Chulin 31b חולין

a nádoby jsou obdobou člověka: jako člověk vyžaduje úmysl, tak i nádoby, které člověk zamýšlí [ponořit].

A řekneš-li, [že jde o případ], kdy sedí a vyčkává – co je třeba říkat?

Mohl bys říci, ať se zakáže kvůli dešťovému přívalu; anebo ať se zakážou hřebeny [vln] kvůli obloukům. Proto nás to učí, že to nezakazujeme.

A odkud to říkáš, že se neponořuje v obloucích? Neboť jsme se učili: Ponořuje se v hřebenech [vln], ale neponořuje se v obloucích, neboť se neponořuje ve vzduchu.

Ale že nesvaté [věci] nevyžadují úmysl – odkud to víme? Neboť jsme se učili: Plody, které spadly do vodního kanálu, a ten, kdo má nečisté ruce, se natáhl a vzal je – jeho ruce jsou čisté a plody nejsou [pod zákonem] „bude-li dána“.

Ale [učinil-li to proto], aby se mu ruce opláchly – jeho ruce jsou čisté a plody jsou [pod zákonem] „bude-li dána“.

Namítl Rava Ravu Nachmanovi: Ponořil se pro nesvaté [věci] a byl uznán [čistým] pro nesvaté – je mu zakázán desátek. Byl uznán – ano; nebyl uznán – ne?

Takto říká: Přestože byl uznán [čistým] pro nesvaté, je mu zakázán desátek.

Namítl mu: Ponořil se a nebyl uznán – je, jako by se neponořil. Což to neznamená, jako by se vůbec neponořil?

Ne: jako by se neponořil pro desátek, ale pro nesvaté se ponořil. On [Rava] myslel, že ho [Rav Nachman] jen odbývá; vyšel, zkoumal a našel, že se učí: Ponořil se a nebyl uznán – je mu dovoleno nesvaté a zakázán desátek.

Řekl Abaje Ravu Josefovi: Řekněme, že z toho vyplývá vyvrácení rabiho Jochanana?

Odpověděl mu: Rabi Jochanan je ten, kdo mluví podle rabiho Jonatana ben Josefa.

Neboť se učí: Rabi Jonatan ben Josef říká: „A bude vyprán podruhé“ (Lv 13,58) – proč Písmo učí „podruhé“? Přirovnává druhé praní k prvnímu praní: jako první praní [je] s vědomím, tak i druhé praní s vědomím.

Anebo: jako tam vyžadujeme vědomí kohena, tak i zde vyžadujeme vědomí kohena? Proto Písmo učí: „A bude čistý“ (Lv 13,58) – v každém případě.

Namítl Rav Šimi bar Aši: A řekl snad rabi Jochanan takto? Vždyť řekl rabi Jochanan: Halacha je podle anonymní Mišny!

A učili jsme se: Spadl-li nůž a porazil [zvíře], přestože ho porazil řádným způsobem, je to neplatné. A rozebírali jsme to: Důvod je, že spadl; z toho plyne, že kdyby ho upustil on, bylo by to platné, přestože to nezamýšlel. A řekli jsme: Který tanaita [zastává], že pro porážku nevyžadujeme úmysl? Řekl Rava: Je to rabi Natan.

U porážky i rabi Jonatan ben Josef [souhlasí], protože Milosrdný odhalil, že kdo se nevědomky zabývá posvěcenými [věcmi], je [jeho úkon] neplatný; z toho plyne, že u nesvatých nevyžadujeme úmysl.

A rabíni? Připusťme, že nevyžadujeme úmysl k porážce, [ale] k říznutí [úmysl] vyžadujeme.

Řekl Rava: V tom rabi Natan nad rabíny zvítězil: Je snad psáno „a uřízneš“? Je psáno „a zabiješ“ (Dt 12,21). Jestliže vyžadujeme úmysl k říznutí, ať [ho] vyžadujeme i k porážce; jestliže nevyžadujeme úmysl k porážce, ať [ho] nevyžadujeme ani k říznutí.

Jak vypadá [případ] nidy, která byla donucena a ponořila se? Chceš-li říci, že ji její přítelkyně donutila a ponořila – úmysl její přítelkyně je plnohodnotný úmysl!

A dále: i z teruma by směla jíst, neboť jsme se učili: Hluchoněmá, nesvéprávná, slepá a ta, jejíž mysl se pomátla – mají-li [přítelkyně] chytré, které je připraví, smějí jíst z teruma.

Řekl Rav Papa: Podle rabiho Natana [jde o případ], kdy spadla z mostu; a podle rabínů, kdy sestoupila [do vody], aby se ochladila.

Řekl Rava: Porazil [červenou] krávu a porazil s ní jiné zvíře – podle všech je to neplatné.