Berachot 3a ברכות

[Výrok] rabiho Meira odporuje [výroku] rabiho Meira! – Dva tanaité [podávají odlišně názor] rabiho Meira.

[Výrok] rabiho Eliezera odporuje [výroku] rabiho Eliezera!

Dva tanaité [podávají odlišně názor] rabiho Eliezera. A chceš-li, řekni: začátek [barajty] není [výrok] rabiho Eliezera.

„Až do konce hlídky.“

Co se rabi Eliezer domnívá? Domnívá-li se, že noc má tři hlídky, ať řekne „do čtyř hodin“; a domnívá-li se, že noc má čtyři hlídky, ať řekne „do tří hodin“.

Vskutku se domnívá, že noc má tři hlídky, a učí nás, že jsou hlídky na nebi a jsou hlídky na zemi, jak se učí: Rabi Eliezer říká: Noc má tři hlídky a při každé hlídce sedí Svatý, budiž požehnán, a řve jako lev, neboť je řečeno: „Hospodin z výšiny zařve, ze svého svatého příbytku vydá svůj hlas, mocně zařve nad svou nivou“ (Jr 25,30).

A znamení té věci: v první hlídce hýká osel, ve druhé štěkají psi, ve třetí dítě saje z prsu své matky a žena rozmlouvá se svým mužem.

Co rabi Eliezer počítá? Počítá-li začátky hlídek, k čemu je znamení pro začátek první hlídky? To je přece večer! Počítá-li konce hlídek, k čemu je znamení pro konec poslední hlídky? To je přece den!

Počítá tedy konec první hlídky, začátek poslední hlídky a střed prostřední. A chceš-li, řekni: počítá vesměs konce hlídek. A kdybys namítl, že u poslední to není třeba –

k čemu je to důležité? Ke čtení Šema pro toho, kdo spí v temném domě a neví, kdy je čas čtení Šema: jakmile žena rozmlouvá se svým mužem a dítě saje z prsu své matky, ať vstane a čte.

Rav Jicchak bar Šmuel řekl jménem Rava: Noc má tři hlídky a při každé hlídce sedí Svatý, budiž požehnán, řve jako lev a říká: Běda dětem, kvůli jejichž hříchům jsem zpustošil svůj dům, spálil svůj chrám a vyhnal je mezi národy světa!

Učí se: Rabi Jose řekl: Jednou jsem šel po cestě a vešel jsem do jedné ze zřícenin Jeruzaléma, abych se pomodlil. Přišel Elijáš, budiž dobře vzpomínán, a střežil mě u vchodu (a čekal na mě), dokud jsem nedokončil svou modlitbu. Když jsem svou modlitbu dokončil, řekl mi: Pokoj s tebou, rabi! A já jsem mu řekl: Pokoj s tebou, rabi a můj učiteli! Řekl mi: Synu můj, proč jsi vešel do této zříceniny? Řekl jsem mu: Abych se pomodlil. Řekl mi: Měl ses modlit na cestě. Řekl jsem mu: Bál jsem se, že mě vyruší pocestní. Řekl mi: Měl ses pomodlit krátkou modlitbu.

V tu chvíli jsem se od něho naučil tři věci: naučil jsem se, že se nevchází do zřícenin; naučil jsem se, že se lze modlit na cestě; a naučil jsem se, že kdo se modlí na cestě, modlí se krátkou modlitbu.

A řekl mi: Synu můj, jaký hlas jsi slyšel v této zřícenině? Řekl jsem mu: Slyšel jsem nebeský hlas, který vrkal jako holubice a říkal: Běda dětem, kvůli jejichž hříchům jsem zpustošil svůj dům, spálil svůj chrám a vyhnal je mezi národy! Řekl mi: Při tvém životě a při životě tvé hlavy, neříká to jen v tuto chvíli, nýbrž to říká každý den třikrát. A nejen to: když Izrael vchází do synagog a do domů studia a odpovídá „Budiž jeho veliké jméno požehnáno“, Svatý, budiž požehnán, pokyvuje hlavou a říká: Šťasten král, jehož takto chválí v jeho domě! Co zbývá otci, který vyhnal své děti? A běda dětem, které byly vyhnány od stolu svého otce!

Naši učitelé učili: Ze tří důvodů se nevchází do zříceniny: kvůli podezření, kvůli zřícení a kvůli škůdcům. „Kvůli podezření“ – nestačilo by [uvést] zřícení?