Gitin 79a גיטין

MIŠNA: Stála na střeše a on jí ho hodil – jakmile se dostal do vzduchu [nad] střechou, je propuštěná. On nahoře a ona dole, a hodil jí ho – jakmile vyšel z území střechy, smazal-li se nebo shořel, je propuštěná.

GEMARA: Ale vždyť není uhlídán! Řekl Rav Jehuda jménem Šmuela: Jedná se o střechu, která má zábradlí.

Ula bar Menašja řekl jménem Avimiho: Zde se jedná o [prostor] méně než tři [pídě] u střechy, neboť cokoli méně než tři u střechy je jako střecha.

‚On nahoře.‘ Ale vždyť není uhlídán! Řekl Rav Jehuda jménem Šmuela: Kdy dolní stěny přečnívaly horní.

A tak řekl rabi Elazar jménem rabi Hošaji: Kdy dolní stěny přečnívaly horní. A tak řekl Ula jménem rabi Jochanana: Kdy dolní stěny přečnívaly horní.

Řekl rabi Aba Ulovi: Podle koho? Podle Rabiho, který říká: Zachycené [ve vzduchu] je jako položené?

Řekl mu: I kdybys řekl [podle] mudrců: mudrci s Rabim nesouhlasí jen ohledně Šabatu; ale zde jde o uhlídání, a [list] je uhlídán.

A tak řekl rabi Asi jménem rabi Jochanana: Kdy dolní stěny přečnívaly horní. Řekl rabi Zejra rabi Asimu: Podle koho? Podle Rabiho, který říká: Zachycené je jako položené?

Řekl mu: I kdybys řekl [podle] mudrců: mudrci s Rabim nesouhlasí jen ohledně Šabatu; ale zde jde o uhlídání, a [list] je uhlídán.

‚Smazal se.‘ Řekl Rav Nachman jménem Raby bar Avuhy: Učili to jen o [listu], který se smazal při klesání; ale smazal-li se při stoupání, ne. Jaký je důvod? Od počátku nebyl určen k tomu, aby spočinul.

‚Shořel.‘ Řekl Rav Nachman jménem Raby bar Avuhy: Učili to jen o [případu], kdy rozlukový list předešel oheň; ale předešel-li oheň rozlukový list, ne. Jaký je důvod? Od počátku šel ke spálení.

Řekl Rav Chisda: Území se u rozlukových listů rozlišují [podle výšky].

Řekl Rami bar Chama Ravovi: Odkud to ten stařec má? Řekl mu: Je to mišna: ‚Stála na střeše a on jí ho hodil – jakmile se rozlukový list dostal do vzduchu [nad] střechou, je propuštěná.‘

O čem se jedná? Řekneš-li o střeše, která je její, a dvoře, který je její – proč potřebuji vzduch nad střechou?

Nýbrž o střeše, která je jeho, a dvoře, který je jeho – když se dostal do vzduchu nad střechou, co z toho?

Nýbrž je zřejmé [že jde] o střechu, která je její, a dvůr, který je jeho. Uveď závěr: ‚On nahoře a ona dole, a hodil jí ho – jakmile vyšel z území střechy, smazal-li se nebo shořel, je propuštěná.‘ A jde-li o střechu, která je její, a dvůr, který je jeho, proč je propuštěná? Nýbrž [jde] o střechu, která je jeho, a dvůr, který je její.

Začátek o střeše, která je její, a dvoře, který je jeho, a závěr o střeše, která je jeho, a dvoře, který je její?

Nýbrž zda ne [v případě], kdy jí půjčil místo: jedno místo lidé půjčují, dvě místa lidé nepůjčují? [Z toho tedy plyne, že se území rozlišují podle výšky.]

Řekl mu: Je to snad důkaz? Snad je toto, jak to je, a toto, jak to je: začátek o střeše, která je její, a dvoře, který je jeho; závěr o střeše, která je jeho, a dvoře, který je její.

Řekl Rava: [Platí] tři pravidla u rozlukových listů: To, co řekl Rabi, že zachycené je jako položené, a mudrci s ním nesouhlasí – to platí ohledně Šabatu; ale zde jde o uhlídání, a [list] je uhlídán.

A to, co řekl Rav Chisda: Zarazil-li tyč v soukromém území a na jejím vrcholu je koš, a hodil [něco] a spočinulo to na něm, i kdyby byla vysoká sto loktů, je vinen, protože soukromé území sahá až k nebesům – to platí ohledně Šabatu; ale zde jde o uhlídání, a [list] není uhlídán.