Ale z toho, že závěr je kvůli oddělení, plyne, že začátek není kvůli oddělení. Neboť závěr učí: Míra terumy není jako míra svatého: u svatého rozváže, osuší, ponoří a teprve potom zaváže; u terumy zaváže a teprve potom ponoří.
והא מדסיפא משום חציצה רישא לאו משום חציצה דקתני סיפא ולא כמדת הקדש מדת התרומה שבקדש מתיר ומנגיב ומטביל ואחר כך קושר ובתרומה קושר ואחר כך מטביל
Začátek i závěr jsou kvůli oddělení, a obojí je potřeba. Neboť kdyby nás učil jen začátek, řekl bych: Důvod, proč ne pro svaté, je tíha nádoby, která tam je; ale v závěru, kde tíha nádoby není, řekl bych, že ani pro svaté to není oddělení. A kdyby nás učil jen závěr, řekl bych: Důvod, proč ne pro svaté, je ten,
רישא וסיפא משום חציצה וצריכא דאי אשמעינן רישא הוה אמינא היינו טעמא דלקדש לא משום כבידו של כלי דאיכא אבל סיפא דליכא כבידו של כלי אימא לקדש נמי לא הוי חציצה ואי אשמעינן סיפא הוה אמינא היינו טעמא דלקדש לא משום
Originál: Chagigah 21a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.