Berachot 37b ברכות

a není to druh obilí, nebo je to druh obilí, ale neudělali z něj chléb – Raban Gamliel říká: tři požehnání; a mudrci říkají: jedno požehnání. Nad vším, co není ani ze sedmi druhů, ani druh obilí, jako je rýžový a prosný chléb – Raban Gamliel říká: jedno požehnání shrnující tři; a mudrci říkají: nic.

Jak jsi to tedy vyložil? Podle Rabana Gamliela? Řekni pak konec první části: Nejsou-li kousky celé, žehná na začátku „…který stvořil druhy pokrmů“ a na konci jedno požehnání shrnující tři. Kdo je autorem? Je-li to Raban Gamliel – když už nad datlemi a nad dajsou Raban Gamliel říká tři požehnání, je třeba to říkat o případě, kdy kousky nejsou celé?

Nýbrž je zřejmé, že rabíni. Je-li tomu tak, je to rozpor mezi [jedním výrokem] rabínů a [druhým výrokem] rabínů! Nýbrž skutečně rabíni, a o rýži uč: a na konci nad ní nežehná nic.

Rava řekl: Nad tímto rihatou venkovanů, do kterého dávají hodně mouky, se žehná „…který stvořil druhy pokrmů“. Proč? Protože hlavní je mouka. Nad [rihatou] z Mechozy, do kterého nedávají hodně mouky, se žehná „…jehož slovem vše vzniká“. Proč? Protože hlavní je med. A potom Rava řekl: Nad tím i oním „…který stvořil druhy pokrmů“, neboť Rav a Šmuel oba řekli: Nad vším, v čem je něco z pěti druhů, se žehná „…který stvořil druhy pokrmů“.

Rav Josef řekl: Nad tímto chavicem, v němž jsou drobty o velikosti olivy, se na začátku žehná „…který vyvádí chléb ze země“ a na konci tři požehnání; nad tím, v němž nejsou drobty o velikosti olivy, se na začátku žehná „…který stvořil druhy pokrmů“ a na konci jedno požehnání shrnující tři.

Rav Josef řekl: Odkud to říkám? Neboť bylo učeno: Kdo stál a přinášel moučné oběti v Jeruzalémě, říká: „Požehnaný, jenž nám dal život, zachoval nás a dopřál nám dospět k tomuto času.“ Vzal je, aby je jedl, žehná „…který vyvádí chléb ze země“. A k tomu se učí: A všechny je láme na kousky o velikosti olivy.

Abaje mu řekl: Pak by podle tanaity ze školy rabiho Jišmaela, který řekl, že je drolí, až je vrátí do podoby jemné mouky, také nebylo třeba žehnat „…který vyvádí chléb ze země“? A řekneš-li, že skutečně – vždyť bylo učeno: Nasbíral ze všech [drobků] množství o velikosti olivy a snědl je: je-li to kvašené, je potrestán vyhlazením; a je-li to maces, člověk jím o Pesachu splní svou povinnost.

Čím se tu zabýváme? Tím, kdo je [znovu] spojil v těsto. Je-li tomu tak, řekni konec: a to tehdy, snědl-li je během doby potřebné ke snědení půl bochníku. A kdyby šlo o to, že je spojil, mělo by se říci „snědl ho“, a ne „snědl je“.

Čím se tu zabýváme? [Kousky], které pocházejí z velkého chleba.

Jak to tedy dopadlo? Rav Šešet řekl: Nad tímto chavicem, i když v něm nejsou drobty o velikosti olivy, se žehná „…který vyvádí chléb ze země“. Rava řekl: A to tehdy, má-li [ještě] vzhled chleba.

Trukanin podléhají povinnosti chaly. A když přišel Ravin, řekl, že rabi Jochanan řekl: Trukanin jsou od chaly osvobozeny. Co jsou trukanin? Abaje řekl: Chléb pečený v jamce v zemi.

A Abaje řekl: Trita je od chaly osvobozena. Co je trita? Někteří říkají: těsto zadělané vařící vodou; jiní říkají: indický chléb; a jiní říkají: chléb připravený ke kutachu (omáčce).

Rabi Chija učil: Chléb připravený ke kutachu je od chaly osvobozen. Vždyť bylo učeno: podléhá chale! Tam je uveden důvod: Rabi Jehuda říká: Jeho zhotovení o něm svědčí. Udělal-li je