Eruvin 40b עירובין

Rabi Zera řekl: Novoluní je jiné: protože se zahrnuje [do modlitby] ranní i večerní, zahrnuje se i do přídavných [modliteb].

A zastávají snad Bejt Šamaj zahrnutí? Vždyť se učí v baraitě: Novoluní, které připadne na Šabat – Bejt Šamaj říkají: Modlí se osm [požehnání]; a Bejt Hilel říkají: Modlí se sedm. To je námitka.

A samotné zahrnutí je [sporem] tanaitů, neboť se učí v baraitě: Šabat, který připadne na novoluní nebo na polosvátek – večer, ráno a odpoledne se modlí obvyklých sedm [požehnání] a vloží [zmínku] odpovídající události do [požehnání] „služby“. Rabi Eliezer říká: do [požehnání] „díkůvzdání“. A jestliže [ji] neřekl, nechají ho [modlitbu] opakovat.

A v přídavných [modlitbách] začíná [požehnáním] Šabatu, končí [požehnáním] Šabatu a uprostřed říká [požehnání] svatosti dne.

Raban Šimon ben Gamliel a rabi Jišmael, syn rabiho Jochanana ben Beroky, říkají: Všude, kde je povinen [modlit se] sedm [požehnání], začíná [požehnáním] Šabatu, končí [požehnáním] Šabatu a uprostřed říká [požehnání] svatosti dne.

Jak to s tím dopadlo? Rav Chisda řekl: Jedna zmínka mu platí pro jedno i druhé. A tak řekl i Raba: Jedna zmínka mu platí pro jedno i druhé.

A Raba řekl: Když jsem byl u Rava Huny, byla nám položena otázka: Říká se [požehnání] „který nás dovedl k tomuto času“ na Roš ha-šana a na Jom kipur? Protože přicházejí od času k času, říkáme ho; nebo snad, protože se nenazývají poutními svátky, ho neříkáme? Neměl [odpověď] po ruce.

Když jsem přišel k Ravu Jehudovi, řekl: Já ho říkám i nad novou dýní. Řekl jsem mu: Na dobrovolnost se neptám; ptám se, jak je to s povinností. Řekl mi: Rav a Šmuel oba řekli: „Který nás dovedl k tomuto času“ se říká jen o třech poutních svátcích.

Namítá se: „Dej díl sedmi, a také osmi“ (Kaz 11,2) – rabi Eliezer říká: sedmi – to je sedm dní stvoření; osmi – to je osm dní [do] obřízky. Rabi Jehošua říká: sedmi – to je sedm dní Pesachu; osmi – to je osm dní Svátku [stánků]. A když říká „a také“, zahrnuje to Šavuot, Roš ha-šana a Jom kipur.

Zda ne [ohledně požehnání] „který nás dovedl k tomuto času“? – Ne, [ohledně] požehnání [dne].

Tak je to i logické, neboť kdyby tě napadlo, [že jde] o „který nás dovedl k tomuto času“ – je snad „který nás dovedl k tomuto času“ [všech] sedm [dní]? – To není potíž: neřekne-li ho dnes, řekne ho zítra nebo jiný den.

V každém případě potřebujeme pohár! Máme říci, že to podporuje Rava Nachmana? Neboť Rav Nachman řekl: „Který nás dovedl k tomuto času“ se smí říci i na tržišti. – To není potíž: [jde o případ], kdy se mu naskytl pohár.

To platí o Šavuot a Roš ha-šana; jak má postupovat na Jom kipur? Řekne-li nad ním požehnání a vypije ho – jakmile řekl „který nás dovedl k tomuto času“, přijal na sebe [den] a je mu to zakázáno.

Vždyť Rav Jirmeja bar Aba řekl Ravovi: Oddělil ses [již od práce]? A ten mu řekl: Ano, oddělil jsem se.

Ať nad ním řekne požehnání a odloží ho! – Kdo říká požehnání, musí ochutnat. – Ať ho dá dítěti! – Halacha není podle Rava Achy, [protože] by si [dítě] mohlo zvyknout.

Jak to s tím dopadlo? Rabanan poslali Rava Jejmara Starého k Ravu Chisdovi v předvečer Nového roku. Řekli mu: Jdi, podívej se, jak to v praxi dělá, a přijď nám to říci. Když ho [Rav Chisda] uviděl, řekl: Ten, kdo zvedá vlhký [prut, tj. přichází s otázkou], ten ho [vzápětí] zašlápne na jeho místě. Přinesli mu pohár vína, posvětil [den] a řekl „který nás dovedl k tomuto času“.

A halacha je: „Který nás dovedl k tomuto času“ se říká na Roš ha-šana a na Jom kipur. A halacha je: „Který nás dovedl k tomuto času“ se smí říci i na tržišti.

A Raba řekl: Když jsme byli u Rava Huny, byla nám položena otázka: Žák z učebny, který se postí v předvečer Šabatu – jak je to, má půst dokončit? Neměl [odpověď] po ruce. Přišel jsem před Rava Jehudu a [ani on] neměl [odpověď] po ruce.

Rava řekl: Podívejme se na to sami, neboť se učí v baraitě: Devátý av, který připadne na Šabat,