Berachot 17a ברכות

v nebeské družině i v pozemské družině a mezi žáky, kteří se zabývají tvou Tórou, ať se jí zabývají kvůli ní samé, nebo ne kvůli ní samé; a všichni, kdo se jí zabývají ne kvůli ní samé, kéž je [tvou] vůlí, aby se jí zabývali kvůli ní samé.

Rabi Alexandri po své modlitbě říkal toto: Kéž je tvou vůlí, Hospodine, náš Bože, abys nás postavil do kouta světla a nestavěl nás do kouta tmy, ať nechřadne naše srdce a nezatemní se naše oči. Někteří říkají, že touto [modlitbou] se modlil Rav Hamnuna, a rabi Alexandri po modlitbě říkal toto: Pane světů, zjevné a známé je před tebou, že naší vůlí je plnit tvou vůli. A co [nám] brání? Kvas v těstě a porobení [cizími] říšemi. Kéž je tvou vůlí, abys nás vysvobodil z jejich rukou, a my se vrátíme k plnění zákonů tvé vůle celým srdcem.

Rava po své modlitbě říkal toto: Můj Bože, dříve než jsem byl stvořen, nebyl jsem hoden, a nyní, když jsem byl stvořen, je to, jako bych nebyl stvořen. Prachem jsem za svého života, tím spíše po své smrti. Hle, jsem před tebou jako nádoba plná hanby a potupy. Kéž je tvou vůlí, Hospodine, můj Bože, abych již nehřešil, a co jsem před tebou zhřešil, smaž ve svém velkém milosrdenství, avšak ne skrze utrpení a zlé nemoci. A to je vyznání [hříchů] Rava Hamnuny mladšího o Dni smíření.

Mar, syn Raviny, když dokončil svou modlitbu, říkal toto: Můj Bože, střez můj jazyk před zlem a mé rty před lstivou řečí. Ať má duše mlčí k těm, kdo mě proklínají, a ať je má duše pro všechny jako prach. Otevři mé srdce své Tóře a ať má duše běží za tvými přikázáními. Vysvoboď mě od zlé nehody, od zlého sklonu, od zlé ženy a ode všech zlých věcí, které se chystají přijít na svět. A všem, kdo proti mně zamýšlejí zlo, rychle zmař jejich radu a zkaz jejich úmysly. „Kéž jsou ti milá slova mých úst a rozjímání mého srdce před tebou, Hospodine, má skálo a můj vykupiteli“ (Ž 19,15).

Rav Šešet, když se postil, říkal po modlitbě toto: Pane světů, je ti zjevné, že v době, kdy stál Chrám, člověk zhřešil a přinesl oběť, a obětovali z ní jen její tuk a krev, a bylo mu odpuštěno. A nyní jsem se postil a ubylo mého tuku a mé krve. Kéž je tvou vůlí, aby můj tuk a má krev, jichž ubylo, byly, jako bych je obětoval před tebou na oltáři, a přijmi mě se zalíbením.

Rabi Jochanan, když dokončil knihu Jób, říkal toto: Údělem člověka je zemřít a údělem zvířete je být poraženo, a všichni jsou určeni k smrti. Blaze tomu, kdo vyrostl v Tóře a jehož námaha je v Tóře, kdo působí zalíbení svému Stvořiteli, kdo vyrostl s dobrým jménem a s dobrým jménem odešel ze světa. O něm řekl Šalomoun: „Lepší je dobré jméno než dobrý olej, a den smrti než den narození“ (Kaz 7,1).

Rabi Meir měl ve zvyku říkat: Uč se celým svým srdcem a celou svou duší poznávat mé cesty a bdít u dveří mé Tóry. Střez mou Tóru ve svém srdci a ať je před tvýma očima bázeň přede mnou. Střez svá ústa před každým hříchem, očisť a posvěť se od každé viny a nepravosti, a já budu s tebou na každém místě.

Rabíni z Javne měli ve zvyku říkat: Já jsem tvor a můj druh [prostý člověk] je tvor. Má práce je ve městě a jeho práce na poli. Já vstávám časně ke své práci a on vstává časně ke své práci. Tak jako on se nevypíná v mé práci, tak já se nevypínám v jeho práci. A snad řekneš: Já činím mnoho a on málo? Učili jsme se: Ať činí mnoho, či málo, jen když zaměří své srdce k Nebesům.

Abaje měl ve zvyku říkat: Vždy ať je člověk důvtipný v bázni [Boží]; „mírná odpověď odvrací hněv“ (Př 15,1); ať rozmnožuje pokoj se svými bratry, se svými příbuznými a s každým člověkem, i s pohanem na trhu, aby byl milován nahoře a oblíben dole a přijímán lidmi.

Říkali o Rabanu Jochananovi ben Zakajovi, že ho nikdy nikdo nepozdravil dříve [než on jeho], ani pohan na trhu.

Rava měl ve zvyku říkat: Cílem moudrosti je pokání a dobré skutky, aby člověk nečetl [Písmo] a nestudoval [Mišnu], a přitom kopal do svého otce, své matky, svého učitele a do toho, kdo je větší než on moudrostí a počtem [let], jak je řečeno: „Počátkem moudrosti je bázeň Hospodinova, dobrý rozum mají všichni, kdo je činí“ (Ž 111,10). Není řečeno „kdo činí“, ale „kdo je činí“ – kdo je činí kvůli nim samým, a ne kdo je činí ne kvůli nim samým. A kdo je činí ne kvůli nim samým, tomu by bylo lépe, kdyby nebyl stvořen.

Rav měl ve zvyku říkat: [Budoucí svět není jako tento svět.] V budoucím světě není jídlo ani pití, ani plození a množení, ani obchod, ani závist, ani nenávist, ani soupeření, nýbrž spravedliví sedí s korunami na hlavách a těší se ze záře Šechiny, jak je řečeno: „Hleděli na Boha, a jedli a pili“ (Ex 24,11).

Větší je slib, který Svatý, budiž požehnán, dal ženám, než [ten, který dal] mužům, jak je řečeno: „Ženy bezstarostné, povstaňte, slyšte můj hlas, dcery bezpečné, naslouchejte mé řeči“ (Iz 32,9).

Rav řekl rabimu Chijovi: Čím si ženy získávají zásluhu? Tím, že vodí své syny k učení do synagogy a posílají své muže studovat do domu rabínů a čekají na své muže, dokud se nevrátí z domu rabínů.

Když se rabíni loučili s domem rabiho Amiho – a někteří říkají s domem rabiho Chaniny – říkali mu toto: Ať spatříš svůj svět za svého života, tvůj konec ať je k životu budoucího světa a tvá naděje po všechna pokolení. Ať tvé srdce rozjímá o rozumnosti, tvá ústa ať mluví moudrost a tvůj jazyk ať šeptá plesání. Ať tvá víčka hledí přímo před tebe, tvé oči ať svítí světlem Tóry a tvá tvář ať září jako záře nebeské klenby. Tvé rty ať vyslovují poznání, tvé ledviny ať jásají nad přímostí a tvé kroky ať běží slyšet slova Věkovitého.

Když se rabíni loučili s domem Rava Chisdy – a někteří říkají s domem rabiho Šmuela bar Nachmaniho – říkali mu toto: „Naši vůdcové jsou obtíženi“ atd. (Ž 144,14).

„Naši vůdcové jsou obtíženi“: Rav a Šmuel – a někteří říkají rabi Jochanan a rabi Elazar. Jeden říká: „naši vůdcové“ v Tóře a „obtíženi“ přikázáními. A druhý říká: „naši vůdcové“ v Tóře a přikázáních a „obtíženi“ utrpením.