Chulin 111b חולין

napichuje játra nad maso. Řekl: Jak je ten učenec domýšlivý! Dejme tomu, že rabíni řekli [dovoleno] po činu; řekli to snad i předem?

A je-li tam pánev, je zakázáno i maso nad játry.

A čím se to liší od krve masa? Krev masa se usazuje, krev jater plove [na povrchu].

Řekl Rav Nachman, řekl Šmuel: Nožem, kterým poráželo, je zakázáno krájet teplé [jídlo]. [Co se týče] studeného, někteří říkají, že potřebuje opláchnutí, a někteří říkají, že opláchnutí nepotřebuje.

Řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: Z mísy, v níž solil maso, je zakázáno jíst teplé [jídlo]. A Šmuel [je] konzistentní, neboť Šmuel řekl: Solené je jako horké a naložené je jako vařené.

Když přišel Ravin, [řekl, že] řekl rabi Jochanan: Solené není jako horké a naložené není jako vařené. Řekl Abaje: Tento [výrok] Ravina neplatí, neboť ona mísa, která byla v domě rabiho Amiho, v níž solil maso – rozbil ji. Vždyť rabi Ami byl žákem rabiho Jochanana; jaký je důvod, proč ji rozbil? Zda ne proto, že to slyšel od rabiho Jochanana, který řekl: Solené je jako horké?

Rav Kahana, bratr Rava Jehudy, seděl před Ravem Hunou a říkal: Z mísy, v níž solil maso, je zakázáno jíst teplé [jídlo]; a ředkev, kterou nakrájel nožem [od masa], je dovoleno jíst s kutachem [mléčnou omáčkou].

Jaký je důvod? Řekl Abaje: Tento [nůž] vstřebal [něco] dovoleného, a tato [mísa] vstřebala [něco] zakázaného.

Řekl mu Rava: Když vstřebal [něco] dovoleného, co z toho? Konec konců je to dovolené, které přichází k zákazu, neboť jí [maso s mlékem, což je] zakázané! Spíše řekl Rava: Tuto [ředkev] je možné ochutnat, a tuto [mísu] ochutnat možné není.

Řekl Rav Papa Ravovi: Ať ji ochutná aramejský kuchař! Což jsme se neučili [v Mišně]: Hrnec, v němž vařil maso, ať v něm nevaří mléko; a jestliže vařil – [rozhoduje], zda dává chuť. [Hrnec, v němž] vařil terumu, ať v něm nevaří nesvaté; a jestliže vařil – [rozhoduje], zda dává chuť.

A říkali jsme: Dobře u terumy – ochutná ji kohen; ale maso v mléce – kdo ho ochutná? A řekl nám: Ať ho ochutná kuchař [nežid]. I tady ať ji ochutná kuchař! – I tady, říkám to [pro případ], kdy tam kuchař není.

Bylo řečeno: Ryby, které byly položeny na [masitou] mísu – Rav říká: Je zakázáno jíst je s kutachem. A Šmuel říká: Je dovoleno jíst je s kutachem.

Rav říká: Je to zakázáno – je to dávání chuti. A Šmuel říká: Je to dovoleno – je to dávání chuti z dávání chuti [druhotně předaná chuť].

Ale tento [výrok] Rava nebyl vysloven výslovně, nýbrž byl vyvozen. Neboť Rav zavítal do domu Rava Šimiho bar Chiji, svého vnuka. Bolely ho oči. Připravili mu mast v misce. Potom mu do ní dali pokrm. Ucítil chuť masti. Řekl: Dává tolik chuti! Ale tak tomu není: tam je to jiné, neboť je to [lék s] velmi silnou hořkostí.

Rabi Elazar stál před panem Šmuelem. Přinesli mu ryby, které byly položeny na [masitou] mísu, a jedl [je] s kutachem. Dal mu, ale on nejedl. Řekl mu: Tvému učiteli jsem [je] dal a jedl, a ty nejíš? Přišel [rabi Elazar] před Rava a řekl mu: Odvolal pán svůj výrok? Řekl mu: Chraň Bůh, aby mi potomek Aby bar Aby dal něco, s čím nesouhlasím!

Rav Huna a Rav Chija bar Aši seděli jeden na této straně přívozu v Suře a druhý na této straně přívozu. Jednomu přinesli ryby, které byly položeny na [masitou] mísu, a jedl [je] s kutachem. Druhému přinesli fíky a hrozny během jídla, a jedl a nepožehnal.

Jeden řekl svému druhovi: Sirotku, tvůj učitel by tak učinil? A druhý řekl svému druhovi: Sirotku, tvůj učitel by tak učinil? Jeden řekl svému druhovi: Já zastávám názor Šmuela. A druhý řekl svému druhovi: Já zastávám názor rabiho Chiji, neboť rabi Chija učil: Chléb osvobozuje [od požehnání] všechny druhy jídla a víno osvobozuje všechny druhy nápojů.

Řekl Chizkija ve jménu Abajeho: Halacha je: Ryby, které byly položeny na [masitou] mísu, je dovoleno jíst s kutachem. Ředkev, kterou nakrájel nožem, kterým krájel maso, je zakázáno jíst s kutachem.

A to platí o ředkvi,