[Zapomněl-li jeden] z obyvatel uličky a nepřipojil se k šitufu, mají dovoleno ve dvorech a zakázáno v uličce, neboť ulička je pro dvory tím, čím je dvůr pro domy.
מבני מבוי ולא נשתתף מותרין בחצירות ואסורין במבוי שהמבוי לחצירות כחצר לבתים:
Řekni závěr: Udělaly-li eruv ve dvorech a spojily se šitufem v uličce a jeden z obyvatel dvora zapomněl a nepřipojil se k eruvu, mají dovoleno tu i tam. Jak to vypadá? Pokud se nezřekl [práva], proč mají dovoleno? Je tedy zřejmé, že se zřekl. Řekni [pak] závěr: Zapomněl-li jeden z obyvatel uličky a nepřipojil se k šitufu, mají dovoleno ve dvorech a zakázáno v uličce. A pokud se zřekl, proč mají zakázáno v uličce?
אימא סיפא עירבו בחצירות ונשתתפו במבוי ושכח אחד מבני חצר ולא עירב מותרים כאן וכאן היכי דמי אי דלא בטיל אמאי מותרים אלא פשיטא דבטיל אימא סיפא שכח אחד מבני מבוי ולא נשתתפו מותרין בחצירות ואסורין במבוי ואי דבטיל אמאי אסורין במבוי
A kdybys řekl, že rabi Meir zastává názor, že v uličce zřeknutí se práva neexistuje – vždyť se učí v baraitě: „neboť se vás zřekl svého práva“ – slova rabiho Meira!
וכי תימא קסבר רבי מאיר אין ביטול רשות במבוי והא תניא שהרי ביטל לכם רשותו דברי רבי מאיר
Je tedy zřejmé, že se nezřekl; a protože v závěru se nezřekl, ani v začátku se nezřekl. Začátek a závěr jsou [tedy] podle rabiho Meira a prostřední část podle rabínů?
אלא פשיטא דלא בטיל ומדסיפא דלא בטיל רישא נמי דלא בטיל רישא וסיפא רבי מאיר מציעתא רבנן
Celé je to podle rabiho Meira. A jaký je důvod? Rabi Meir řekl: Potřebujeme eruv a potřebujeme šituf, aby děti nezapomněly zákon eruvu; a zde, protože většina připojila eruv, nebude zapomenut.
כולה רבי מאיר היא וטעמא מאי אמר רבי מאיר בעינן עירוב ובעינן שיתוף שלא לשכח תורת עירוב מן התינוקות והכא כיון דרובה עירבו לא משתכחא
Rav Jehuda řekl: Rav[ve své verzi Mišny] neučil „otevřených jeden do druhého“. A tak řekl i Rav Kahana: Rav neučil „otevřených jeden do druhého“. Někteří říkají: Sám Rav Kahana neučil „otevřených jeden do druhého“.
אמר רב יהודה רב לא תני פתוחות זו לזו וכן אמר רב כהנא רב לא תני פתוחות זו לזו איכא דאמרי רב כהנא גופיה לא תני פתוחות זו לזו
Abaje řekl Ravu Josefovi: Jaký je důvod, že neučil „otevřených jeden do druhého“? – Zastává názor, že jakýkoli šituf, který se nevnáší a nevynáší vchody [vedoucími] do uličky, se nenazývá šituf.
אמר ליה אביי לרב יוסף מאי טעמא דלא תני פתוחות זו לזו קסבר כל שיתוף שאין מכניסו ומוציאו דרך פתחים במבוי לאו שמיה שיתוף
Namítl mu: Hospodář, který byl společníkem svých sousedů, s jedním ve víně a s druhým ve víně, nemusejí připojovat eruv. – Tam [jde o případ], kdy [víno] vynesl a vnesl.
איתיביה בעל הבית שהיה שותף לשכניו לזה ביין ולזה ביין אין צריכין לערב התם דאפקיה ועייליה
Raba bar Chanan to zpochybnil: Má-li tomu tak být, [když] mu převedl vlastnictví chleba ve svém koši, také to snad není šituf? A kdybys řekl, že vskutku [není] – vždyť Rav Jehuda řekl jménem Rava: Členové družiny, kteří byli shromážděni u stolu, a posvětil se nad nimi den [Šabatu], na chléb, který je na stole, se spoléhají jako na eruv; a někteří říkají: jako na šituf.
מתקיף לה רבה בר חנן אלא מעתה הקנה לו פת בסלו ה"נ דלא הוי שיתוף וכי תימא הכי נמי והא אמר רב יהודה אמר רב בני חבורה שהיו מסובין וקדש עליהן היום הפת שעל שלחן סומכים עליה משום עירוב ואמרי לה משום שיתוף
Ta věc sama: Rav řekl: Ulička se nestává dovolenou bočním sloupkem a trámem,
גופא אמר רב אין מבוי ניתר בלחי וקורה
Originál: Eruvin 73b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.