Chulin 86a חולין

Říká to stylem „netřeba [říkat]“: Netřeba říkat „jdi, probodni ho“, neboť to vůbec není porážka; ale [řekl i] „jdi, učiň jej terefa“, [kde] bys mohl říci, že porážka, která není vhodná, se nazývá porážkou, a vyžadovala by přikrytí. Proto nás učí [toto], podle [výroku] rabi Chiji bar Aby.

A podle toho, kdo říká „jdi, probodni ho“, proč neřekl „jdi, učiň jej terefa“? A řekneš-li, že je toho názoru, že porážka, která není vhodná, se nazývá porážkou – což neřekl rabi Chija bar Aba, že řekl rabi Jochanan: Rabi uznal slova rabi Šimona u přikrytí krve a učil je jako výrok mudrců?

Říká to stylem „netřeba [říkat]“: Netřeba říkat „jdi, učiň jej terefa“, neboť porážka, která není vhodná, se nenazývá porážkou; ale [řekl i] „jdi, probodni ho“, [kde] bys mohl říci, že porážka u ptáka není z Tóry a jeho probodnutí je jeho porážkou, a vyžadovala by přikrytí. Proto nás učí [verš] „jak jsem ti přikázal“.

A padla snad na len rabi Chiji plíseň? Což neřekl Ravin bar Aba – a někteří říkají, že to řekl rabi Avin bar Šaba: Od té doby, co vystoupili synové vyhnanství, ustaly škody, zemětřesení, vichry a hromy, jejich víno nezkyslo a jejich len nebyl postižen [chorobou]? A mudrci upřeli své oči na rabi Chiju a jeho syny.

Když jejich zásluha prospívá světu, sobě samým neprospívá – podle [výroku] Rav Jehudy, že řekl Rav. Neboť řekl Rav Jehuda, že řekl Rav: Každý den vychází nebeský hlas a říká: Celý svět je živen kvůli Chaninovi, mému synu, a Chaninovi, mému synu, stačí kav rohovníku od předvečera Šabatu do předvečera Šabatu.

MIŠNA: Hluchoněmý, duševně nesvéprávný a nezletilý, kteří porazili [zvíře], a jiní je pozorovali – je povinnost přikrýt [krev]. [Porazili-li] mezi sebou [bez dozoru] – je zproštěn přikrytí.

A stejně tak, co se týče [zákazu] je i jeho mládě: porazili-li a jiní je pozorovali, je zakázáno porazit [druhé zvíře] po nich. [Porazili-li] mezi sebou, rabi Meir dovoluje porazit po nich a mudrci zakazují. A souhlasí, že pokud porazil, nedostane čtyřicet [ran].

GEMARA: A rabíni – čím se liší první část, kde se nepřou, a čím se liší závěrečná část, kde se přou?

V první části: kdybychom řekli, že je povinnost přikrýt, lidé by řekli, že je to řádná porážka, a začali by jíst z jejich porážky.

I v závěrečné části, když rabíni říkají, že je zakázáno porazit po nich, lidé by řekli, že je to řádná porážka, a začali by jíst z jejich porážky!

V závěrečné části by řekli, že maso nepotřebuje. – I v první části by řekli, že potřebuje [krev], aby vyčistil svůj dvůr!

Porazil-li na smetišti, co se dá říci? Přišel-li se poradit, co se dá říci?

A podle tebe, i v závěrečné části: přišel-li se poradit, co se dá říci?

Nýbrž rabíni se přou o celou věc, ale vyčkali na rabi Meira, dokud nedokončí svou věc, a teprve potom se s ním přeli.

U rabínů je to pochopitelné – [rozhodují] k obtížnění. Ale jaký je důvod rabi Meira?

Řekl rabi Jaakov, že řekl rabi Jochanan: Rabi Meir považoval jejich porážku za [porážku, za kterou se nese odpovědnost] jako za mršinu. Jaký je důvod? Řekl rabi Ami: Protože většina jejich činů je pokažená.

Řekl Rav Papa Rav Hunovi, synu Rav Jehošuy – a někteří říkají, že Rav Huna, syn Rav Jehošuy, Rav Papovi: Proč se mluví o většině? I menšina [by stačila], neboť rabi Meir bere ohled na menšinu: Připoj menšinu k předpokladu [dosavadního stavu], a většina je oslabena.

Neboť jsme se učili: Dítě, které bylo nalezeno vedle těsta a v ruce má těsto – rabi Meir [těsto] prohlašuje za čisté a mudrci za nečisté, protože je zvykem dítěte plácat. A řekli jsme: Jaký je důvod rabi Meira? Je toho názoru, že většina dětí plácá a menšina neplácá, a toto těsto má předpoklad čistoty.