Berachot 40b ברכות

Ale kde když utrhneš plod, nezůstává stonek, který by znovu plodil, nežehná se „…který stvořil plod stromu“, nýbrž „…který stvořil plod země“.

„A nad čímkoli, řekl-li ‚…jehož slovem vše‘ atd.“: Bylo řečeno: Rav Huna řekl: Kromě chleba a vína. A rabi Jochanan řekl: I nad chlebem a vínem.

Řekněme, že je to [spor] tanaitů: Viděl chléb a řekl: „Jak krásný je tento chléb, požehnán buď Všudypřítomný, který jej stvořil“ – splnil povinnost. Viděl fík a řekl: „Jak krásný je tento fík, požehnán buď Všudypřítomný, který jej stvořil“ – splnil povinnost. To jsou slova rabiho Meira. Rabi Jose říká: Kdo mění formuli, kterou mudrci stanovili pro požehnání, nesplnil svou povinnost. Řekněme, že Rav Huna mluví podle rabiho Josého a rabi Jochanan podle rabiho Meira?

Rav Huna ti řekne: Já mluvím i podle rabiho Meira. Rabi Meir tam mluví jen o případě, kdy se zmiňuje jméno chleba; ale kde se jméno chleba nezmiňuje, i rabi Meir souhlasí.

A rabi Jochanan ti řekne: Já mluvím i podle rabiho Josého. Rabi Jose tam mluví jen proto, že řekl požehnání, které rabíni nestanovili; ale řekl-li „…jehož slovem vše vzniká“, které rabíni stanovili, i rabi Jose souhlasí.

Binjamin pastýř zabalil chléb a řekl: „Požehnán buď Pán tohoto chleba.“ Rav řekl: Splnil povinnost. Vždyť Rav řekl: Každé požehnání, v němž není zmínka o [Božím] jménu, není požehnáním! [Jde o to,] že řekl: „Požehnán buď Milosrdný, Pán tohoto chleba.“

Vždyť potřebujeme tři požehnání! Co [znamená] „splnil“, co řekl Rav? Splnil povinnost prvního požehnání.

Co nás učí? Že [splnil], i když je řekl v obecném jazyce.

To jsme se již učili: Tyto se smějí říkat v jakémkoli jazyce: oddíl o sotě, vyznání desátků, čtení Šema, Tefila a požehnání po jídle! Bylo to potřeba: mohl bys říci, to platí, když to v obecném jazyce řekl tak, jak to rabíni stanovili ve svatém jazyce; ale když to v obecném jazyce neřekl tak, jak to rabíni stanovili ve svatém jazyce, řekni, že ne. Proto nás učí.

Samotný výrok: Rav řekl: Každé požehnání, v němž není zmínka o [Božím] jménu, není požehnáním. A rabi Jochanan řekl: Každé požehnání, v němž není [zmínka o Božím] království, není požehnáním. Abaje řekl: Rozumnější je názor Rava, neboť bylo učeno: „Nepřestoupil jsem tvá přikázání a nezapomněl jsem“ (Dt 26,13) – nepřestoupil jsem [je opomenutím] ti žehnat a nezapomněl jsem nad tím zmínit tvé jméno. A království neuvádí.

A rabi Jochanan učí: „a nezapomněl jsem nad tím zmínit tvé jméno a tvé království“.

MIŠNA: A nad tím, co neroste ze země, se říká „…jehož slovem vše vzniká“. Nad octem, nad nedozrálým opadaným ovocem a nad kobylkami se říká „…jehož slovem vše vzniká“. Rabi Jehuda říká: Nad čímkoli, co je druhem prokletí, se nežehná.

Měl-li před sebou mnoho druhů – rabi Jehuda říká: Je-li mezi nimi některý ze sedmi druhů, žehná nad ním. A mudrci říkají: Žehná nad kterýmkoli z nich chce.

GEMARA: Rabíni učili: Nad tím, co neroste ze země, jako je maso dobytka, zvěře a ptáků a ryby, se říká „…jehož slovem vše vzniká“. Nad mlékem, nad vejci a nad sýrem se říká „…jehož slovem vše“. Nad chlebem, který zplesnivěl, nad vínem, které zkyslo, a nad pokrmem, který ztratil svou podobu, se říká „…jehož slovem vše“. Nad solí, nad slaným nálevem, nad lanýži a houbami se říká „…jehož slovem vše“. To znamená, že lanýže a houby nerostou z půdy? Vždyť bylo učeno: Kdo se slibem zřekne plodů země, má zakázány plody země, ale smí lanýže a houby; a řekl-li „vše, co roste z půdy, je mi zakázáno“, má zakázány i lanýže a houby.

Abaje řekl: Ze země rostou, ale ze země nesají.

Vždyť učí „nad tím, co neroste ze země“! Uč: nad tím, co nesaje ze země.

„A nad nedozrálým opadaným ovocem (novlot)“: Co jsou novlot? Rabi Zera a rabi Ila – jeden řekl: [plody] spálené žárem; a druhý řekl: datle shozené větrem.

Učili jsme se: Rabi Jehuda říká: Nad čímkoli, co je druhem prokletí, se nežehná. Dobře podle toho, kdo říká „spálené žárem“ – proto je nazývá druhem prokletí. Ale podle toho, kdo říká „datle shozené větrem“, jaký je to druh prokletí?

[Vztahuje se to] na ostatní [položky].

Někteří říkají: Dobře podle toho, kdo říká „spálené žárem“ – proto se nad nimi žehná „…jehož slovem vše“. Ale podle toho, kdo říká „datle shozené větrem“ – „…jehož slovem vše“? Mělo by se žehnat „…který stvořil plod stromu“!

Nýbrž o novlot bez bližšího určení se nikdo nepře, že jsou to [plody] spálené žárem; přou se o „datlové novlot“. Neboť jsme se učili: Lehké [plody, které jsou osvobozeny] u demaj: šitin, rimin, uzradin, bnot šuach, bnot šikma, gofnin, nicpa a datlové novlot.

Šitin – Raba bar bar Chana řekl, že rabi Jochanan řekl: druh fíků. Rimin – plody jujuby. Uzradin – plody hlohu. Bnot šuach – Raba bar bar Chana řekl, že rabi Jochanan řekl: bílé fíky. Bnot šikma – Raba bar bar Chana řekl, že rabi Jochanan řekl: sykomorové fíky. Gofnin – pozdní hrozny. Nicpa – plody kapary. Datlové novlot – rabi Ila a rabi Zera: jeden řekl: [plody] spálené žárem; a druhý řekl: datle shozené větrem.

Dobře podle toho, kdo říká „spálené žárem“ – proto učí „lehké [plody] u demaj“: jsou-li pochybné, jsou osvobozeny, ale jsou-li jisté [neodesátkované], podléhají. Ale podle toho, kdo říká „datle shozené větrem“ – jisté [plody] podléhají? Vždyť jsou bez majitele!

Čím se tu zabýváme? Tím, kdo z nich udělal hromadu na humně. Neboť rabi Jicchak řekl, že rabi Jochanan řekl jménem rabiho Eliezera ben Jaakova: Paběrky, zapomenuté snopy a okraj pole, z nichž [chudý] udělal hromadu na humně, jsou určeny k desátku.

Někteří říkají