Bava mecia 92b בבא מציעא

ten smí jíst a je osvobozen od desátku. [Najal-li ho] s podmínkou: „abych jedl já a můj syn“ nebo „ať jí můj syn z mé mzdy“ – on sám jí a je osvobozen, a jeho syn jí a je povinen [desátkem].

A pokud řekneš, že jí ze svého, proč je jeho syn povinen? Ravina řekl: Protože to vypadá jako koupě.

Pojď a slyš: Kdo najme dělníka, aby pracoval v jeho [vinici] čtvrtého roku, ti nesmějí jíst; a pokud jim to [předem] neoznámil, vykoupí [plody] a dá jim jíst.

A pokud řekneš, že jí z [daru] Nebes, proč vykoupí a dá jim jíst? Zakázanou věc jim Milosrdný nepřiřkl! – Tam je to proto, že to vypadá jako chybná koupě.

Řekni závěrečnou část: Rozlámaly-li se jeho fíkové koláče, otevřely-li se jeho sudy, ti nesmějí jíst; a pokud jim to neoznámil, oddělí desátek a dá jim jíst. A pokud řekneš, že jí z [daru] Nebes, proč oddělí desátek a dá jim jíst? Zakázanou věc jim Milosrdný nepřiřkl!

A kdybys řekl, že i zde je to proto, že to vypadá jako chybná koupě – budiž, rozlámaly-li se jeho fíkové koláče, vypadá to jako chybná koupě; ale otevřely-li se jeho sudy, jaká je tu chybná koupě? Vždyť vědí, že [víno] již podléhá desátku!

Rav Šešet řekl: [Jde o případ,] kdy se jeho sudy otevřely do kádě. – Ale učí se přece: Víno [podléhá desátku], jakmile steče do kádě!

[To je] podle rabiho Akivy, který řekl: jakmile [z něj] sebere pěnu. Neboť mu řeknou: Nevěděli jsme [že už pěnu sebral]. – Ale ať jim řekne: Měli jste pomyslet, že snad [pěnu] sebral! – [Jde o] místo, kde se [víno rovnou] stahuje, [a jen] ten člověk sbírá pěnu.

A nyní, když Rav Zevid učil v [baraitě] z domu rabiho Hošaji: Víno [podléhá desátku], jakmile steče do kádě a sebere se z něj pěna; rabi Akiva říká: jakmile se nabere do sudů – můžeš dokonce říci, že se jeho sudy neotevřely do kádě, neboť mu řeknou: Nevěděli jsme, že [víno už] nabral.

Ale ať jim řekne: Měli jste pomyslet, že snad nabral! – [Jde o] místo, kde [sudy obvykle nejprve] vymazávají, [a jen] tento [rovnou] nabírá.

Pojď a slyš: Člověk smí [o právu jíst] vyjednat [peněžní náhradu] za sebe, za svého dospělého syna a dceru, za svého dospělého otroka a otrokyni a za svou ženu, protože mají rozum; ale nesmí vyjednávat ani za svého nezletilého syna a dceru, ani za svého nezletilého otroka a otrokyni, ani za svůj dobytek, protože nemají rozum.

Napadlo tě, [že jde o případ,] kdy jim poskytuje stravu. Budiž, pokud řekneš, že jí z [daru] Nebes – proto nesmí vyjednávat; ale pokud řekneš, že jí ze svého, ať vyjedná i za nezletilé!

Zde jde o případ, kdy jim neposkytuje stravu. – Pokud je tomu tak, [ať nevyjednává] ani za dospělé! – Dospělí to vědí a vzdávají se toho.

Ale vždyť rabi Hošaja učil: Člověk smí vyjednat za sebe a za svou ženu, ale ne za svůj dobytek; a za svého dospělého syna a dceru, ale ne za svého nezletilého syna a dceru; a smí vyjednat za své kenaanské otroky a otrokyně, ať dospělé, či nezletilé.

Nejde snad v obou případech o to, že jim poskytuje stravu, a přou se v tomto: jeden se domnívá, že jí ze svého, a druhý se domnívá, že jí z [daru] Nebes? – Nikoli. Všichni se shodují, že jí ze svého, a není tu rozpor: zde [v mišně] jde o případ, kdy jim neposkytuje stravu, a v baraitě o případ, kdy jim stravu poskytuje.

Jak jsi to [baraitu] vyložil? Že jim poskytuje stravu. Pokud je tomu tak, ať vyjedná i za nezletilé [syny]! – Trápení svého nezletilého syna a dcery mu Milosrdný nepřiřkl.

Jak jsi vyložil naši mišnu? Že jim neposkytuje stravu.