Bava mecia 7b בבא מציעא

Čím se liší [úpis, který padl] do ruky soudce? Řekl Rava: Takto to říká: A jiný [člověk], který našel úpis, [ať jedná, jako by] padl do ruky soudce. A jaký je to případ? Když je na něm zapsáno [soudní] potvrzení – ať ho nikdy nevydá.

A netřeba říkat, [že to platí, když] na něm není zapsáno potvrzení, neboť lze říci, že [dlužník ho] napsal, aby si půjčil, a nepůjčil si; ale i když je na něm zapsáno potvrzení, takže je potvrzený, ať ho nevrací, neboť se obáváme splacení.

„A rabi Josi říká: Zůstává ve svém stavu“ – a neobáváme se splacení. A copak se rabi Josi neobává splacení?

Vždyť se učí: Našel-li [někdo] na tržišti úpis ketuby – když manžel [ho] přiznává, ať ho vrátí ženě; nepřiznává-li ho manžel, ať ho nevrací ani tomuto, ani oné.

Rabi Josi říká: Je-li ještě [vdaná] za svého manžela, ať ho vrátí ženě; ovdověla-li nebo byla-li rozvedena, ať ho nevrací ani tomuto, ani oné.

Obrať [to]: „Padl-li do ruky soudce, ať ho nikdy nevydá“ – [to jsou] slova rabiho Josiho; a mudrci říkají: Zůstává ve svém stavu.

Pokud tak, je tu rozpor mezi [jedním výrokem] mudrců a [druhým výrokem] mudrců!

[Baraita o] úpisu ketuby je celá [podle] rabiho Josiho, ale něco v ní chybí, a takto učí: Nepřiznává-li ho manžel, ať ho nevrací ani tomuto, ani oné. Kdy to platí? Když ovdověla nebo byla rozvedena; ale je-li ještě [vdaná] za svého manžela, ať ho vrátí ženě. Neboť rabi Josi říká: Je-li ještě [vdaná] za svého manžela, ať ho vrátí ženě; ovdověla-li nebo byla-li rozvedena, ať ho nevrací ani tomuto, ani oné.

Rav Papa řekl: Vskutku [to] neobracej. Rabi Josi mluví k mudrcům podle jejich [vlastních] slov:

„Podle mne se ani tehdy, když ovdověla nebo byla rozvedena, neobáváme splacení. Podle vás – uznejte mi alespoň, že je-li ještě [vdaná] za svého manžela, ať [úpis] vrátí ženě, neboť [ketuba] tehdy ještě nemůže být splacena.“

A mudrci mu řekli: Řekněme, že jí [manžel] dal do zástavy uzlíky [peněz].

Ravina řekl: Vskutku obrať první [baraitu]; a důvodem mudrců zde je, že se obáváme dvou ketub; a rabi Josi se dvou ketub neobává.

Řekl rabi Elazar: Spor [platí], když se oba drží obecné části [úpisu] a oba podstatné části; ale drží-li se jeden obecné části a druhý podstatné části, tento si vezme obecnou část a onen podstatnou část. A rabi Jochanan řekl: Vždy se rozdělí.

I když se jeden drží obecné části a druhý podstatné části? Vždyť se učí: Tento si vezme až po místo, kam sahá jeho ruka! – Je to potřeba [jen] tam, kde podstatná část je uprostřed.

Pokud tak, co je třeba říkat? – Je to potřeba [jen] tam, kde je blíže k jednomu. Mohl bys říci, že [ten] mu řekne: „Rozděl [ho] takto“ – proto nás učí, že [druhý] mu řekne: „Co jsi viděl, že rozděluješ takto? Rozděl [ho] takhle!“

Řekl Rav Acha z Difti Ravinovi: Podle rabiho Elazara, který řekl, že tento si vezme obecnou část a onen podstatnou část – k čemu mu [to] je? Copak to potřebuje, aby si [tím] ucpal hrdlo své láhve?

Řekl mu: Pro hodnotu.

Neboť se řekne takto: Kolik má cenu úpis, v němž je datum, a kolik má cenu [úpis], v němž není datum? Úpisem, v němž je datum, se vymáhá i ze zastavených [prodaných] nemovitostí, a tím druhým se ze zastavených nevymáhá; [jeden] dá druhému ten rozdíl.

A [podle rabiho Jochanana, který říká] „ať se rozdělí“, také [jde], jak jsme řekli, o hodnotu. Neboť kdybys neřekl takto – „dva drží plášť“: i tam ho rozdělí? Vždyť by ho [tím] zničili! – To není obtíž: