Beca 39a ביצה

A Rav Aši řekl: Protože je to věc, která se [později] stane dovolenou, a jakákoli věc, která se [později] stane dovolenou, se neruší ani v tisíci.

„Rabi Jehuda vyjímá vodu.“ Vodu ano, sůl ne? Vždyť bylo učeno: Rabi Jehuda říká: Voda a sůl se ruší jak v těstě, tak v hrnci! To není obtížné: tato o sodomské soli, tato o istrokanské soli.

A vždyť bylo učeno: Rabi Jehuda říká: Voda a sůl se ruší v těstě, ale neruší se v hrnci kvůli jeho šťávě! To není obtížné: tato o hustém [pokrmu], tato o řídkém.

MIŠNA: Žhavé uhlí je jako nohy majitelů, ale plamen [smí] všude. Žhavým uhlím z posvěceného [majetku] se člověk dopouští zpronevěry posvěceného, ale z plamene se užitek mít nesmí, avšak zpronevěry se jím nedopouští. Kdo vynese žhavé uhlí na veřejné prostranství, je vinen; [vynese-li] plamen, je osvobozen.

GEMARA: Učili naši mistři: O žhavém uhlí bylo řečeno pět věcí: Žhavé uhlí je jako nohy majitelů, ale plamen [smí] všude. Žhavým uhlím z posvěceného se člověk dopouští zpronevěry, ale z plamene se užitek mít nesmí, avšak zpronevěry se jím nedopouští. Žhavé uhlí z modloslužby je zakázané, ale plamen je dovolený. Kdo vynese žhavé uhlí na veřejné prostranství, je vinen, ale [vynese-li] plamen, je osvobozen. Kdo si slibem zakázal užitek od svého druha, nesmí [užívat] jeho žhavé uhlí, ale smí [užívat] jeho plamen.

Čím se liší plamen modloslužby, že je dovolený, a čím [plamen] posvěceného, že je zakázaný? Modloslužba je odporná a lidé se od ní stahují, [proto] o ní rabíni nevydali nařízení; posvěcené není odporné a lidé se od něj nestahují, [proto] o něm rabíni nařízení vydali.

„Kdo vynese žhavé uhlí na veřejné prostranství, je vinen, ale [vynese-li] plamen, je osvobozen.“ Ale vždyť bylo učeno: Kdo vynese plamen jakkoli malý, je vinen! Rav Šešet řekl: Například když jej vynesl na třísce.

Ale pak ať je vinen kvůli třísce! [Jde o třísku,] která nemá [potřebnou] míru, neboť jsme se učili: Kdo vynese dříví – [je vinen, je-li ho] tolik, aby se na něm uvařilo lehké vejce.

Abaje řekl: Například když natřel nádobu olejem a zapálil na ní oheň. Ale pak ať je vinen kvůli nádobě! [Jde o] střep.

Ale pak ať je vinen kvůli střepu! [Jde o střep,] který nemá [potřebnou] míru, neboť jsme se učili: Střep – [je vinen, je-li ho] tolik, aby se dal vložit mezi jednu laťku mříže a druhou – slova rabi Jehudy.

Ale to, co jsme se učili: „Kdo vynese plamen, je osvobozen“ – jak to můžeš najít? Například když jej vymrštil na veřejné prostranství.

MIŠNA: Studna jednotlivce je jako nohy jednotlivce; [studna] obyvatel toho města je jako nohy obyvatel toho města; a [studna] navrátilců z Babylónie je jako nohy toho, kdo nabírá.

GEMARA: Rava postavil Ravu Nachmanovi rozpor: Učili jsme se: Studna jednotlivce je jako nohy jednotlivce; a postavili proti tomu: Tekoucí řeky a vyvěrající prameny jsou jako nohy každého člověka! Řekl: O čem zde mluvíme? O shromážděných [vodách]. A bylo také řečeno: Rabi Chija bar Avin řekl ve jménu Šmuela: O shromážděných.

„A [studna] navrátilců z Babylónie je jako nohy toho, kdo nabírá.“ Bylo řečeno: Nabral a dal svému druhovi – Rav Nachman řekl: [Voda] je jako nohy toho, pro koho byla nabrána; Rav Šešet řekl: Jako nohy toho, kdo nabíral.

V čem se liší? Jeden má za to, že studna je bez majitele, a druhý má za to, že studna je společným majetkem.

Rava to namítl Ravu Nachmanovi: [Řekne-li:] „Jsem pro tebe klatbou“ – zakázán je ten, k němuž byl slib učiněn.