אמר רב הלכה כד' זקנים הללו ואליבא דר"א דאמר ב' קדושות הן ואלו הן ד' זקנים רשב"ג ור' ישמעאל בר' יוחנן בן ברוקה ור"א בר"ש ור' יוסי בר יהודה סתימתאה ואיכא דאמרי חד מינייהו רבי אלעזר ומפיק ר' יוסי בר יהודה סתימתאה
Když zemřel Rav Huna, přišel Rav Chisda, aby poukázal na rozpor [mezi výrokem]Rava a [jiným výrokem]Rava: Řekl snad Rav: Halacha je podle čtyř starších, a to podle rabiho Eliezera, který řekl, že jsou to dvě svatosti?
כי נח נפשיה דרב הונא עייל רב חסדא למירמא דרב אדרב מי אמר רב הלכה כד' זקנים ואליבא דר"א דאמר שתי קדושות הן
Neboť se učí v baraitě: „A šestého dne připraví“ (Ex 16,5) – všední den připravuje na Šabat a všední den připravuje na svátek, ale svátek nepřipravuje na Šabat a Šabat nepřipravuje na svátek.
דתניא (שמות טז, ה) והיה ביום הששי והכינו חול מכין לשבת וחול מכין ליו"ט ואין יו"ט מכין לשבת ואין שבת מכינה ליום טוב
Abaje mu řekl: Ale to, co jsme se učili [v mišně]: Jak má postupovat? Donese ho [tam] první [den], počká u něj do setmění, vezme ho a odejde; druhý [den] počká u něj do setmění, sní ho a odejde – hle, připravuje ze svátku na Šabat!
א"ל אביי אלא הא דתנן כיצד הוא עושה מוליכו בראשון ומחשיך עליו ונוטלו ובא לו בשני מחשיך עליו ואוכלו ובא לו הא קא מכין מיו"ט לשבת
Ale to, co jsme se učili [v mišně]: Rabi Eliezer říká: Svátek přiléhající k Šabatu, ať před ním, ať po něm – člověk smí udělat dva eruvy. Vždyť potřebujeme hostinu vhodnou [k jídlu] ještě za dne, a ta zde není!
אלא הא דתנן ר"א אומר יו"ט הסמוך לשבת בין מלפניה ובין מלאחריה מערב אדם שני עירובין הא בעינן סעודה הראויה מבעוד יום וליכא
Domníváš se, že ho ukládá na konci dvou tisíc loket na jednu stranu a na konci dvou tisíc loket na druhou stranu? Ne, ukládá ho na konci tisíce loket na jednu stranu a na konci tisíce loket na druhou stranu.
מי סברת דמנח ליה בסוף אלפים אמה לכאן ובסוף אלפים אמה לכאן לא דמנח ליה בסוף אלף אמה לכאן ובסוף אלף אמה לכאן
Ale to, co řekl Rav Jehuda: Udělal-li eruv svýma nohama první den, udělá eruv svýma nohama [i] druhý den; udělal-li eruv chlebem první den, udělá eruv chlebem [i] druhý den – hle, připravuje ze svátku na Šabat!
אלא הא דאמר רב יהודה עירב ברגליו יום ראשון מערב ברגליו יום שני עירב בפת ביום ראשון מערב בפת ביום שני הא קא מכין מיו"ט לשבת
Můžeš říci i [podle] rabanan: rabanan se s rabim Jochananem ben Nurim až potud neshodnou jen u spícího, který nemůže [nic] říci; ale u bdělého, který kdyby chtěl říci, mohl by říci – i když neřekl, je to, jako by řekl.
אפילו תימא רבנן עד כאן לא פליגי רבנן עליה דרבי יוחנן בן נורי אלא בישן דלא מצי אמר אבל בניעור דאי בעי למימר מצי אמר אע"ג דלא אמר כמאן דאמר דמי
Raba bar Rav Chanin řekl Abajemu: Kdyby pán [tj. Raba] slyšel to, co se učí v baraitě: Člověk ať nechodí [na Šabat] na konec svého pole, aby zjistil, co potřebuje; podobně
א"ל רבה בר רב חנין לאביי אי הוה שמיע ליה למר הא דתניא לא יהלך אדם לסוף שדהו לידע מה היא צריכה כיוצא בו
Originál: Eruvin 38b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.