Žalmy 57 v talmudu

Jeden saducej řekl rabimu Abahuovi: Je psáno: „Žalm Davidův, když prchal před svým synem Abšalómem“ (Ž 3,1), a je psáno: „Davidův, miktam, když prchal před Saulem do jeskyně“ (Ž 57,1)

… Jako kdo zakalí oko a ono se zase vyjasní. Rabi Josi řekl: Mišna to říká: Pod touto hranicí je to jako kdo vloží prst do oka. Rabi Avun řekl: „Volám k Bohu Nejvyššímu, k Bohu, který za mne dokonává“ (Ž 57,3)

… a jednoho dne, je trestán ukamenováním; rozhodne-li se soud [měsíc] prodloužit a čin se stane, není trestán ukamenováním. Rabi Avun řekl: „Volám k Bohu nejvyššímu, k Bohu, který to pro mne dokonává“ (Ž 57,3)

… je před oltářem, a koho oltář přijme, ten je můj. Provedl je před oltářem a modlil se za něj, a oltář šel a přijal ho. To je, co je psáno: „Volám k Bohu Nejvyššímu, k Bohu, který nade mnou dokonává“ (Ž 57,3)

… jednoho dne, je to [případ] na kamenování; rozhodl-li se soud přidat přestupný měsíc a on se toho činu dopustí, není to na kamenování. Řekl rabi Avin: „Volám k Bohu Nejvyššímu, Bohu, který za mne dokonává“ (Ž 57,3)

… přijme, ten patří jemu. [Učinil to] kvůli Mefibošetovi, protože byl velký v Tóře. Převedl je před oltářem a ten ho přijal. Rabi Avin řekl: „Volám k Bohu Nejvyššímu, k Bohu, který to pro mě dokonává“ (Ž 57,3)

Rabi Aba bar Kahana řekl: Davidova generace byla celá spravedlivá, ale protože měli udavače, vycházeli do války a padali. To je to, co řekl David: „Má duše je mezi lvy, uléhám mezi plameny“ (Ž 57,5)

… David před Svatým, budiž požehnán: Pane světů, co má tvá Šechina sestupovat na zemi? Pozvedni svou Šechinu z jejich středu. To je to, co je psáno: „Vyvyš se nad nebesa, Bože, tvá sláva nad celou zemi“ (Ž 57,6)

Rav Jicchak bar Ada řekl, a někteří říkají, že Rav Jicchak, syn Rava Idiho, řekl: Který verš [mluví o lyře]? „Probuď se, má slávo, probuď se, harfo a lyro, probudím jitřenku“ (Ž 57,9)

Rabi Jicchak, syn Rava Ady, řekl – a někteří říkají, že to řekl rabi Jicchak bar Avudimi: Jaký je [pro tu lyru] verš? „Probuď se, má slávo, probuď se, harfo a lyro, probudím jitřenku“ (Ž 57,9)

… hodoval vlastní hostinu, tak „mé oči předešly hlídky“. V každém případě nikdy nepřišla noc a nezastihla Davida spícího. To je, co řekl David: „Probuď se, má slávo, probuď se, harfo a citero, probudím zoru“ (Ž 57,9)

Rava postavil [verše] proti sobě: Je psáno: „Neboť tvá milost je veliká až k nebesům“ (Ž 57,11)