Učí se:
Rabi Ami jménem
rabiho Jehošuy ben Leviho:
[Natinim] podle
[verše]: „A Jozue je toho dne ustanovil za dřevorubce a nosiče vody pro obec“
(Joz 9,27). Je pochopitelné „pro obec“. A „pro oltář Hospodinův“? Ale Jozue je ponechal viset na stěně. Řekl: Já je nepřibližuji a nevzdaluji, ale
[ponechám je] tomu, kdo má postavit vyvolený dům; koho bude chtít přiblížit, přiblíží, koho vzdálit, vzdálí. Přišel David a vzdálil je, neboť je řečeno: „Gibeóňané nebyli ze synů Izraele“
(2S 21,2). A proč je vzdálil? Kvůli
[verši]: „Za dnů Davidových byl hlad tři roky, rok za rokem“
(2S 21,1). David řekl: Pro provinění čtyř věcí se zadržují deště: pro provinění modloslužebníků, hrubých svazků, prolévání krve a těch, kdo veřejně slibují almužnu a nedávají ji. Pro provinění modloslužebníků odkud? „Střezte se, aby se vaše srdce nedalo svést“ atd.
(Dt 11,16). Co je psáno potom? „A vzplane hněv Hospodinův proti vám a zavře nebesa“ atd.
(Dt 11,17). Pro provinění těch, kdo se dopouštějí hrubých svazků, odkud? „Znesvětila jsi zemi svým smilstvem a svou zlobou“
(Jr 3,2). Jaký je za to trest? „Přívaly byly zadrženy a pozdní déšť nepřišel“ atd.
(Jr 3,3). Pro provinění prolévajících krev odkud? „Neboť krev znesvěcuje zemi“
(Nu 35,33). Pro provinění těch, kdo veřejně slibují almužnu a nedávají ji, odkud? „Mračna a vítr, ale deště není – muž, který se chlubí klamným darem“
(Př 25,14). David prozkoumal celé své pokolení a nenašel nic z toho. Začal se tázat skrze urim a tumim. To je, co je psáno: „A David hledal tvář Hospodinovu“
(2S 21,1) – skrze urim a tumim.
Rabi Elazar řekl: Je psáno: „Hledejte Hospodina, všichni pokorní země, kteří konají jeho právo“
(Sf 2,3). Co znamená „kteří konají jeho právo“? Že koná soud i své dílo zároveň. „A Hospodin řekl: Kvůli Saulovi a kvůli domu krve“
(2S 21,1). „Kvůli Saulovi“ – že jste mu neprokázali milost. „A kvůli domu krve“ – „protože usmrtil Gibeóňany“
(2S 21,1). David poslal a zavolal je. Co máte s domem Saulovým? Řekli mu: Že z nás usmrtil sedm mužů: dva dřevorubce, dva nosiče vody, chazana, písaře a sluhu. Řekl jim: Co nyní chcete? Řekli mu: „Ať je nám dáno sedm mužů z jeho synů a oběsíme je Hospodinu v Gibeji Saula, vyvoleného Hospodinova“
(2S 21,6). Řekl jim: Jaký z toho budete mít užitek, když budou zabiti? Vezměte si stříbro a zlato. Říkali: „Nejde nám o stříbro se Saulem a jeho domem“
(2S 21,4). Řekl: Snad se stydí jeden před druhým. Vzal každého z nich zvlášť, přemlouval ho před sebou a říkal mu: Jaký užitek budeš mít z toho, že budou zabiti? Vezmi si zlato a stříbro. A on říkal: „Nejde nám o stříbro se Saulem a jeho domem“. „Nejde mi“ je psáno. V té chvíli řekl David: Tři dobré dary dal Svatý Izraeli: že jsou milosrdní, stydliví a prokazující dobrodiní. Milosrdní odkud? „A dá ti milosrdenství“
(Dt 13,18). Stydliví odkud? „Aby jeho bázeň byla na vaší tváři“
(Ex 20,20). To je znamení stydlivého, že nehřeší. A kdo nemá stud ve tváři, je jisté, že jeho otcové nestáli na hoře Sinaj. Prokazující dobrodiní odkud? „A Hospodin, tvůj Bůh, ti zachová smlouvu a milost“
(Dt 7,12). A tito nemají nic z toho. Hned vstal a vzdálil je, neboť je řečeno: „Gibeóňané nebyli ze synů Izraele“
(2S 21,2). I Ezra je vzdálil, neboť je řečeno: „A natinim bydleli v Ofelu“
(Neh 3,26). I v budoucím věku je Svatý, budiž požehnán, vzdálí, neboť je psáno: „A toho, kdo přejde město, zahubí“
(Ez 48,19).
תַּנֵּי. רִבִּי אִמִּי בְשֵׁם רִבִּי יְהוֹשֻׁעַ בֶּן לֵוִי. עַל שֵׁם וַיִּתְּנֵם יְהוֹשֻׁעַ בַּיּוֹם הַהוּא חוֹטְבֵי עֵצִים וְשׁוֹאֲבֵי מַיִם לָעֵדָה. נִיחָא לָעֵדָה. וּלְמִזְבֵּחַ יי. אֶלָּא תְּלָיָין יְהוֹשֻׁעַ בַּדּוֹפָן. אָמַר. אֲנִי לֹא מְקָרְבָן וְלֹא מְרָחֲקָן. אֶלָּא בְּמִי שֶׁהוּא עָתִיד לִבְנוֹת אֶת בֵּית הַבְּחִירָה וְאֶת שֶׁדַּעְתּוֹ לְקָרֵב יְקָרֵב לְרַחֵק יְרַחֵק. בָּא דָּוִד וְרִיחֲקָן. שֶׁנֶּאֱמַר. וְהַגִּבְעוֹנִים לֹא מִבְּנֵי יִשְׂרָאֵל הֵמָּה. וְלָמָּה רִיחֲקָן. עַל שֵׁם וַיְהִי רָעָב בִּימֵי דָּוִד שָׁלֹשׁ שָׁנִים שָׁנָה אַחַר שָׁנָה. אָמַר דָּוִד. בָּעֲוֹן אַרְבָּעָה דְבָרִים הַגְּשָׁמִים נֶעֱצָרִים. בָּעֲוֹן עוֹבְדֵי עֲבוֹדָה זָרָה וְגִילּוּי עֲרָיוֹת וּשְׁפִיכוּת דָּמִים וּפוֹסְקִין צְדָקָה בָּרַבִּים וְאֵינָן נוֹתְנִין. בָּעֲוֹן עוֹבְדֵי עֲבוֹדָה זָרָה מְנַיִין. הִשָּׁמְרוּ לָכֶם פֶּן יִפְתֶּה לְבַבְכֶם וגו׳. מַה כְתִיב בַּתְרֵיהּ. וְחָרָה אַף יי בָּכֶם וְעָצַר אֶת הַשָּׁמַיִם וגו׳. בָּעֲוֹן מְגַלֵּי עֲרָיוֹת מְנַיִין. וַתַּחֲנִיפִי אֶרֶץ בְּזִימּוֹתַיִיךְ וּבְרָעָתֵךְ. מַהוּ עוֹנְשׁוֹ שֶׁלְּדָבָר. וַיִּמָנְעוּ רְבִיבִים וּמַלְקוֹשׁ לֹא הָיָה וגו׳. בָּעֲוֹן שׁוֹפְכֵי דָמִים מְנַיִין. כִּי הַדָּם הוּא יַחֲנִיף אֶת הָאָרֶץ. בָּעֲוֹן פּוֹסְקֵי צְדָקָה בָּרַבִּים וְאֵינָן נוֹתְנִין מְנַיִין. נְשִׂיאִים וְרוּחַ וְגֶשֶׁם אָיִין אִישׁ מִתְהַלֵּל בְּמַתַּת שָׁקֶר. בָּדַק דָּוִד בְּכָל דּוֹרוֹ וְלֹא מָצָא אֶחָד מֵהֶן. הִתְחִיל שׁוֹאֵל בְּאוּרִים וְתוּמִּים. הָדָא הוּא דִכְתִיב וַיְבַקֵּשׁ דָּוִד אֶת פְּנֵי יי בְּאוּרִים וְתוּמִּים. אָמַר רִבִּי אֶלְעָזָר. כְּתִיב בַּקְּשׁוּ אֶת יי כָּל עַנְוֵי הָאָרֶץ אֲשֶׁר מִשְׁפָּטוֹ פָּעָלוּ. מָהוּ אֲשֶׁר מִשְׁפָּטוֹ פָּעָלוּ. שֶׁהוּא עוֹשֶׂה מִשְׁפָּט וּפָעֳלוֹ כְּאַחַת. וַיֹּאמֶר יי עַל שָׁאוּל וְעַל בֵּית הַדָּמִים. עַל שָׁאוּל שֶׁלֹּא עֲשִׂיתֶם עִמּוֹ חֶסֶד. וְעַל בֵּית הַדָּמִים עַל אֲשֶׁר הֵמִית אֶת הַגִּבְעוֹנִים. שָׁלַח דָּוִד וְקָרָא לָהֶם. מַה לָכֶם וּלְבֵית שָׁאוּל. אָמְרִין לֵיהּ. עַל אֲשֶׁר הֵמִית מִמֶּנּוּ שִׁבְעָה אֲנָשִׁים. שְׁנֵי חוֹטְבֵי עֵצִים וּשְׁנֵי שׁוֹאֲבֵי מַיִם וַחַזָּן וְסוֹפֵר וְשַׁמָּשׁ. אֲמַר לוֹן. מָה אַתּוּן בְּעוּ כְדוֹן. אָמְרוּ לֵיהּ. יוּתַּן לָנוּ שִׁבְעָה אֲנָשִׁים מִבָּנָיו וְהוֹקַעֲנוּם לַיי בְּגִבְעַת שָׁאוּל בְּחִיר יי. אָמַר לוֹן. וּמָה הֲנָיָיה לְכוֹן וְאִינּוּן מִתְקַטְּלִין. סְבוּ לְכוֹן כְּסַף וּדְהַב. וַהֲווֹן אָמְרִין. אֵין לָנוּ כֶסֶף עִם שָׁאוּל וְעִם בֵּיתוֹ. אָמַר. דִּילְמָא דְּאִינּוּן בְּהַתִּין פְּלָגוֹן מִן פְּלַג. נְסַב כָּל חַד מִינְּהוֹן וַהֲוָה מְפַיֵיס לֵיהּ קוֹמֵי גַרְמֵיהּ וַהֲוָה אֲמַר לֵיהּ. מָה הֲנָיָיה אִית לָךְ דְּאִינּוּן מִתְקַטְּלִין. סַב לָךְ דְּהַב וּכְסַף. וְהוּא אָמַר. אֵין לָנוּ כֶסֶף עִם שָׁאוּל וְעִם בֵּיתוֹ. אֵין לִי כְּתִיב. בְּאוֹתָהּ הַשָּׁעָה אָמַר דָּוִד. שָׁלֹשׁ מַתָּנוֹת טוֹבוֹת נָתַן הַקָּדוֹשׁ לְיִשְׂרָאֵל. רַחֲמָנִין וּבוֹיְישָׁנִין וְגוֹמְלֵי חֲסָדִים. רַחֲמָנִין מְנַיִין. וְנתַן לְךָ רַחֲמִים. בּוֹיְישָׁנִין מְנַיִיִן. וּבַעֲבוּר תִּהְיֶה יִרְאָתוֹ עַל פְּנֵיכֶם. זֶה סֵימָן לְבוֹיְישָׁן שֶׁאֵינוֹ חוֹטֵא. וְכָל שֶׁאֵין לוֹ בוֹשֶׁת פָּנִים דָּבָר בָּרִיא שֶׁלֹּא עָמְדוּ אֲבֹתָיו עַל הַר סִינַי. וְגוֹמְלֵי חֲסָדִים מְנַיִין. וְשָׁמַר יי אֱלֹהֶיךָ לְךָ אֶת הַבְּרִית וְאֶת הַחֶסֶד. וְאֵילּוּ אֵין בָּהֶן אֶחָד מֵהֶן. מִיַּד עָמַד וְרִיחֲקָן. שֶׁנֶּאֱמַר וְהַגִּבְעוֹנִים לֹא מִבְּנֵי יִשְׂרָאֵל הֵמָּה. אַף עֶזְרָא רִיחֲקָן. שֶׁנֶּאֱמַר וְהַנְּתִינִים יוֹשְׁבִים בָּעוֹפֶל. אַף לְעָתִיד לָבוֹא הַקָּדוֹשׁ בָּרוּךְ הוּא מְרַחֲקָן. דִּכְתִיב והעובר את העיר יאבדוהו.