Beca 4a ביצה

Na horní [vrstvy] se pohlíží, jako by byly oddělené, a spodní neutralizují horní.

Rabi Jehošua říká: Je-li tam sto vršků, zruší se [teruma]; a pokud ne, vršky jsou zakázány a spodky povoleny.

Rabi Jehuda říká, [že] rabi Eliezer říká: Je-li tam sto vršků, zruší se; a pokud ne, vršky jsou zakázány a spodky povoleny. Rabi Jehošua říká: I kdyby tam bylo tři sta vršků, nezruší se.

[Dále se tam učí:] Vtlačil ji do koláče a neví, do kterého koláče ji vtlačil – podle všech se zruší. [Ale] „podle všech“? Vždyť to je právě předmětem jejich sporu!

Řekl Rav Papa: Takto se míní: Vtlačil ji do koláče a neví, na které místo koláče ji vtlačil, zda na severní, či jižní stranu – podle všech se zruší.

Rav Aši řekl: Vskutku jde o pochybnost, zda svátek či všední den, je to věc, jež má [možnost] povolení, a žádná věc, jež má [možnost] povolení, se nezruší ani v rabínském [zákazu].

Učí se [v baraitě]: Jiní říkají jménem rabiho Eliezera: Vejce se smí jíst, ono i jeho matka. O čem tu mluvíme? Řekneš-li, že o slepici určené k jídlu, je samozřejmé, že ono i jeho matka jsou povoleny. Spíše o slepici určené k chovu pro vejce – ono i jeho matka jsou [přece] zakázány! Řekl rabi Zera: Smí se jíst spolu se svou matkou.

Jak to vypadá? Řekl Abaje: Například ji koupil bez upřesnění. Byla-li poražena, vyjasnilo se, že byla určena k jídlu; nebyla-li poražena, vyjasnilo se, že byla určena k chovu pro vejce.

Rav Mari řekl: Učí se tu nadsázka, jak se učí: Jiní říkají jménem rabiho Eliezera: Vejce se smí jíst, ono i jeho matka, i kuře i jeho skořápka.

Co je „jeho skořápka“? Řekneš-li skořápka doslova – je snad skořápka k jídlu? Spíše kuře ve své skořápce. Rabíni se s rabim Eliezerem ben Jaakovem neshodují jen tehdy, když [kuře] vyšlo na svět; ale když nevyšlo na svět, nepřou se.

Spíše [výrok] „kuře i jeho skořápka“ je nadsázka; i zde tedy „smí se jíst, ono i jeho matka“ je nadsázka.

Bylo řečeno: Šabat a svátek [následující po sobě] – Rav řekl: [Vejce] snesené v jednom je zakázáno ve druhém. A rabi Jochanan řekl: Snesené v jednom je povoleno ve druhém. Řekněme, že Rav zastává názor, že jde o jedinou svatost?

Vždyť Rav řekl: Halacha je podle čtyř starců, a to podle výkladu rabiho Eliezera, který říká, že jsou to dvě svatosti!

Spíše se zde přou o přípravu podle Raby: Rav zastává přípravu podle Raby a rabi Jochanan přípravu podle Raby nezastává.

Jako spor tanaitů: [Vejce] snesené o Šabatu smí se jíst o svátku; [snesené] o svátku smí se jíst o Šabatu. Rabi Jehuda říká jménem rabiho Eliezera: Stále je to sporné, neboť Bejt Šamaj říkají: Smí se jíst, a Bejt Hilel říkají: Nesmí se jíst.

Hostitel Rava Ady bar Ahavy měl nějaká vejce [snesená] o svátku před Šabatem. Přišel k němu [a] řekl mu: Mohu je dnes upéct a zítra je sníst?

Odpověděl mu: Co máš na mysli? [Že ve sporu] Rava a rabiho Jochanana je halacha podle rabiho Jochanana? Ani rabi Jochanan je nepovolil, leda vypít [syrové] zítra, ale toho dne [je upéct] ne.

Vždyť se učí: Ať jde o vejce snesené o Šabatu, nebo o vejce snesené o svátku, nepřenáší se ani k tomu, aby se jím přikryla nádoba, ani k tomu, aby se jím podepřely nohy postele.

Hostitel Rava Papy – a někteří říkají: jakýsi muž, který přišel k Ravu Papovi – měl nějaká vejce [snesená] o Šabatu před svátkem. Přišel k němu [a] řekl mu: Smím je zítra sníst? Řekl mu: Jdi dnes a přijď zítra. Rav totiž neustanovoval tlumočníka [na přednášku] mezi jedním svátkem a druhým kvůli opilosti.

Když přišel nazítří, řekl mu: