Berachot 39a ברכות

chybí jí [potřebná] míra.

Řekl mu: Myslíš, že potřebujeme velikost velké olivy? Potřebujeme velikost střední olivy. A ta, kterou přinesli před rabiho Jochanana, byla velká oliva, takže i když jí odstranili pecku, zbyla jí [potřebná] míra.

Neboť jsme se učili: Oliva, o níž mluvili [mudrci], není ani malá, ani velká, nýbrž střední, a to je „aguri“. A rabi Abahu řekl: Nejmenuje se aguri, nýbrž avruti, a někteří říkají, že se jmenuje samrusi. A proč se nazývá aguri? Protože její olej je v ní nashromážděn (agur).

Řekněme, že je to [spor] tanaitů: Dva žáci seděli před bar Kapparou. Přinesli mu zelí, damascénské švestky a kuřata. Bar Kappara dal jednomu z nich svolení žehnat. Ten rychle vyskočil a žehnal nad kuřaty. Jeho druh se mu vysmál. Bar Kappara se rozhněval a řekl: Nehněvám se na toho, kdo žehnal, nýbrž hněvám se na toho, kdo se vysmíval. Je-li tvůj druh jako někdo, kdo nikdy neokusil chuť masa, proč ses mu ty vysmíval? Opět řekl: Nehněvám se na toho, kdo se vysmíval, nýbrž hněvám se na toho, kdo žehnal. A řekl: Není-li tu moudrost, není tu ani stáří.

Bylo učeno: A oba se nedožili [konce] roku.

Nepřou se snad v tomto: ten, kdo žehnal, soudí, že nad vařenou zeleninou i nad kuřaty se žehná „…jehož slovem vše vzniká“, a proto má přednost to, co je milejší; a ten, kdo se vysmíval, soudí, že nad vařenou zeleninou „…plod země“ a nad kuřaty „…jehož slovem vše vzniká“, a proto má přednost plod?

Ne, všichni souhlasí, že nad vařenou zeleninou i nad kuřaty „…jehož slovem vše vzniká“, a zde se přou v této úvaze: jeden soudí, že přednost má to, co je milejší, a druhý soudí, že přednost má zelí, protože sytí.

Rabi Zera řekl: Když jsme byli u Rava Huny, řekl nám: Tyto kusy tuřínu – nakrájel-li je na velké kusy, [žehná se] „…plod země“; na malé kusy, „…jehož slovem vše vzniká“. A když jsme přišli k Ravu Jehudovi, řekl nám: Tak i tak „…plod země“, a to, že je krájejí na menší, je proto, aby se zesladila jeho chuť.

Rav Aši řekl: Když jsme byli u Rava Kahany, řekl nám: Nad pokrmem z řepy, do kterého nedávají mnoho mouky, „…plod země“; nad [pokrmem] z tuřínu, do kterého dávají více mouky, „…který stvořil druhy pokrmů“. A potom řekl: Tak i tak „…plod země“, a to, že se do něj dává více mouky, se dělá jen kvůli spojení.

Rav Chisda řekl: Pokrm z mangoldu je dobrý pro srdce, prospěšný očím a tím spíše útrobám. Abaje řekl: A to tehdy, když stojí na ohništi a bublá „tuk tuk“.

Rav Papa řekl: Je mi jasné: vývar z řepy je jako řepa, vývar z tuřínu jako tuřín a vývar ze všech vařených [zelenin] jako všechny vařené [zeleniny]. Rav Papa se tázal: Jak je to s vodou z kopru? Dělá se k zeslazení chuti, nebo k odstranění pachu?

Pojď a slyš: Kopr, když už dodal chuť v hrnci, nevztahuje se na něj [zákon] trumy a nepřijímá nečistotu pokrmů. Plyne z toho, že se dělá k zeslazení chuti. Plyne z toho.

Rav Chija bar Aši řekl: Nad chlebem rozdrobeným v míse se žehná „…který vyvádí“. A to je v rozporu s rabim Chijou, neboť rabi Chija řekl: Požehnání musí skončit spolu s [ulomením] chleba.

Rava to napadl: Čím se liší rozdrobený [chléb], že ne? Protože když požehnání končí, končí nad kouskem? I nad [celým] chlebem, když se dokončuje, končí nad kouskem!