Berachot 2b ברכות

Možná je to příchod jeho světla [tj. východ slunce] a „bude čistý“ znamená, že se očistí člověk [svou obětí]?

Rabba bar Rav Šila řekl: Kdyby tomu tak bylo, verš by měl říci „vejitar“ [a bude čistý]. Co znamená „vetaher“? Den je čistý, jak lidé říkají: Slunce zapadlo a den se vyčistil.

Na Západě [v zemi Izraele] tento [výklad] Rabby bar Rav Šily neslyšeli a ptali se: Je toto „zapadne slunce“ západem slunce a „bude čistý“ znamená čistotu dne, nebo je to příchod jeho světla a „bude čistý“ znamená čistotu člověka?

Pak to rozhodli z barajty: protože se v barajtě učí „znamením té věci je vyjití hvězd“, plyne z toho, že jde o západ slunce a „bude čistý“ znamená čistotu dne.

Mistr řekl: „Od chvíle, kdy kohanim vcházejí, aby jedli svou terumu.“ Ale postav proti tomu: Od kdy se čte Šema večer? Od chvíle, kdy chudák vchází, aby jedl svůj chléb se solí, až do chvíle, kdy vstává, aby odešel od svého jídla.

Závěr [této barajty] jistě odporuje naší Mišně. Máme říci, že i začátek odporuje Mišně?

Ne, chudák i kohen mají jednu a tutéž míru [času].

Ale postav proti tomu: Od kdy se začíná číst Šema večer? Od chvíle, kdy lidé vcházejí, aby jedli svůj chléb v předvečer Šabatu – to jsou slova rabiho Meira. Ale mudrci říkají: Od chvíle, kdy jsou kohanim oprávněni jíst svou terumu; znamením té věci je vyjití hvězd. A ačkoli to není důkaz, je to náznak, neboť je řečeno: „Tak jsme konali práci a polovina z nich držela kopí od vzejití jitřenky až do vyjití hvězd“ (Neh 4,15). A říká se [též]: „Noc nám bude stráží a den prací“ (Neh 4,16).

Proč [je třeba] „a říká se [též]“?

Kdybys řekl, že noc nastává už od západu slunce, a oni [jen] pracovali dlouho do tmy a začínali brzy – pojď a slyš: „Noc nám bude stráží a den prací.“

Napadá tě, že chudák a [ostatní] lidé mají jednu míru. A řekneš-li, že chudák a kohen mají jednu míru, pak by mudrci byli totožní s rabim Meirem!

Plyne tedy z toho, že chudák má svou míru a kohen svou míru? – Ne, chudák a kohen mají jednu míru, ale chudák a [ostatní] lidé jednu míru nemají.

A chudák a kohen mají jednu míru? Ale postav proti tomu: Od kdy se začíná číst Šema večer? Od chvíle, kdy se v předvečer Šabatu den posvěcuje – slova rabiho Eliezera. Rabi Jehošua říká: Od chvíle, kdy jsou kohanim očištěni, aby jedli svou terumu. Rabi Meir říká: Od chvíle, kdy se kohanim ponořují [do mikve], aby jedli svou terumu. Řekl mu rabi Jehuda: Vždyť kohanim se ponořují ještě za dne! Rabi Chanina říká: Od chvíle, kdy chudák vchází, aby jedl svůj chléb se solí. Rabi Achaj, a někteří říkají rabi Acha, říká: Od chvíle, kdy většina lidí vchází, aby zasedla [k jídlu].

A řekneš-li, že chudák a kohen mají jednu míru, pak by rabi Chanina byl totožný s rabim Jehošuou!

Cožpak z toho tedy neplyne, že míra chudáka je jedna a míra kohena jiná? Plyne z toho.

Která z nich je pozdější? Je rozumné [říci], že [míra] chudáka je pozdější, neboť kdybys řekl, že [míra] chudáka je dřívější, rabi Chanina by byl totožný s rabim Eliezerem. Cožpak tedy neplyne, že [míra] chudáka je pozdější? Plyne z toho.

Mistr řekl: „Řekl mu rabi Jehuda: Vždyť kohanim se ponořují ještě za dne!“

Rabi Jehuda rabimu Meirovi namítá správně!

Rabi Meir mu však říká toto: Myslíš si, že mluvím o tvém soumraku? Já mluvím o soumraku rabiho Joseho, neboť rabi Jose řekl: Soumrak je jako mrknutí oka – jedno vchází a druhé odchází, a nelze jej postihnout.