Berachot 4a ברכות

Benajáš, syn Jojadův – to je Sanhedrin; a Ebjatar – to jsou urim a tumim.

A tak se praví: „Benajáš, syn Jojadův, byl nad Kretejci a Pletejci“ (2S 20,23). A proč se jmenují Kretejci a Pletejci? Kretejci, protože svá slova rozhodně stanovují; Pletejci, protože jsou ve svých slovech podivuhodní. A potom [teprve]: „velitelem královského vojska byl Joab“.

Rav Jicchak bar Ada řekl, a někteří říkají, že Rav Jicchak, syn Rava Idiho, řekl: Který verš [mluví o lyře]? „Probuď se, má slávo, probuď se, harfo a lyro, probudím jitřenku“ (Ž 57,9).

Rabi Zera řekl: Mojžíš to vskutku věděl, a David to také věděl.

A když David věděl, k čemu mu byla lyra? Aby ho probudila ze spánku.

A když Mojžíš věděl, proč musel říci „kolem půlnoci“? Mojžíš se obával, že by se faraonovi hvězdopravci mohli zmýlit a říci, že Mojžíš je lhář. Neboť Mistr řekl: Nauč svůj jazyk říkat „nevím“, abys nebyl usvědčen ze lži a lapen.

Rav Aši řekl: Stál [tehdy] o půlnoci v noci ze třináctého na čtrnáctého a takto řekl Mojžíš Izraeli: Svatý, budiž požehnán, řekl: Zítra kolem půlnoci, jako je teď, vyjdu doprostřed Egypta.

„[Modlitba] Davidova… Střež mou duši, neboť jsem zbožný“ (Ž 86,1–2). Levi a rabi Jicchak [to vykládají]: Jeden řekl, že David řekl před Svatým, budiž požehnán, toto: Pane světa, cožpak nejsem zbožný? Všichni králové východu i západu spí do tří hodin [dne], ale já – „o půlnoci vstávám, abych ti vzdával díky“ (Ž 119,62).

A druhý řekl, že David řekl před Svatým, budiž požehnán, toto: Pane světa, cožpak nejsem zbožný? Všichni králové východu i západu sedí ve své slávě v družinách, ale já mám ruce potřísněné krví, plodovým obalem a placentou, abych ženu prohlásil za čistou pro jejího muže. A nejen to: ve všem, co dělám, se radím se svým učitelem Mefibóšetem a říkám mu: Mefibóšete, můj učiteli, soudil jsem správně? Odsoudil jsem správně? Osvobodil jsem správně? Prohlásil jsem správně za čisté? Prohlásil jsem správně za nečisté? A nestyděl jsem se.

Rabi Jehošua, syn Rava Idiho, řekl: Který verš [to dokládá]? „Budu mluvit o tvých svědectvích před králi a nebudu se stydět“ (Ž 119,46).

Učí se: Nejmenoval se Mefibóšet, nýbrž Íš-bóšet. A proč se jmenoval Mefibóšet? Protože zahanboval Davidovu tvář v halaše. Proto byl David hoden toho, že z něho vzešel Kileab.

A rabi Jochanan řekl: Nejmenoval se Kileab, nýbrž Daniel. A proč se jmenoval Kileab? Protože zahanboval Mefibóšetovu tvář v halaše.

A o něm řekl Šalomoun ve své moudrosti: „Můj synu, bude-li tvé srdce moudré, bude se radovat i mé srdce“ (Př 23,15). A říká [také]: „Buď moudrý, můj synu, a potěš mé srdce, abych mohl odpovědět tomu, kdo mě tupí“ (Př 27,11).

A nazýval David sám sebe zbožným? Vždyť je psáno: „Kdybych nevěřil, že uzřím Hospodinovu dobrotu v zemi živých…“ (Ž 27,13), a jménem rabiho Joseho se učí: Proč jsou nad [slovem] „kdybych“ tečky? David řekl před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, jsem si jist, že ty odplácíš spravedlivým dobrou odměnou v budoucím věku, ale nevím, zda mezi nimi mám podíl, či ne.

[Bál se], že to snad způsobí hřích.

Jako [výrok] rabiho Jaakova bar Idiho, neboť rabi Jaakov bar Idi postavil proti sobě [verše]: Je psáno: „Hle, já jsem s tebou a budu tě střežit všude, kam půjdeš“ (Gn 28,15), a je psáno: „Jákob se velice bál“ (Gn 32,8). [Jákob] si řekl: Snad to způsobí hřích.

Jak se učí: „Dokud nepřejde tvůj lid, Hospodine, dokud nepřejde lid, který sis získal“ (Ex 15,16).

„Dokud nepřejde tvůj lid, Hospodine“ – to je první příchod [do země]; „dokud nepřejde lid, který sis získal“ – to je druhý příchod. Odtud řekli mudrci: Izrael byl hoden, aby se mu ve dnech Ezdrášových stal zázrak, jako se mu stal ve dnech Jozua, syna Nunova, ale hřích to způsobil [jinak].

„A mudrci říkají: Do půlnoci.“ Podle koho se mudrci řídí? Řídí-li se rabim Eliezerem, ať řeknou jako rabi Eliezer;