Gitin 14b גיטין

Řekl rabimu Dostajovi, synu rabiho Janaje, a rabimu Josimu bar Kiparovi: Až půjdete, přineste mi ji. Šli, a [ten, kdo ji měl,] jim ji dal. Řekli mu: Provedeš s námi kinjan [, že za ni ručíme]? Řekli mu: Ne. [On] jim řekl: Vraťte mi ji.

Rabi Dostaj, syn rabiho Janaje, mu řekl: Ano. Rabi Josi bar Kipar mu řekl: Ne. Trýznili ho. [Rabi Josi] řekl [rabimu Dostajovi]: Vidíš, mistře, jak jedná? Řekl jim: Dobře, bijte ho.

Když k němu [k rabimu Achajovi] přišli, [rabi Josi] mu řekl: Vidíš, mistře – nestačilo mu, že nám nepomohl, ale ještě jim řekl: Dobře, bijte ho! [Rabi Achaj rabimu Dostajovi] řekl: Proč jsi tak učinil?

Řekl mu: Ti lidé – jejich výška je loket a jejich čepice loket, mluví ze středu [těla] a jejich jména jsou děsivá: Arda, Arta a Pili bar Briš. Řeknou „spoutejte“ a spoutají, řeknou „zabijte“ a zabijí. Kdyby zabili Dostaje, kdo by dal Janajovi, mému otci, syna jako jsem já?

Řekl mu: Ti lidé jsou blízcí vládě? Odpověděl mu: Ano. – Mají koně a mezky, kteří běhají za nimi? Odpověděl mu: Ano. Řekl mu: Pokud tak, dobře jsi udělal.

„Odnes sto [zuzů] tomu a tomu“, a [posel] šel, hledal ho a nenašel ho [, protože zemřel] – v jedné baraitě se učí: Vrátí se odesílateli; a v jiné se učí: Dědicům toho, jemuž byly poslány.

Máme říci, že se přou v tomto: jeden se domnívá, že „odnes“ je jako „nabuď“, a druhý se domnívá, že „odnes“ není jako „nabuď“?

Rabi Aba bar Memel řekl: Všichni [souhlasí], že „odnes“ není jako „nabuď“, a není to rozpor: tato [baraita mluví] o zdravém, tamta o těžce nemocném.

Rav Zevid řekl: Jedna i druhá o těžce nemocném; tato tam, kde příjemce byl [naživu] v době předání peněz, tamta tam, kde příjemce [naživu] nebyl v době předání peněz.

Rav Papa řekl: Jedna i druhá o zdravém; tato tam, kde příjemce zemřel za života dárce, tamta tam, kde dárce zemřel za života příjemce.

Máme říci, že [otázka, zda je] „odnes“ jako „nabuď“, je sporem tanaitů? Jak se učí v baraitě: „Odnes sto [zuzů] tomu a tomu“, a [posel] šel, hledal ho a nenašel ho – vrátí se odesílateli. Zemřel-li odesílatel – rabi Natan a rabi Jaakov říkají: Vrátí se dědicům odesílatele; a někteří říkají: Dědicům toho, jemuž byly poslány.

Rabi Jehuda ha-Nasi řekl jménem rabiho Jaakova, který řekl jménem rabiho Meira: Je přikázáním splnit slova zemřelého. Mudrci však říkají: Ať se rozdělí. A zde řekli: Cokoli posel chce, ať udělá. Rabi Šimon ha-Nasi řekl: Stalo se to skrze mě, a řekli: Ať se vrátí dědicům odesílatele.

Nepřou se snad v tomto: první tanaita se domnívá, že „odnes“ není jako „nabuď“; a rabi Natan a rabi Jaakov také [se domnívají, že] „odnes“ není jako „nabuď“, a přestože [odesílatel] zemřel, neříkáme, že je přikázáním splnit slova zemřelého; a „někteří říkají“ [se domnívají, že] „odnes“ je jako „nabuď“;

rabi Jehuda ha-Nasi řekl jménem rabiho Jaakova, který řekl jménem rabiho Meira: „Odnes“ není jako „nabuď“, avšak tam, kde [odesílatel] zemřel, říkáme, že je přikázáním splnit slova zemřelého;

a mudrci, kteří říkají „ať se rozdělí“, jsou na pochybách; a „zde řekli“ [se domnívají, že] uvážení [posla] je lepší; a rabi Šimon ha-Nasi nás přišel poučit o [skutečném] případu.

Ne. Ohledně zdravého se nikdo nepře, a o čem tu mluvíme? O těžce nemocném, a přou se ve sporu rabiho Elazara a mudrců.

Neboť jsme se učili: Kdo rozděluje svůj majetek ústně – rabi Elazar říká: Ať jde o zdravého, či o toho, kdo je v nebezpečí smrti, majetek, který slouží jako záruka [nemovitosti], se nabývá penězi, listinou a držbou; a ten, který neslouží jako záruka, se nabývá jen přitažením. Mudrci však říkají: Jedny i druhé se nabývají [pouhým] výrokem.

Řekli mu: Stalo se, že matka synů Rochela byla nemocná a řekla: Ať je dána