Berachot 53a ברכות

Kdybys řekl, [že ‚světlo, které neodpočívalo‘ znamená], že neodpočívalo od práce – [pak by to platilo] i o povolené práci. Vždyť bylo učeno: Nad světlem [rozsvíceným] pro rodičku a pro nemocného se požehnání říká!

Rav Nachman bar Jicchak řekl: Co znamená ‚odpočívalo‘? Že odpočívalo od zakázané práce. Bylo učeno také tak: Nad lampou, která hořela nepřetržitě celý den [Šabatu], se na konci Šabatu požehnání říká.

Rabíni učili: [Nad světlem, které] zapálil nežid od Izraelity nebo Izraelita od nežida, se požehnání říká; [nad světlem, které zapálil] nežid od nežida, se požehnání neříká.

Čím se liší [světlo zapálené] nežidem od nežida? Ne snad tím, že [jeho plamen] neodpočíval? Pokud tak, pak i [světlo zapálené] Izraelitou od nežida – vždyť také neodpočívalo!

A kdybys řekl: onen zakázaný [plamen] odešel a tento je jiný, který se zrodil v ruce Izraelity – co pak to, co bylo učeno: Kdo vynese plamen do veřejného prostranství, je vinen? Proč by byl vinen? Co zvedl, neodložil, a co odložil, nezvedl!

Spíše tedy i ten zakázaný [plamen] tam stále je, a když říká požehnání, říká ho nad povoleným přírůstkem. Pokud tak, pak i [nad světlem zapáleným] nežidem od nežida!

Ano, tak je to vskutku, ale [rabíni to zakázali] jako preventivní nařízení kvůli prvnímu nežidovi a prvnímu sloupu [plamene].

Rabíni učili: Šel-li [člověk] za městem a uviděl světlo – jsou-li [obyvatelé] většinou nežidé, neříká požehnání; jsou-li většinou Izraelité, říká požehnání.

To si samo odporuje! Řekl jsi: Jsou-li většinou nežidé, neříká požehnání – z toho plyne, že při polovině na polovinu požehnání říká. A pak učíš: Jsou-li většinou Izraelité, říká požehnání – z toho plyne, že při polovině na polovinu požehnání neříká!

Podle práva by měl i při polovině na polovinu říkat požehnání; a jen proto, že v první části učil ‚většinou nežidé‘, učil v druhé části ‚většinou Izraelité‘.

Rabíni učili: Šel-li za městem a uviděl dítě s pochodní v ruce, zjistí, kdo to je: je-li to Izraelita, říká požehnání; je-li to nežid, požehnání neříká.

Proč právě dítě? I dospělý [by měl být prověřen]!

Rav Jehuda řekl jménem Rava: Zde jde o [dobu] těsně po západu slunce. U dospělého je věc zřejmá, že je to jistě nežid; u dítěte lze říct, že je to Izraelita, který [pochodeň] náhodou vzal do ruky.

Rabíni učili: Šel-li za městem a uviděl světlo – je-li silné jako [oheň] pece, říká nad ním požehnání, a pokud ne, požehnání nad ním neříká.

Jedna [baraita] učí: Nad ohněm vápenné pece se požehnání říká; a jiná učí: Neříká se nad ním požehnání.

Není to rozpor: jedna [mluví o] začátku [pálení], druhá o konci.

Jedna [baraita] učí: Nad ohněm chlebové pece a kamen se požehnání říká; a jiná učí: Neříká se nad ním požehnání.

Není to rozpor: jedna [mluví o] začátku, druhá o konci.

Jedna [baraita] učí: Nad světlem synagogy a domu studia se požehnání říká; a jiná učí: Neříká se nad ním požehnání.

Není to rozpor: jedna [mluví o případu], kdy je tam významná osoba, druhá, kdy tam významná osoba není.

A chceš-li, řekni: obě [mluví o případu], kdy je tam významná osoba, a není to rozpor: jedna, kdy je tam správce [synagogy], druhá, kdy tam správce není.

A chceš-li, řekni: obě, kdy je tam správce, a není to rozpor: jedna, kdy svítí měsíc, druhá, kdy měsíc nesvítí.

Rabíni učili: Seděli v domě studia a přinesli před ně světlo. Škola Šamajova říká: Každý říká požehnání sám za sebe. A škola Hilelova říká: Jeden říká požehnání za všechny, protože je řečeno: „V množství lidu je sláva krále“ (Př 14,28).

Chápu, že škola Hilelova vysvětluje svůj důvod; ale jaký je důvod školy Šamajovy? Domnívají se, že [to je] kvůli přerušení [studia v] domě studia.

Bylo učeno také tak: Ti z domu Rabana Gamliela neříkali v domě studia ‚Na zdraví!‘ kvůli přerušení [studia v] domě studia.

Neříká se požehnání ani nad svící, ani nad vonnými látkami [určenými pro] mrtvé. Proč? Svíce je zapálena pro poctu [mrtvého], vonné látky jsou určeny k zahnání zápachu.

Rav Jehuda řekl jménem Rava: [Mrtvý], před nímž [svíci] nesou ve dne i v noci – nad ní se požehnání neříká; a [mrtvý], před nímž ji nesou jen v noci – nad ní se požehnání říká.

Rav Huna řekl: Nad vonnými látkami na záchodě a nad olejem určeným k odstranění špíny se požehnání neříká.

To má znamenat, že kdekoli [vůně] není určena k vonění, požehnání se nad ní neříká? Namítá se: Kdo vstoupí do obchodu voňavkáře a ucítí vůni, i kdyby tam seděl celý den, říká požehnání jen jednou; vstupuje-li a vychází, vstupuje-li a vychází, říká požehnání pokaždé. A zde [vůně] není určena k vonění, a přesto říká požehnání!

Ano, i ta je určena k vonění – aby ji lidé ucítili, přišli a koupili od něj.

Rabíni učili: Šel-li za městem a ucítil vůni – jsou-li [obyvatelé] většinou modloslužebníci, neříká požehnání; jsou-li většinou Izraelité, říká požehnání. Rabi Josi říká: I když jsou většinou Izraelité, neříká požehnání, protože izraelské dcery pálí kadidlo k čarování.

Copak všechny pálí kadidlo k čarování? Část [ho pálí] k čarování a část také k provonění šatů; vychází tedy, že většina [kadidla] není určena k vonění, a kdekoli většina není určena k vonění, požehnání se neříká.

Rabi Chija bar Aba řekl jménem rabiho Jochanana: Kdo jde v předvečer Šabatu v Tiberiadě nebo na konci Šabatu v Sepforis a ucítí vůni, neříká požehnání, protože se předpokládá, že je určena jen k provonění šatů.

Rabíni učili: Šel-li po tržišti modloslužebníků a zalíbilo se mu přivonět, je to hříšník.