Eruvin 70a עירובין

že máme [dávání] zakázat, aby snad nepřišli k tomu, že se zřeknou [práva] i ve prospěch [dvou, kteří se nepřipojili]; učí nás [že ne].

„Ale nemohou nabýt práva“ – k čemu to potřebuji? – Je to třeba [učit] i pro případ, že mu [ostatní] řeknou: Nabuď [práva] pod podmínkou, že [je] předáš dál.

Abaje se otázal Raby: Pět [lidí] bydlí v jednom dvoře a jeden z nich zapomněl a nepřipojil se k eruvu – když se zříká svého práva, musí se ho zříci ve prospěch každého jednotlivě, nebo ne? Řekl mu: Musí se ho zříci ve prospěch každého jednotlivě.

Namítl mu: Jeden, kdo se nepřipojil k eruvu, dává své právo jednomu, kdo se připojil; dva, kteří se připojili, dávají své právo jednomu, kdo se nepřipojil; a dva, kteří se nepřipojili, dávají své právo dvěma, kteří se připojili, nebo jednomu, kdo se nepřipojil.

Ale jeden, kdo se připojil, nedává své právo jednomu, kdo se nepřipojil; dva, kteří se připojili, nedávají své právo dvěma, kteří se nepřipojili; a dva, kteří se nepřipojili, nedávají své právo dvěma, kteří se nepřipojili.

Každopádně se v začátku učí: Jeden, kdo se nepřipojil, dává své právo jednomu, kdo se připojil. Jak to vypadá? Není-li s ním nikdo jiný, s kým by se [ten] připojil k eruvu?

Je tedy zřejmé, že je s ním ještě někdo jiný, a přesto učí: „jednomu, kdo se připojil“.

A Raba? – Čím se zde zabýváme? Tím, že [ten druhý] byl a zemřel.

Jestliže byl a zemřel, řekni závěr: Ale jeden, kdo se připojil, nedává své právo jednomu, kdo se nepřipojil. Jestliže [druhý] byl a zemřel, proč ne?

Je tedy zřejmé, že [druhý] je naživu; a protože v závěru je naživu, je naživu i v začátku.

Je to snad důkaz? Toto je, jak to je, a ono je, jak to je.

Věz [že je tomu tak], neboť se v závěru začátku učí: a dva, kteří se nepřipojili, dávají své právo dvěma, kteří se připojili – dvěma ano, jednomu ne.

A Abaje říká: Co znamená „dvěma“? Jednomu ze dvou. – Je-li tomu tak, ať učí: jednomu, kdo se připojil, nebo jednomu, kdo se nepřipojil! – To je obtížné.

„Jeden, kdo se nepřipojil, dává své právo jednomu, kdo se připojil“ – podle Abajeho [ten druhý] je naživu a učí nás, že není třeba se zříkat práva ve prospěch každého jednotlivě; podle Raby [druhý] byl a zemřel, a nevydali zákaz kvůli tomu, že někdy naživu je.

„Dva, kteří se připojili, dávají své právo jednomu, kdo se nepřipojil“ – to je samozřejmé! – Mohl bys říci: protože se nepřipojil k eruvu, potrestejme ho; učí nás [že ne].

„A dva, kteří se nepřipojili, dávají své právo dvěma, kteří se připojili“ – podle Raby učí závěr, aby objasnil začátek; podle Abajeho to bylo potřeba kvůli dvěma, kteří se nepřipojili: mohlo by tě napadnout, že máme zakázat, aby snad nepřišli k tomu, že se zřeknou [práva] ve prospěch [dvou, kteří se nepřipojili]; učí nás [že ne].

„Nebo jednomu, kdo se nepřipojil“ – k čemu to potřebuji? – Mohl bys říci: to platí tam, kde se část z nich připojila k eruvu a část se nepřipojila, ale tam, kde se nepřipojil nikdo, potrestejme je, aby nebyl zapomenut zákon eruvu; učí nás [že ne].

„Ale jeden, kdo se připojil, nedává své právo jednomu, kdo se nepřipojil“ – podle Abajeho učí závěr, aby objasnil začátek; podle Raby, protože učil začátek, učil i závěr.

„Dva, kteří se připojili, nedávají své právo dvěma, kteří se nepřipojili“ – k čemu to ještě potřebuji? – Je to třeba pro případ, kdy se jeden z nich [z těch, kdo se nepřipojili,] zřekl [práva] ve prospěch druhého. Mohl bys říci, že [druhému] má být dovoleno; učí nás, že protože v okamžiku, kdy se zříkal, neměl v tomto dvoře žádné dovolení, nikoli.

„A dva, kteří se nepřipojili, nedávají své právo dvěma, kteří se nepřipojili“ – k čemu to ještě potřebuji? – Je to třeba i pro případ, že řeknou: Nabuď [práva] pod podmínkou, že [je] předáš dál.

Rava se otázal Rava Nachmana: Dědic – může se zříci práva?