Chagiga 19a חגיגה

tam o desátek. A odkud můžeš říci, že nesvaté nevyžadují záměr? Jak jsme učili v Mišně: Vlna, která se odtrhla a obsahovala čtyřicet sea, a padla na člověka a na nádoby – jsou čisté. Uvádí člověka podobně jako nádoby: jako nádoby nemají záměr, tak i člověk nemá záměr.

A z čeho [to plyne]? Možná jde o případ, kdy sedí a čeká, kdy se vlna odtrhne, a nádoby jsou podobné člověku: jako člověk je bytost se záměrem, tak i nádoby, o kterých zamýšlí.

A řekneš-li [o případu], kdy sedí a čeká – co je třeba říkat?

Napadlo by tě říci: Vydejme [preventivní] nařízení, protože by mohl přijít a ponořit se do dešťového proudu; anebo vydejme nařízení ohledně hřebenů [vln] kvůli obloukům [vln]. Učí nás, že nařízení nevydáváme.

A odkud můžeš říci, že se neponořuje v obloucích? Jak se učí v baraitě: Ponořuje se v hřebenech [vln], ale neponořuje se v obloucích, protože se neponořuje ve vzduchu.

Nýbrž [důkaz] z toho, co jsme učili v Mišně: Ovoce, které spadlo do vodního kanálu, a ten, kdo má nečisté ruce, natáhl [ruce] a vzal je – jeho ruce jsou čisté a ovoce není [v kategorii] „bude-li dána [voda]“ [tj. není náchylné k nečistotě].

A jestliže [natáhl ruce], aby se jeho ruce opláchly, jeho ruce jsou čisté a ovoce je [v kategorii] „bude-li dána [voda]“.

Raba namítl Ravu Nachmanovi: Kdo se ponořil pro nesvaté a určil se pro nesvaté, má zakázáno [jíst] desátek. Určil se – ano; neurčil se – ne [tj. nesvaté vyžadují záměr]!

Tak to říká: Ačkoli se určil pro nesvaté, má zakázáno desátek.

Namítl mu: Kdo se ponořil a neurčil se, je jako by se nebyl ponořil. Není to tak, že jako by se nebyl ponořil vůbec?

Ne – jako by se nebyl ponořil pro desátek, ale pro nesvaté se ponořil. [Raba] si myslel, že ho [Rav Nachman] jen odbývá. Vyšel, zkoumal a našel [baraitu], jak se učí: Kdo se ponořil a neurčil se, má zakázáno desátek, ale nesvaté má dovoleno.

Řekl rabi Elazar: Ponořil se a vystoupil – může se určit pro cokoli chce.

Namítli: Dokud je jednou nohou ve vodě [a] určil se pro lehčí věc, může se určit pro přísnější věc; vystoupil-li, již se neurčuje.

Není to tak, že se neurčuje vůbec?

Ne: dokud [je ve vodě], i když se [již] určil, může se určit; vystoupil-li – jestliže se neurčil, může se určit, a jestliže se určil, neurčuje se [znovu].

Kdo učil [baraitu] „dokud je jednou nohou ve vodě“? Řekl rabi Pedat: Je to rabi Jehuda. Jak jsme učili v Mišně: Mikve, které bylo změřeno a obsahuje přesně čtyřicet sea, a sestoupili dva a ponořili se jeden po druhém – první je čistý a druhý nečistý. Řekl rabi Jehuda: Jestliže se nohy prvního dotýkaly vody, je čistý i druhý.

Řekl Rav Nachman, řekl Raba bar Avuha: Spor se týká rabínských stupňů [přísnosti], ale [při přechodu] z nečistoty do čistoty je podle všech druhý nečistý. A to je [názor] rabiho Pedata.

Někteří říkají: Řekl Rav Nachman, řekl Raba bar Avuha: Spor se týká [přechodu] z nečistoty do čistoty, ale u rabínských stupňů je podle všech i druhý čistý. A to odporuje rabimu Pedatovi.

Řekl Ula: Zeptali se rabiho Jochanana: Podle rabiho Jehudy, smějí se ponořit jehly a háčky na hlavě [tj. v ruce na temeni] prvního?

Zastává rabi Jehuda [princip] „táhni [dolů] a spusť“, ale nezastává „táhni [nahoru] a zvedni“? Anebo zastává i „táhni a zvedni“?

Řekl mu: Učili jste to: Tři jámy v potoce, horní, dolní a prostřední; horní a dolní po dvaceti sea a prostřední po čtyřiceti sea, a mezi nimi protéká dešťový proud. Rabi Jehuda praví: Meir říkal: Ponořuje se v horní.

Ale vždyť se učí v baraitě: Rabi Jehuda praví: