Eruvin 66b עירובין

Nýbrž není to snad o [případu], kdy přišel o Šabatu? A učí: „Zakazují a nezřizují eruv, nevzdávají se.“ Plyne to z toho.

Rav Josef řekl: Toto učení jsem neslyšel. Abaje mu řekl: Ty jsi nám je řekl, a řekl jsi nám je k tomuto: Šmuel řekl: Není vzdání se domény z dvora do dvora

a není vzdání se domény ve zřícenině.

A řekl jsi nám k tomu: Když Šmuel řekl, že není vzdání se domény z dvora do dvora, řekli jsme to jen o dvou dvorech a mezi nimi jeden vchod; ale [u dvorů] jeden za druhým, protože si navzájem zakazují, vzdávají se.

Řekl mu: Já jsem jménem Šmuela řekl toto? Vždyť Šmuel řekl: Nemáme v [otázkách] eruvů nic než znění naší Mišny: „obyvatelé dvora“, a ne „obyvatelé dvorů“!

Řekl mu: Když jsi nám řekl „nemáme v eruvech nic než znění naší Mišny“, řekl jsi nám to k tomuto: že ulička je pro dvory tím, čím je dvůr pro domy.

Vlastní text: Šmuel řekl: Není vzdání se domény z dvora do dvora a není vzdání se domény ve zřícenině. A rabi Jochanan řekl: Je vzdání se domény z dvora do dvora a je vzdání se domény ve zřícenině.

A je to nutné [říci obojí]. Neboť kdyby nás to učil [jen] o dvoru do dvora, [řekl bych, že] v tom Šmuel mluví [tak], protože toto užívání je samo o sobě a ono užívání je samo o sobě; ale u zříceniny, kde je užívání pro oba jedno, bych řekl, že souhlasí s rabim Jochananem.

A kdyby bylo řečeno [jen] o tomto, [řekl bych, že] v tom mluví rabi Jochanan [tak], ale v onom souhlasí se Šmuelem. Proto je to nutné.

Abaje řekl: To, co řekl Šmuel, že není vzdání se domény z dvora do dvora, jsme řekli jen o dvou dvorech a mezi nimi jeden vchod; ale u dvou dvorů jeden za druhým, protože si zakazují, se vzdávají.

Rava řekl: I u dvou dvorů jeden za druhým se někdy vzdávají a někdy nevzdávají. Jak? Uložili-li svůj eruv ve vnějším a jeden, ať z vnitřního, či z vnějšího, zapomněl a nezřídil eruv, jsou oba zakázány.

Uložili-li svůj eruv ve vnitřním a jeden z vnitřního zapomněl a nezřídil eruv, jsou oba zakázány.

Zapomněl-li jeden z vnějšího a nezřídil eruv, vnitřní je dovolen a vnější je zakázán.

„Uložili-li svůj eruv ve vnějším a jeden, ať z vnitřního, či z vnějšího, zapomněl a nezřídil eruv, jsou oba zakázány“: Ten z vnitřního – v čí prospěch se má vzdát? Ať se vzdá ve prospěch obyvatel vnitřního – jejich eruv u nich není. Ať se vzdá ve prospěch obyvatel vnějšího – není vzdání se domény z dvora do dvora.

Ten z vnějšího – v čí prospěch se má vzdát? Ať se vzdá ve prospěch obyvatel vnějšího – je tu vnitřní, který jim zakazuje. Ať se vzdá ve prospěch obyvatel vnitřního – není vzdání se domény z dvora do dvora.

„Uložili-li svůj eruv ve vnitřním a jeden z vnitřního zapomněl a nezřídil eruv, jsou oba zakázány“: Ten z vnitřního – v čí prospěch se má vzdát? Ať se vzdá ve prospěch obyvatel vnitřního – je tu vnější, který jim zakazuje. Ať se vzdá ve prospěch obyvatel vnějšího – není vzdání se domény z dvora do dvora.