvěryhodnost, usmíří si majitele a potvrdí svou listinu. Zde však má v úmyslu mu [s majetkem] uniknout – bude snad svou listinu potvrzovat?

MIŠNA: Neujednávají [předem cenu] za plodiny, dokud nevyjde [tržní] cena. Když vyšla cena, ujednávají, i když tento [prodávající plodiny] nemá, [jiný] je má.

Byl-li první mezi žnečmi, může s ním ujednat [cenu] za stoh, za koš hroznů, za lis oliv, za hroudy hlíny hrnčíře a za vápno, jakmile bylo vloženo do pece.

A může s ním ujednat [cenu] za hnůj po všechny dny roku. Rabi Josi říká: Neujednávají za hnůj, ledaže má hnůj na smetišti. A mudrci to dovolují.

A může s ním ujednat za nejvyšší cenu. Rabi Jehuda říká: I když s ním neujednal za nejvyšší cenu, může [kupující] říci: Dej mi [plodiny] za tuto [nižší cenu], nebo mi vrať mé peníze.

GEMARA: Rabi Asi řekl jménem rabiho Jochanana: Neujednávají podle ceny na tržišti. Rabi Zera řekl rabimu Asimu: Řekl rabi Jochanan [i o tržišti, jako je] toto velké tržiště? Odpověděl mu: Rabi Jochanan to řekl jen o tržišti v městečkách, jejichž ceny nejsou ustálené.

A podle toho, co nás zprvu napadlo, že rabi Jochanan řekl [i o tržišti, jako je] toto velké tržiště – jak najdeš [případ] Mišny, která učí: „Neujednávají za plodiny, dokud nevyjde cena; když vyšla cena, ujednávají“? Mišna [mluví] o pšenici z Achalbe a Arbe, jejíž cena se drží déle.

Mudrci učili: Neujednávají za plodiny, dokud nevyjde cena. Když vyšla cena, ujednávají, i když tento nemá, [jiný] má. Byly-li nové [plodiny] po čtyřech [seach za sela] a staré po třech, neujednávají, dokud nevyjde cena pro nové i pro staré.

Byly-li paběrky po čtyřech a pro každého po třech, neujednávají, dokud nevyjde cena pro paběrkujícího i pro prodávajícího.

Rav Nachman řekl: Pro paběrky ujednávají podle ceny paběrků. Rava řekl Rav Nachmanovi: Čím se liší paběrkující? Že jestliže nemá, půjčí si z paběrků svého druha? Hospodář si také může půjčit z paběrků! Odpověděl mu: Pro hospodáře je ponižující půjčovat si z paběrků. Chceš-li, řekni: Kdo dává peníze hospodáři, dává je za krásné plodiny.

Rav Šešet řekl jménem Rav Huny: Nepůjčují si [plodiny] podle ceny na tržišti. Rav Josef bar Chama řekl Rav Šešetovi, a někteří říkají, že Rav Josi bar Aba Rav Šešetovi: Cožpak to Rav Huna řekl? Vždyť se Rav Huny ptali žáci z učebny, kteří si půjčují v tišri a splácejí v tevetu: Je to dovoleno, nebo zakázáno? Řekl jim: Hle, pšenice je v Hini a pšenice je v Šili; chtějí-li, nakoupí a splatí mu.

Zprvu Rav Huna zastával názor, že si nepůjčují; když slyšel to, co řekl rabi Šmuel bar Chija jménem rabiho Elazara, že si půjčují, řekl i on, že si půjčují.

Mudrci učili: Kdo převáží balík zboží z místa na místo a jeho druh ho najde a řekne mu: „Dej mi ho a já ti zaplatím tak, jak ti zaplatí na onom místě“ –