Gitin 62b גיטין

MIŠNA: Kdo říká: „Přijmi tento rozvodový list pro mou manželku“ nebo „Doruč tento rozvodový list mé manželce“ – chce-li odvolat, smí odvolat. Žena, která řekla: „Přijmi pro mne můj rozvodový list“ – chce-li [manžel] odvolat, nesmí odvolat.

Proto řekne-li mu manžel: „Nechci, abys jej pro ni přijal, nýbrž doruč a dej jí jej“ – chce-li odvolat, smí odvolat.

Raban Šimon ben Gamliel říká: Také [když žena] říká: „Vezmi pro mne můj rozvodový list“ – chce-li [manžel] odvolat, nesmí odvolat.

GEMARA: Řekl Rav Acha, syn Rava Avji, Ravu Ašimu: Důvod je ten, že ho ona neustanovila poslem k přijetí; kdyby ho však ona ustanovila poslem k přijetí, chce-li [manžel] odvolat, nesmí odvolat. Plyne z toho, že „doruč“ je jako „získej [pro ni]“.

Ne. Ve skutečnosti ti řeknu: „Doruč“ není jako „získej“, a [výraz] „přijmi rozvodový list pro mou manželku“ potřeboval [Tanna uvést].

Neboť by mě napadlo říci: Protože manžel není oprávněn ustanovit posla k přijetí, ani když se rozvodový list dostane do její ruky, nemá to být rozvodový list. Proto nás to učí, že „přijmi“ a „doruč“ míní [stejně].

Učili jsme se: Žena, která řekla: „Přijmi pro mne můj rozvodový list“ – chce-li odvolat, nesmí odvolat. Což to neplatí jak o přijetí, tak o doručení?

Ne, o přijetí.

Pojď a slyš: Proto řekne-li mu manžel: „Nechci, abys jej pro ni přijal, nýbrž doruč a dej jí jej“ – chce-li odvolat, smí odvolat. Důvod je ten, že řekl „nechci“; kdyby neřekl „nechci“, chtěl-li by odvolat, nesměl by odvolat. Plyne z toho, že „doruč“ je jako „získej“.

Snad [jde o případ], kdy [manžel řekl] „Tu máš“.

Je samozřejmé, že muž může být poslem k doručení, neboť manžel doručuje rozvodový list své manželce, a žena může být poslem k přijetí, neboť žena přijímá svůj rozvodový list z ruky svého manžela. Jak je to s mužem k přijetí a se ženou k doručení?

Pojď a slyš: Kdo říká: „Přijmi tento rozvodový list pro mou manželku“ nebo „Doruč tento rozvodový list mé manželce“ – chce-li odvolat, smí odvolat. Žena, která řekla: „Přijmi pro mne můj rozvodový list“ – chce-li odvolat, nesmí odvolat. Což to není o jednom poslovi, a plyne z toho, že kdo je způsobilý k přijetí, je způsobilý k doručení? – Ne, o dvou poslech.

Pojď a slyš: Proto řekne-li mu manžel: „Nechci, abys jej pro ni přijal, nýbrž doruč a dej jí jej“ – chce-li odvolat, smí odvolat. A zde je to přece jeden posel, a plyne z toho, že kdo je způsobilý k přijetí, je způsobilý k doručení.

Rozhodni z toho [aspoň], že muž může být poslem k přijetí, neboť otec přijímá rozvodový list pro svou nezletilou dceru. [Ohledně] ženy k doručení se ptej: jak je to? Řekl Rav Mari: Pojď a slyš: I ženy, které nejsou věrohodné, aby řekly „její manžel zemřel“, jsou věrohodné, aby přinesly její rozvodový list. A tam jde o doručení.

Řekl Rav Aši: Plyne to i z poslední části [Mišny], neboť se v poslední části učí: Žena sama přináší svůj rozvodový list, jen musí říci: „Přede mnou byl napsán a přede mnou byl podepsán.“ A vyložili jsme to o doručení. Plyne to z toho.

Bylo řečeno: [Řekla-li žena]: „Přines mi můj rozvodový list“, a [posel řekl manželovi]: „Tvá manželka řekla: Přijmi pro mne můj rozvodový list“, a on řekl: „Tu máš, jak řekla“ –

řekl Rav Nachman, řekl Raba bar Avuha, řekl Rav: I když se rozvodový list dostal do její ruky, není rozvedena. Plyne z toho, že [posel] se opírá o jeho [manželova] slova; neboť kdyby se opíral o její slova, aspoň od chvíle, kdy se rozvodový list dostal do její ruky, by měla být rozvedena.

Řekl Rav Aši: Jak to [srovnáváš]?