Bava mecia 92a בבא מציעא

a kdo jde, je jako ten, kdo pracuje.

„A [ohledně] oslice – když se skládá“: Když se skládá [náklad] – z čeho by jedla? Řekni: dokud se nesloží. Tím jsme se naučili to, co učili rabanan: Osel a velbloud jedí z nákladu, který je na nich, jen [hnač] nesmí brát rukou a krmit je.

MIŠNA: Dělník smí jíst okurku, i kdyby měla cenu dináru, a datli, i kdyby měla cenu dináru. Rabi Elazar Chisma říká: Dělník nesmí sníst víc, než je jeho mzda. Mudrci to dovolují, ale učí člověka, aby nebyl žrout a nezavřel si [tak] dveře před sebou.

GEMARA: Mudrci jsou přece totéž co první tanaita! Rozdíl mezi nimi je v tom „ale učí“: první tanaita nemá „učí“, rabanan mají „učí“.

Chceš-li, řekni: Rozdíl mezi nimi je v [učení] Rava Asiho, neboť Rav Asi řekl: I kdyby ho najal jen na sklizení jediného hroznu, smí ho sníst. A Rav Asi [také] řekl: I kdyby sklidil jen jediný hrozen, smí ho sníst.

A obojí je potřebné. Kdyby nás učil jen to první, [řekl bych, že smí jíst,] protože tu není nic, co by dal do nádob hospodáře; ale tam, kde je co dát do nádob hospodáře, řekl bych: ať nejprve dá a pak jí.

A kdyby nás učil jen toto [druhé, řekl bych, že smí jíst], protože je možné [povinnost] splnit na konci [práce]; ale tam, kde to na konci splnit nelze, řekl bych, že ne. [Proto je obojí] potřebné.

Chceš-li, řekni: Rozdíl mezi nimi je v [učení] Rava, neboť Rav řekl: Našel jsem tajný svitek v domě rabiho Chiji a v něm bylo napsáno: Isi ben Jehuda říká: „Když vejdeš do vinice svého bližního“ (Dt 23,25) – Písmo mluví o vstupu kohokoli.

A Rav řekl: Isi nenechal žádnému tvoru [možnost] žít.

Rav Aši řekl: Přednesl jsem toto učení před Ravem Kahanou: Snad [jde o ty], kdo pracují za stravu, kteří pracují a jedí? Řekl mi: I tak je člověku milejší najmout dělníky, aby mu sklidili sad, než aby přicházel celý svět a vyjídal mu ho.

Otázali se: Jí dělník ze svého, nebo jí z [daru] Nebes?

Jaký je v tom rozdíl? Když řekne: Dejte [to] mé ženě a dětem. Pokud řekneš, že jí ze svého, dáme jim; ale pokud řekneš, že jí z [daru] Nebes, jemu to Milosrdný přiřkl, ale jeho ženě a dětem jim to Milosrdný nepřiřkl. Jak je tomu?

Pojď a slyš: Dělník smí jíst okurku, i kdyby měla cenu dináru, a datli, i kdyby měla cenu dináru. Pokud řekneš, že jí ze svého – je najat za danku a jí za zuz! Ale co [tedy]? Že jí z [daru] Nebes? Tak jako tak je najat za danku a jí za zuz! Spíše co musíš říci? Milosrdný mu to přiřkl. I zde Milosrdný mu to přiřkl.

Pojď a slyš: Rabi Elazar Chisma říká: Dělník nesmí sníst víc, než je jeho mzda; a mudrci to dovolují. Nepřou se snad v tomto: jeden se domnívá, že jí ze svého, a druhý se domnívá, že jí z [daru] Nebes?

Nikoli. Všichni se shodují, že jí ze svého, a zde se přou o [slovo] „podle své chuti“ (Dt 23,25): jeden se domnívá, že „podle své chuti“ [znamená: podle mzdy] za věc, pro niž nasazuje svůj život;

a druhý se domnívá, že „podle své chuti“ [znamená]: jako ty sám – pokud jsi [sobě] zahradil ústa, jsi osvobozen, tak i [u] dělníka – pokud jsi [mu] zahradil ústa, jsi osvobozen.

Pojď a slyš: Nazír, který řekl: Dejte [to] mé ženě a dětem – neposlechne se ho. A pokud řekneš, že jí ze svého, proč se ho neposlechne? – Tam je to proto, že nazírovi říkáme: Jdi, jdi, oklikou, oklikou, k vinici se nepřibližuj!

Pojď a slyš: Dělník, který řekl: Dejte [to] mé ženě a dětem – neposlechne se ho. A pokud řekneš, že jí ze svého, proč se ho neposlechne? – Co je to „dělník“? Nazír. – Ale vždyť se učí [zvlášť] o nazírovi a učí se [zvlášť] o dělníkovi! – Copak se [obě baraity] učí spolu?

Pojď a slyš: Odkud [víme], že dělníka, který řekl: Dejte [to] mé ženě a dětem, neposlechneme? Neboť je řečeno: „ale do své nádoby nedáš“ (Dt 23,25). A pokud bys řekl, že i zde jde o nazíra – pokud je tomu tak, [není to] kvůli „do své nádoby nedáš“, [ale] kvůli „jdi, jdi“, které říkáme nazírovi!

Ano, je tomu skutečně tak; ale protože to učí jazykem [o] dělníkovi, uvádí verš o dělníkovi.

Pojď a slyš: Kdo najme dělníka, aby řezal fíky [k sušení],