Eruvin 73a עירובין

místo, kde jí chléb; a Šmuel řekl: místo, kde nocuje.

Namítají: Pastýři, hlídači letních plodů, strážní ve věžích a hlídači ovoce – mají-li ve zvyku nocovat ve městě, jsou jako obyvatelé města; mají-li ve zvyku nocovat na poli, mají [od svého místa] dva tisíce [loket] na každou stranu. [Rozhoduje tedy místo nocování!]

Tam jsme svědky, že kdyby jim tam přinesli chléb, bylo by jim to milejší.

Rav Josef řekl: Tuto tradici jsem neslyšel. Abaje mu řekl: Ty sám jsi nám to řekl, a k tomuto jsi nám to řekl: Bratři, kteří jedli u stolu svého otce a spali ve svých domech, potřebují eruv pro každého zvlášť; a my jsme ti řekli: Vyvoď z toho, že rozhodující je místo přenocování? A ty jsi nám k tomu řekl: Rav Jehuda řekl jménem Rava: Učili to o těch, kdo dostávají příděl.

Rabíni učili: Kdo má pět žen, které dostávají příděl od svého muže, a pět otroků, kteří dostávají příděl od svého pána – rabi Jehuda ben Betejra dovoluje u žen a zakazuje u otroků.

Rabi Jehuda ben Bava dovoluje u otroků a zakazuje u žen.

Rav řekl: Jaký je důvod rabiho Jehudy ben Bavy? Neboť je psáno: „A Daniel [byl] v bráně krále“ (Da 2,49).

Je zřejmé, že syn u svého otce [nepotřebuje eruv], jak jsme řekli; žena u svého muže a otrok u svého pána – to je spor rabiho Jehudy ben Betejry a rabiho Jehudy ben Bavy. Jak je tomu u žáka u jeho učitele?

Pojď a slyš: Rav [žijící] v domě rabiho Chiji řekl: Nemusíme připojovat eruv, neboť se spoléháme na stůl rabiho Chiji. A rabi Chija [žijící] v domě Rabiho řekl: Nemusíme připojovat eruv, neboť se spoléháme na stůl Rabiho.

Abaje se otázal Raby: Pět [lidí], kteří vybrali [příspěvky na] svůj eruv – když odnášejí svůj eruv na jiné místo, [stačí] jeden eruv pro všechny, nebo potřebují eruv každý zvlášť? Řekl mu: Jeden eruv pro všechny.

Ale bratři jsou přece jako ti, kdo vybrali [příspěvky], a učí, že potřebují eruv každý zvlášť! – Čím se zde zabýváme? Případem, kdy jsou s nimi [jiní] obyvatelé, takže protože ti zakazují, zakazují i tito.

Tak je to také logické, neboť učí: Kdy [to platí]? Když odnášejí svůj eruv na jiné místo; ale přichází-li jejich eruv k nim, nebo nejsou-li s nimi ve dvoře [jiní] obyvatelé, nemusejí připojovat eruv. Vyvoď z toho.

Rav Chija bar Avin se otázal Rava Šešeta: Žáci z domu učení, kteří jedí chléb na venkově a přicházejí přenocovat do domu učení – když jim vyměřujeme hranici Šabatu, vyměřujeme ji od domu učení, nebo ji vyměřujeme od venkova? Řekl mu: Vyměřujeme ji od domu učení.

Ale přece ten, kdo uloží svůj eruv do vzdálenosti dvou tisíc loket a přijde přenocovat do svého domu – jemu vyměřujeme hranici od jeho eruvu! [Rozhoduje tedy místo jídla.]

V onom případě jsme svědky [jeho úmyslu] a v tomto případě jsme svědky. V onom případě jsme svědky, že kdyby se mohl tam usadit, bylo by mu to milé; a v tomto případě jsme svědky, že kdyby jim přinesli chléb do domu učení, bylo by jim to milejší.

Rami bar Chama se otázal Rava Chisdy: Otec a jeho syn, učitel a jeho žák – považují se za mnohé, nebo za jednotlivce? Potřebují eruv, nebo nepotřebují eruv? Stává se jejich ulička dovolenou bočním sloupkem a trámem, nebo se nestává dovolenou bočním sloupkem a trámem?

Řekl mu: Učili jste se to: Otec a jeho syn, učitel a jeho žák – nejsou-li s nimi [jiní] obyvatelé, jsou jako jednotlivci a nemusejí připojovat eruv, a jejich ulička se stává dovolenou bočním sloupkem a trámem.

MIŠNA: Pět dvorů otevřených jeden do druhého a otevřených do uličky – udělaly-li eruv ve dvorech, ale nespojily se šitufem v uličce, mají dovoleno ve dvorech a zakázáno v uličce.