Berachot 3b ברכות

[Jde o] novou [zříceninu].

Nestačilo by [uvést] škůdce? – [Jde o] dva [lidi].

Jsou-li dva, není ani podezření! – Dva, a to nemravní.

„Kvůli zřícení“ – nestačilo by [uvést] podezření a škůdce?

[Jde o] dva, a to bezúhonné.

„Kvůli škůdcům“ – nestačilo by [uvést] podezření a zřícení?

[Jde o] novou zříceninu a dva bezúhonné.

Jsou-li dva, nejsou ani škůdci!

Na jejich [vlastním] místě se jich obáváme [i u dvou]. A chceš-li, řekni: vskutku jde o jednoho a o novou zříceninu stojící na poli; tam se podezření obávat nelze, neboť žena na poli nebývá, ale škůdců se obávat lze.

Naši učitelé učili: Noc má čtyři hlídky – slova Rabiho. Rabi Natan říká: Tři.

Jaký je důvod rabiho Natana? Je psáno: „Gedeon a sto mužů, kteří byli s ním, přišli na okraj tábora na začátku prostřední hlídky“ (Sd 7,19). Učí se: „prostřední“ je jen ta, která má [jednu] před sebou a [jednu] za sebou.

A Rabi? Co [znamená] „prostřední“? Jedna z prostředních mezi prostředními.

A rabi Natan? Cožpak je psáno „prostřední mezi prostředními“? Je psáno [jen] „prostřední“!

Jaký je důvod Rabiho? Rabi Zerika řekl, že rabi Ami řekl, že rabi Jehošua ben Levi řekl: Jeden verš říká: „O půlnoci vstávám, abych ti vzdával díky za tvé spravedlivé soudy“ (Ž 119,62), a jiný verš říká: „Mé oči předcházejí noční hlídky“ (Ž 119,148). Jak to? Noc má čtyři hlídky [a po půlnoci zbývají dvě].

A rabi Natan se drží [názoru] rabiho Jehošuy, neboť jsme se učili: Rabi Jehošua říká: [Ranní Šema se čte] do tří hodin [dne], neboť králové mají ve zvyku vstávat ve tři hodiny. Šest [hodin] noci a dvě [hodiny] dne – to jsou dvě hlídky.

Rav Aši řekl: I hlídce a půl se říká „hlídky“.

A rabi Zerika řekl, že rabi Ami řekl, že rabi Jehošua ben Levi řekl: V přítomnosti mrtvého se mluví jen o věcech mrtvého.

Rabi Aba bar Kahana řekl: To jsme řekli jen o slovech Tóry, ale světské věci nám nevadí.

A někteří říkají: Rabi Aba bar Kahana řekl: To jsme řekli [dokonce] o slovech Tóry, a tím spíše o světských věcech.

A David vstával o půlnoci? Vstával [už] večer, neboť je psáno: „Předcházím soumrak (nešef) a volám o pomoc“ (Ž 119,147). A odkud [víme], že tento nešef je večer? Neboť je psáno: „Za soumraku (nešef), k večeru dne, v temnotě noci a v mrákotách“ (Př 7,9).

Rav Ošaja řekl, že rabi Acha řekl: Takto (David) říká: Nikdy pro mě půlnoc neminula ve spánku.

Rabi Zera řekl: Do půlnoci podřimoval jako kůň, od té chvíle dál sílil jako lev. Rav Aši řekl: Do půlnoci se zabýval slovy Tóry, od té chvíle dál písněmi a chvalozpěvy.

A nešef je večer? Vždyť nešef je ráno, neboť je psáno: „David je bil od nešefu až do večera následujícího dne“ (1S 30,17) – cožpak to není od rána až do noci?

Ne, od večera do večera.

Je-li tomu tak, ať napíše „od nešefu do nešefu“ nebo „od večera do večera“!

Rava tedy řekl: Jsou dva nešefy: noc odvane a přichází den, den odvane a přichází noc.

A věděl David, kdy je půlnoc? Vždyť [ani] Mojžíš, náš učitel, to nevěděl, neboť je psáno: „Kolem půlnoci vyjdu doprostřed Egypta“ (Ex 11,4).

Co [znamená] „kolem půlnoci“? Řekneš-li, že mu Svatý, budiž požehnán, řekl „kolem půlnoci“ – cožpak je před Nebesy nějaká pochybnost? Nýbrž mu řekl „(zítra) o půlnoci (jako teď)“, a on přišel a řekl „kolem půlnoci“. Z toho plyne, že si nebyl jistý. A David to věděl?

David měl znamení, neboť Rav Acha bar Bizna řekl, že rabi Šimon Chasida řekl: Nad Davidovým ložem visela lyra, a jakmile nastala půlnoc, přišel severní vítr, zavál do ní a ona sama od sebe hrála. Ihned vstal a zabýval se Tórou, dokud nevzešla jitřenka. Jakmile vzešla jitřenka, vešli k němu mudrci Izraele a řekli mu: Náš pane králi, tvůj lid Izrael potřebuje obživu. Řekl jim: Jděte a živte se jeden od druhého. Řekli mu: Hrst nenasytí lva a jámu nenaplní [hlína vykopaná] z jejích vlastních stěn. Řekl jim: Jděte a vztáhněte své ruce s vojskem [do boje].

Ihned se radili s Achitofelem, dotazovali se Sanhedrinu a ptali se urim a tumim.

Rav Josef řekl: Který verš [to dokládá]? „Po Achitofelovi [byli] Benajáš, syn Jojadův, a Ebjatar; a velitelem královského vojska byl Joab“ (1Pa 27,34).

Achitofel – to je rádce, a tak se praví: „Rada, kterou Achitofel v těch dnech radil, byla, jako když se (člověk) dotazuje Božího slova“ (2S 16,23).