Berachot 41a ברכות

Dobře, podle toho, kdo říká, [že nobelot jsou] datle sfouknuté větrem – proto je zde nazývá prostě „nobelot“ a tam je nazývá „nobelot datlí“. Ale podle toho, kdo říká, [že jsou to plody] spálené horkem, ať [Tana] uvede v obou případech „nobelot datlí“, nebo v obou případech prostě „nobelot“! Zůstává to obtížné.

Měl-li před sebou mnoho druhů atd. Ula řekl: Spor je tam, kde jsou jejich požehnání stejná: rabi Jehuda soudí, že má přednost druh ze sedmi [druhů země], a rabíni soudí, že má přednost oblíbený druh. Ale tam, kde jejich požehnání stejná nejsou, podle všech požehná nad tímto a znovu požehná nad tím.

Namítají: Měl-li před sebou ředkev a olivu, požehná nad ředkví a tím zprostí [povinnosti] olivu. – Zde jde o případ, kdy je ředkev hlavní [pokrm].

Je-li tomu tak, řekni [i] závěr: Rabi Jehuda říká: Požehná nad olivou, protože oliva patří k sedmi druhům. Nepřijímá snad rabi Jehuda to, co jsme se učili: Cokoli je hlavní a je s ním něco vedlejšího, požehná nad hlavním a zprostí vedlejší? A kdybys řekl, že to skutečně nepřijímá – vždyť se učí: Rabi Jehuda říká: Přišla-li oliva kvůli ředkvi, požehná nad ředkví a zprostí olivu!

Vskutku jde o případ, kdy je ředkev hlavní, a když se rabi Jehuda a rabíni přou, přou se o jinou věc. [V barajtě] něco chybí a učí se takto: Měl-li před sebou ředkev a olivu, požehná nad ředkví a zprostí olivu. Kdy to platí? Když je ředkev hlavní; ale není-li ředkev hlavní, podle všech požehná nad tímto a znovu požehná nad tím. A u dvou obyčejných druhů, jejichž požehnání jsou stejná, požehná nad kterýmkoli z nich chce. Rabi Jehuda říká: Požehná nad olivou, protože oliva patří k sedmi druhům.

Přou se o to rabi Ami a rabi Jicchak Nafcha. Jeden říká: Spor je tam, kde jsou jejich požehnání stejná: rabi Jehuda soudí, že má přednost druh ze sedmi, a rabíni soudí, že má přednost oblíbený druh; ale tam, kde jejich požehnání stejná nejsou, podle všech požehná nad tímto a znovu požehná nad tím. A druhý říká: I tam, kde jejich požehnání stejná nejsou, je spor.

Dobře, podle toho, kdo říká, že spor je tam, kde jsou požehnání stejná, je to v pořádku. Ale podle toho, kdo říká, že se přou i tam, kde požehnání stejná nejsou, o čem se přou? Rabi Jirmeja řekl: O tom, [co] dát napřed.

Neboť Rav Josef, a někteří říkají rabi Jicchak, řekl: Cokoli je v tomto verši uvedeno dříve, má přednost při požehnání, jak je řečeno: „Země pšenice a ječmene, vinné révy, fíkovníku a granátovníku, země olivy [dávající] olej a medu“ (Dt 8,8).

A to je ve sporu s rabi Chananem, neboť rabi Chanan řekl: Celý tento verš je řečen kvůli [stanovení] měr.

Pšenice – jak jsme se učili: Kdo vejde do domu postiženého malomocenstvím a [nese] své šaty na rameni a sandály a prsteny v rukou, on i ony jsou ihned nečisté. Byl-li oblečen do svých šatů, sandály [měl] na nohou a prsteny na prstech, on je nečistý ihned, ale ony jsou čisté, dokud tam nesetrvá po dobu, za kterou se sní pras chleba – pšeničného chleba, nikoli ječného, [jí-li] vleže a s přílohou.

Ječmen – jak jsme se učili: Kost [velikosti] ječného zrna znečišťuje dotykem a nesením, ale neznečišťuje pod střechou.

Vinná réva – revi'it vína pro nazíra. Fíkovník – [množství] sušeného fíku pro vynášení o Šabatu. Granátovník – jak jsme se učili: Všechny nádoby hospodářů –