Kdybych tě tehdy přehlédl, řekl bych ti: [Ve sporu]Rava a rabiho Jochanana je halacha podle rabiho Jochanana. Vždyť Rava řekl: Halacha je podle Rava v těchto třech [věcech], ať k mírnosti, nebo k přísnosti.
איכו השתא אשתלאי ואמרי לך רב ורבי יוחנן הלכה כרבי יוחנן הא אמר רבא הלכתא כותיה דרב בהני תלת בין לקולא בין לחומרא
Řekl rabi Jochanan: Dříví, které spadlo z palmy o Šabatu, se nesmí přikládat [do ohně] o svátku. A neodpovídej mi [z případu] vejce. Jaký je důvod? Vejce, protože se hodí i téhož dne k vypití, a [rabíni] je nepovolili až do zítřka, je zjevné, že toho dne je zakázáno. Dříví, které se toho dne nehodí, kdyby se povolilo nazítří, řekli by [lidé], že i toho dne je povoleno; a včera se kvůli Šabatu nehodilo k topení.
אמר רבי יוחנן עצים שנשרו מן הדקל בשבת אסור להסיקן ביום טוב ואל תשיבני ביצה מאי טעמא ביצה משום דביומא נמי חזיא לגומעה ולא קא שרי לה עד למחר מידע ידיע דבת יומא אסורה עצים דלא חזו ליומייהו אי שרי להו למחר אתי למימר ביומייהו נמי שרו ואתמול משום שבת הוא דלא חזו להסקה
Řekl Rav Matana: Dříví, které spadlo z palmy do pece o svátku – přidá k němu větší množství připraveného dříví a topí jím. Ale vždyť obrací zakázané [dříví]! – Protože většina je povolená, když obrací, obrací povolené.
אמר רב מתנה עצים שנשרו מן הדקל לתוך התנור ביום טוב מרבה עליהם עצים מוכנים ומסיקן והא קא מהפך באיסורא כיון דרובא דהיתרא נינהו כי קא מהפך בהיתרא קא מהפך
Ale vždyť zakázanou věc záměrně ruší [v míšení], a učili jsme se: Zakázané se záměrně neruší! – To platí v [zákazu] z Tóry, ale v rabínském se rušit smí.
והא קא מבטל איסורא לכתחלה ותנן אין מבטלין איסור לכתחלה הני מילי בדאורייתא אבל בדרבנן מבטלין
A podle Rava Aši, který řekl: Žádná věc, jež má [možnost] povolení, se nezruší ani v rabínském – co se dá říci? To platí, když zakázaná věc zůstává ve své podstatě, ale zde zakázané shoří.
ולרב אשי דאמר כל דבר שיש לו מתירין אפילו בדרבנן לא בטיל מאי איכא למימר הני מילי היכא דאיתיה לאיסורא בעיניה הכא מקלא קלי איסורא
Řekl Abaje: Názor Rava je přesvědčivější, neboť jsme se učili: Zpočátku zapalovali signální ohně; když [to] Kutejci zkazili, ustanovili, že vycházejí poslové.
אמר אביי כותיה דרב מסתברא דתנן בראשונה היו משיאין משואות משקלקלו הכותים התקינו שיהו שלוחין יוצאין
A nyní, když známe stanovení měsíce, proč slavíme dva dny? Protože odtamtud [ze země Izraele] vzkázali: Dbejte zvyku svých otců, který máte v rukou; někdy vláda vydá [protináboženský] dekret, a [výpočet] by se zkazil.
Bylo řečeno: Dva svátky Roš ha-šana – Rav a Šmuel oba řekli: [Vejce] snesené v jednom je zakázáno ve druhém. Jak jsme se učili: Zpočátku přijímali svědectví o [novém] měsíci celý den. Jednou se svědkové s příchodem zdrželi
אתמר שני ימים טובים של ראש השנה רב ושמואל דאמרי תרוייהו נולדה בזה אסורה בזה דתנן בראשונה היו מקבלין עדות החדש כל היום (כולו) פעם אחת נשתהו העדים לבא
Originál: Beitzah 4b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.