Chulin 135a חולין

MIŠNA: [Povinnost] prvotiny stříže platí v zemi [Izraele] i mimo ni, v době, kdy stojí Chrám, i v době, kdy nestojí, u nesvatých [zvířat], ale ne u zasvěcených.

Přísnější je [povinnost] plece, čelistí a slezu než prvotiny stříže: neboť plec, čelisti a slez platí u skotu i u bravu, u mnoha i u mála [zvířat]; kdežto prvotina stříže platí jen u ovcí a platí jen u mnoha.

A kolik je „mnoho“? Bejt Šamaj říkají: Dvě ovce, jak je řečeno: „Člověk bude chovat jalovici a dvě ovce“ (Iz 7,21). A Bejt Hilel říkají: Pět, jak je řečeno: „pět připravených ovcí“ (1S 25,18).

Rabi Dosa ben Harkinas říká: Pět ovcí, z nichž každá dá stříž [o váze] mane a půl, je zavázáno k prvotině stříže. A mudrci říkají: Pět ovcí, které dají stříž jakoukoli.

A kolik mu dávají? Váhu pěti selaim v Judsku, což je deset selaim v Galileji, vyprané, a ne špinavé, aby se z toho dal udělat malý oděv, jak je řečeno: „dáš mu“ (Dt 18,4) — aby v tom bylo dost na [skutečný] dar.

Nestihl-li mu ji dát, dokud ji neobarvil, je osvobozen; vybělil-li ji, ale neobarvil, je zavázán.

Kdo koupí stříž ovcí modloslužebníka, je osvobozen od prvotiny stříže. Kdo koupí stříž ovcí druhého: ponechal-li si prodávající [část], je zavázán prodávající; nic si neponechal, je zavázán kupující. Měl-li dva druhy, šedé a bílé, a prodal mu šedé, ale ne bílé, [nebo] samce, ale ne samice, tento dává za sebe a onen dává za sebe.

GEMARA: U zasvěcených — proč ne? Písmo říká: „tvých ovcí“ (Dt 18,4), a ne ovcí zasvěcených.

Důvodem je, že Milosrdný napsal „tvých ovcí“; jinak bych řekl, že zasvěcená [zvířata] jsou zavázána k prvotině stříže? Vždyť ta se nestříhají, jak je psáno: „a nestříhej prvorozené ze svého bravu“ (Dt 15,19)!

Pokud jde o zasvěcená pro oltář, je tomu skutečně tak; zde jde o zasvěcená pro údržbu Chrámu.

Vždyť rabi Eleazar řekl: Zasvěcená pro údržbu Chrámu je zakázáno stříhat a pracovat s nimi! — [To je] podle rabínů. Mohl bys myslet, že protože podle Tóry se stříhat smějí, když je ostříhá, ať [prvotinu] dá.

Vždyť je [ta stříž] svatá! — Mohl bys myslet, že ji vykoupí a dá.

Vždyť [zvíře k vykoupení] vyžaduje postavení a ocenění! — To je dobré pro toho, kdo říká, že zasvěcená pro údržbu Chrámu nebyla zahrnuta do postavení a ocenění; ale co lze říci pro toho, kdo říká, že byla?

Rabi Mani bar Patiš řekl jménem rabiho Janaje: Zde jde o toho, kdo zasvětí své zvíře pro údržbu Chrámu kromě jeho stříže. Mohl bys myslet, že ať ji ostříhá a dá; Písmo říká: „tvých ovcí“, a ne ovcí zasvěcených.

Je-li tomu tak, [ať je to možné] i u zasvěcených pro oltář! — [Stříhání] je oslabuje.

I zasvěcená pro údržbu Chrámu [stříhání] oslabuje! — [Jde o to], že řekl: kromě stříže a oslabení.

Ať i u zasvěcených pro oltář řekne: kromě stříže a oslabení! — Přesto se svatost rozšíří na celé [zvíře].

Odkud to víš? Neboť rabi Josi řekl: Což u zasvěcených, kdo řekne: Noha tohoto [zvířete] je zápalnou obětí, není celé zápalnou obětí? A i podle rabiho Meira, který říká, že celé zápalnou obětí není, platí to jen tehdy, když zasvětil něco, na čem nezávisí život; ale zasvětil-li něco, na čem život závisí, stalo se svatým [celé].

Rava řekl: [Jde] o toho, kdo zasvětí samotnou stříž. Mohl bys myslet, že ať ostříhá, vykoupí a dá.

Písmo říká: „prvotinu stříže tvých ovcí mu dáš“ (Dt 18,4) — tomu, komu chybí jen stříhání a dání; vylučuje se tento, komu chybí stříhání, vykoupení a dání.

K čemu tedy přichází „tvých ovcí“? K tomu, co se učí: Zvíře společníků je zavázáno k prvotině stříže, a rabi Elaj [je] osvobozuje. Jaký je důvod rabiho Elaje? Písmo říká: „tvých ovcí“, a ne [ovcí] společných.

A rabíni? — [Slouží to] k vyloučení společenství s modloslužebníkem. A rabi Elaj — odkud má [vyloučení] společenství s modloslužebníkem?

Odvozuje to ze začátku verše: „prvotinu tvého obilí“ (Dt 18,4) — a ne společenství s modloslužebníkem.

A rabíni? — [Slovo] „prvotina“ přerušilo souvislost.

A rabi Elaj? — Spojka „a“ [vav] je opět spojila.