Gitin 72a גיטין

Je to rabi Josi, který říká: Slova nelze předat poslu.

A kdyby tě napadlo, že rabi Josi souhlasí v případě, kdy řekne ‚řekněte‘, vznikla by z toho škoda: neboť se někdy stane, že řekne dvěma: Řekněte písaři, ať napíše, a tomu a tomu, ať podepíší; a kvůli zahanbení písaře se [svědci] ostýchají [odmítnout] a podepíší ho [spolu s ním], přestože manžel tak neřekl.

Nýbrž je to jasné: začátek rabi Meir a závěr rabi Josi.

Rav Aši řekl: Celé je to podle rabi Josiho a říká [to formou] ‚netřeba říkat‘: Netřeba říkat, že tam, kde neřekl ‚dejte‘ [je list neplatný], nýbrž i když řekl ‚dejte‘, ne; a netřeba říkat, že tam, kde [to] neřekl trojici, nýbrž i když [to] řekl trojici, ne; a netřeba říkat, že tam, kde neřekl ‚řekněte‘, nýbrž i když řekl ‚řekněte‘, rovněž ne.

Bylo učeno ve shodě s Ravem Ašim: Napsal-li písař [rozlukový list] pro ni a podepsali-li svědkové pro ni, přestože ho napsali, podepsali a dali jemu a on jej dal jí, je rozlukový list neplatný, dokud neuslyší jeho hlas, jak říká písaři: Napiš, a svědkům: Podepište.

‚Uslyší‘ – vylučuje se tím názor toho, kdo říká, že rabi Josi souhlasí v případě, kdy řekne ‚řekněte‘; ‚jeho hlas‘ – vylučuje se tím [výrok] Rava Kahany jménem Rava [o hluchém, který píše].

MIŠNA: ‚Toto je tvůj rozlukový list, jestliže zemřu‘; ‚toto je tvůj rozlukový list [platný], zemřu-li na tuto nemoc‘; ‚toto je tvůj rozlukový list po smrti‘ – neřekl nic. ‚Ode dneška, jestliže zemřu‘; ‚od této chvíle, jestliže zemřu‘ – to je rozlukový list.

‚Ode dneška a po smrti‘ – je to rozlukový list a není to rozlukový list; a zemře-li, vykoná [vdova] chalicu, ale nevstoupí do švagrovského sňatku.

‚Toto je tvůj rozlukový list ode dneška, zemřu-li na tuto nemoc‘ – a on vstal a chodil po tržišti, pak onemocněl a zemřel: posoudí ho; zemřel-li na následky první nemoci, je to rozlukový list, a ne-li, není to rozlukový list.

GEMARA: Z toho plyne, že ‚jestliže zemřu‘ je jako ‚po smrti‘; a pak učí: ‚ode dneška, jestliže zemřu; od této chvíle, jestliže zemřu‘ – z toho plyne, že ‚jestliže zemřu‘ není jako ‚po smrti‘!

Řekl Abaje: ‚Jestliže zemřu‘ může mít dva významy: může znamenat jako ‚od této chvíle‘ a může znamenat jako ‚po smrti‘.

Řekl-li jí ‚ode dneška‘, je to jako by jí řekl ‚od této chvíle‘; neřekl-li jí ‚ode dneška‘, je to jako by jí řekl ‚po smrti‘.

‚Toto je tvůj rozlukový list, jestliže zemřu‘ – neřekl nic. Řekl Rav Huna: A vykoná chalicu.

Ale vždyť je učeno ‚neřekl nic‘! – ‚Neřekl nic‘ [v tom smyslu], že je zakázána ostatním [mužům]; a švagrovi je také zakázána.

Ale vždyť z toho, že v závěru ‚vykoná chalicu‘, plyne, že v začátku může i vstoupit do švagrovského sňatku! – Mišna je podle mudrců.

A Rav Huna mluví podle rabi Josiho, který říká: Datum listiny o ní svědčí.

Je-li to podle rabi Josiho, neměla by být potřeba ani chalica! A řekneš-li, že Rav Huna byl na pochybách, zda halacha je podle rabi Josiho, či halacha není podle rabi Josiho – byl snad na pochybách?

Vždyť Raba bar Avuha onemocněl a přišli k němu Rav Huna a Rav Nachman. Řekl Rav Huna Ravu Nachmanovi: Zeptej se Raby bar Avuhy, zda halacha je podle rabi Josiho, či halacha není [podle něho]. Řekl mu: Důvod rabi Josiho neznám, [a] halachu se ho mám ptát? Řekl mu: Ty se ho zeptej na halachu, a důvod rabi Josiho ti řeknu já.

Zeptal se ho. Řekl mu: Tak řekl Rav: Halacha je podle rabi Josiho. Když vyšli, řekl mu: To je důvod rabi Josiho, že soudí, že datum listiny o ní svědčí. – Nýbrž byl na pochybách,