Berachot 45b ברכות

protože je jim vhod, aby se od počátku ustavili k povinnosti.

Pojď a slyš: Ženy pronášejí zimun samy pro sebe a otroci pronášejí zimun sami pro sebe; ženy, otroci a nezletilí [dohromady], chtějí-li pronést zimun, nepronesou ho. (Vždyť ženy, i kdyby jich bylo sto –) vždyť sto žen je jako dva muži, a přesto se učí: Ženy pronášejí zimun samy pro sebe a otroci sami pro sebe!

Tam je to jiné, protože je tu [více] myslí.

Je-li tomu tak, řekni závěr: Ženy a otroci, chtějí-li pronést zimun, nepronesou ho. Proč ne? Vždyť je tu [více] myslí!

Tam je to jiné kvůli nemravnosti.

Lze dovodit, že je to Rav, kdo říká: Chtějí-li pronést zimun, nepronesou ho, neboť Rav Dimi bar Josef řekl, řekl Rav: Tři, kteří jedli společně, a jeden z nich vyšel na trh – zavolají ho a započítají ho do zimunu. Důvodem je, že ho zavolají; nezavolají-li ho, ne.

Tam je to jiné, protože se od počátku ustavili k povinnosti.

Spíše lze dovodit, že je to rabi Jochanan, kdo říká: Chtějí-li pronést zimun, nepronesou ho, neboť Raba bar bar Chana řekl, řekl rabi Jochanan: Dva, kteří jedli společně – jeden z nich splní svou povinnost požehnáním druhého.

A zabývali jsme se tím: Co nás tím učí? Učili jsme se [již]: Slyšel a neodpověděl – splnil povinnost. A rabi Zera řekl: [Učí nás,] že mezi nimi není zimun k požehnání po jídle. Lze to tedy dovodit.

Rava bar Rav Huna řekl Rav Hunovi: Vždyť rabíni, kteří přišli ze země Izraele, říkají: Chtějí-li pronést zimun, pronesou ho. Neslyšeli to snad od rabiho Jochanana? – Ne, slyšeli to od Rava, předtím než sestoupil do Babylónie.

Vlastní text: Rav Dimi bar Josef řekl, řekl Rav: Tři, kteří jedli společně, a jeden z nich vyšel na trh – zavolají ho a započítají ho do zimunu. Abaje řekl: A to [platí], když ho zavolají a on odpoví.

Mar Zutra řekl: A to platí jen o třech, ale u deseti [čekají], dokud nepřijde.

Rav Aši to napadl: Naopak, opak je logičtější: devět vypadá jako deset, dva nevypadají jako tři.

A halacha je podle Mar Zutry. Jaký je důvod? Protože je třeba zmínit jméno Nebes, s méně než deseti to není slušné.

Abaje řekl: Máme podání: dva, kteří jedli společně, mají přikázáno se rozdělit. Učí se také tak: Dva, kteří jedli společně, mají přikázáno se rozdělit. Kdy to platí? Když jsou oba učenci; ale je-li jeden učenec a druhý nevzdělanec, učenec žehná a nevzdělanec si tím splní povinnost.

Rava řekl: Tuto věc jsem řekl já, a byla řečena jménem rabiho Zery shodně se mnou: Tři, kteří jedli společně – jeden přeruší [jídlo] kvůli dvěma, ale dva nepřerušují kvůli jednomu.

A ne? Vždyť Rav Papa přerušil [jídlo] kvůli Aba Marovi, svému synovi, on a ještě jeden! – Rav Papa je jiný, učinil to nad rámec zákona.

Jehuda bar Maremar, Mar bar Rav Aši a Rav Acha z Difti jedli spolu chléb. Nebyl mezi nimi nikdo, kdo by vynikal nad své druhy, aby za ně požehnal. (Seděli a tázali se:) To, co jsme se učili: Tři, kteří jedli společně, jsou povinni pronést zimun – to platí, kde je [mezi nimi] velký člověk; ale kde jsou si rovni, je lepší požehnání rozdělit.

Každý požehnal sám za sebe. Přišli před Maremara. Řekl jim: Povinnost požehnání jste splnili, povinnost zimunu jste nesplnili. A kdybyste řekli: Vraťme se a pronesme zimun – zimun nelze [pronést] dodatečně.

[Kdo] přišel a zastihl je, jak žehnají, co říká po nich? Rav Zevid řekl: „Požehnaný a velebený.“ Rav Papa řekl: Odpoví Amen.

A nepřou se: toto, když je zastihl, jak říkají „Požehnejme“, a toto, když je zastihl, jak říkají „Požehnaný“. Zastihl-li je, jak říkají „Požehnejme“, řekne „Požehnaný a velebený“; zastihl-li je, jak říkají „Požehnaný“, odpoví Amen.

Učí se v jedné [barajtě]: Kdo odpovídá Amen po svých [vlastních] požehnáních, je chvályhodný. A učí se v jiné: Je to hanebné.

Není to obtížné: toto u [požehnání] „který buduje Jeruzalém“, toto u ostatních požehnání.

Abaje jej odpovídal nahlas, aby to slyšeli dělníci a vstali [k práci], protože [požehnání] „dobrý a činící dobro“ není z Tóry. Rav Aši jej odpovídal šeptem, aby [lidé] nezlehčovali [požehnání] „dobrý a činící dobro“.