Berachot 16b ברכות

Jestliže je tomu tak, proč [Mišna] uvádí právě toho, kdo si bere pannu? I ten, kdo si bere vdovu, [by měl být osvobozen].

Zde je [ženich] znepokojen, kdežto tam znepokojen není.

Jde-li o znepokojení, pak i ten, komu se v moři potopila loď, [by měl být osvobozen]. Proč tedy řekl rabi Aba bar Zavda jménem Rava: Truchlící je povinen plnit všechna přikázání uvedená v Tóře kromě tefilin, protože o nich je řečeno „ozdoba“, jak se praví: „Svou ozdobu si přivaž“ (Ez 24,17)?

Odpovídají: Tam jde o znepokojení z věci dobrovolné, zde o znepokojení z přikázání.

MIŠNA: [Raban Gamliel] se umyl první noc po smrti své ženy. Jeho žáci mu řekli: Učil jsi nás, náš mistře, že truchlící se nesmí umývat. Řekl jim: Nejsem jako ostatní lidé, jsem choulostivý.

A když zemřel jeho otrok Tavi, přijímal za něj útěchu. Jeho žáci mu řekli: Učil jsi nás, náš mistře, že za otroky se útěcha nepřijímá. Řekl jim: Můj otrok Tavi nebyl jako ostatní otroci, byl to bezúhonný člověk.

Ženich, chce-li číst Šema první noc, smí číst. Raban Šimon ben Gamliel říká: Ne každý, kdo si chce přisvojit [pověst zbožného], si ji smí přisvojit.

GEMARA: Jaký je důvod Rabana Gamliela? Domnívá se, že [stav] čerstvého truchlení (aninut) v noci je [jen] rabínský, neboť je psáno: „a její konec jako hořký den“ (Am 8,10) [– hořkost trvá jen den]. A u choulostivého člověka rabíni [zákaz] nestanovili.

„A když zemřel jeho otrok Tavi“ atd.

Rabíni učili: Za otroky a otrokyně se utěšitelé nestaví do řady, neříká se za ně požehnání truchlících ani útěcha truchlícím.

Stalo se, že zemřela otrokyně rabiho Eliezera. Jeho žáci k němu přišli, aby ho utěšili. Když je uviděl, vystoupil do horní místnosti, a oni vystoupili za ním. Vešel do předsíně, a oni vešli za ním. Vešel do síně, a oni vešli za ním. Řekl jim: Myslel jsem, že se spálíte vlažnou vodou, ale vy se nespálíte ani vařící vodou! Copak jsem vás neučil: Za otroky a otrokyně se nestaví do řady, neříká se za ně požehnání truchlících ani útěcha truchlícím? Co se tedy za ně říká? Tak jako se člověku říká o jeho býku či oslu, které uhynuly: Všudypřítomný ať ti vynahradí tvou ztrátu, tak se mu říká i o jeho otroku a otrokyni: Všudypřítomný ať ti vynahradí tvou ztrátu.

V jiné barajtě se učí: Nad otroky a otrokyněmi se nepronáší smuteční řeč. Rabi Jose říká: Je-li to bezúhonný otrok, říká se o něm: Běda, dobrý a věrný muž, který žil z práce svých rukou! Řekli mu: Co jsi tedy ponechal pro bezúhonné [svobodné]?

Rabíni učili: „Otci“ se nazývají jen tři a „matkami“ jen čtyři.

Proč [jen tři] otcové? Kdybys řekl, protože nevíme, zda pocházíme od Rubena, nebo od Šimona – pak ani u matek nevíme, zda pocházíme od Ráchel, nebo od Ley. Spíše: až potud byli [předkové] významní, dále už ne tolik.

V jiné barajtě se učí: Otroky a otrokyně neoslovují „otče Ten a Ten“ a „matko Ta a Ta“. Ale otroky Rabana Gamliela oslovovali „otče Ten a Ten“ a „matko Ta a Ta“.

Příběh, který odporuje [pravidlu]? – [Bylo to tak,] protože byli váženi.

Řekl rabi Elazar: Co znamená, co je psáno: „Tak ti budu žehnat po celý svůj život, ve tvém jménu pozvednu své dlaně“ (Ž 63,5)? „Tak ti budu žehnat po celý svůj život“ – to je čtení Šema; „ve tvém jménu pozvednu své dlaně“ – to je Tefila. A činí-li tak, o něm Písmo praví: „Jako tukem a sádlem se nasytí má duše“ (Ž 63,6). A nejen to, ale zdědí dva světy, tento svět i svět budoucí, jak je řečeno: „a rty plesajícími budou chválit má ústa“ (Ž 63,6).

Rabi Elazar po skončení své modlitby říkal toto: Kéž je tvou vůlí, Hospodine, náš Bože, abys dal v našem údělu přebývat lásce, bratrství, pokoji a přátelství, abys rozšířil naše hranice o žáky, abys dal zdar našemu konci [a dal nám] budoucnost a naději, abys určil náš podíl v rajské zahradě a upevnil nás dobrým druhem a dobrým sklonem ve svém světě; ať ráno vstaneme a nalezneme své srdce toužící bát se tvého jména, a ať před tebe k dobrému přijde touha naší duše.

Rabi Jochanan po skončení své modlitby říkal toto: Kéž je tvou vůlí, Hospodine, náš Bože, abys pohlédl na naši hanbu a shlédl na naše neštěstí, oděl se svým milosrdenstvím, přikryl se svou mocí, zahalil se svou laskavostí, opásal se svou milostí, a ať před tebe přijde vlastnost tvé dobroty a tvé mírnosti.

Rabi Zera po skončení své modlitby říkal toto: Kéž je tvou vůlí, Hospodine, náš Bože, abychom nehřešili a nebyli zahanbeni ani potupeni před našimi otci.

Rabi Chija po modlitbě říkal toto: Kéž je tvou vůlí, Hospodine, náš Bože, aby tvá Tóra byla naším řemeslem, ať nechřadne naše srdce a nezatemní se naše oči.

Rav po své modlitbě říkal toto: Kéž je tvou vůlí, Hospodine, náš Bože, abys nám dal dlouhý život, život pokoje, život dobra, život požehnání, život obživy, život tělesné síly, život, v němž je bázeň před hříchem, život bez hanby a potupy, život bohatství a cti, život, v němž bude v nás láska k Tóře a bázeň před Nebesy, život, v němž nám naplníš všechna přání našeho srdce k dobrému.

Rabi po své modlitbě říkal toto: Kéž je tvou vůlí, Hospodine, náš Bože a Bože našich otců, abys nás vysvobodil od drzých lidí a od drzosti, od zlého člověka a od zlé nehody, od zlého sklonu, od zlého druha, od zlého souseda a od ničivého satana, od tvrdého soudu a od tvrdého soupeře v soudu, ať je členem smlouvy, nebo není členem smlouvy.

[Modlil se tak,] ačkoli u Rabiho stáli [na stráži královští] eunuchové.

Rav Safra po své modlitbě říkal toto: Kéž je tvou vůlí, Hospodine, náš Bože, abys nastolil pokoj