Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Švagrová, která vyrostla mezi bratry, smí se vdát za jednoho z bratrů a neobáváme se, že snad některému z nich zula sandál. Důvodem je, že jsme to neviděli; kdybychom to viděli, obávali bychom se.
אמר רב יהודה אמר רב יבמה שהגדילה בין האחין מותרת לינשא לאחד מן האחין ואין חוששין שמא חלצה סנדל לאחד מהן טעמא דלא חזינן הא חזינן חיישינן
Vždyť bylo učeno: Ať on měl úmysl a ona neměla úmysl, nebo ona měla úmysl a on neměl úmysl – její chalica je neplatná, dokud oba nemají úmysl zároveň! – Míní toto: I když jsme to viděli, neobáváme se, že snad měli úmysl.
והא תניא בין שנתכוון הוא ולא נתכוונה היא בין שנתכוונה היא ולא נתכוון הוא חליצתה פסולה עד שיתכוונו שניהם כאחד הכי קאמר אע"ג דחזינן אין חוששין שמא כוונו
A někteří říkají: Důvodem je, že jsme to neviděli; kdybychom to viděli, obávali bychom se. A to, že tanaa vyžaduje úmysl, platí pro uvolnění k [sňatku s] kýmkoli; ale pro bratry se [i bez úmyslu] stává nezpůsobilou.
Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Sandálem šitým lnem se chalica nekoná, neboť je řečeno: „A obul jsem tě do tachaše“ (Ez 16,10). – Řekni tedy: tachaš ano, nic jiného ne? – ‚Obuv‘, ‚obuv‘ – rozšiřuje.
אמר רב יהודה אמר רב סנדל התפור בפשתן אין חולצין בו שנאמר (יחזקאל טז, י) ואנעלך תחש ואימא תחש אין מידי אחרינא לא נעל נעל ריבה
Rabi Elazar se tázal Rava: Je-li [sandál] z kůže a jeho řemínky z chlupů, jak to je? Odpověděl mu: Copak na něj nečteme ‚a obul jsem tě do tachaše‘? – Je-li tomu tak, pak i celý z chlupů! – Ten se nazývá rohož.
בעא מיניה רבי אלעזר מרב הוא של עור ותריסיותיו של שער מהו אמר ליה מי לא קרינן ביה ואנעלך תחש אי הכי כולו של שער נמי ההוא קרקא מקרי
Rav Kahana řekl Šmuelovi: Odkud [víme], že ‚a zuje [chalca] jeho obuv z jeho nohy‘ znamená stáhnout? Neboť je psáno: „A vylomí [chilcu] kameny, na nichž je nákaza“ (Lv 14,40).
אמר ליה רב כהנא לשמואל ממאי דהאי וחלצה נעלו מעל רגלו מישלף הוא דכתיב (ויקרא יד, מ) וחלצו את האבנים אשר בהן הנגע
Řekni tedy, že to znamená upevnit, neboť je psáno: „Vyzbrojte [hechalcu] z vás muže k vojsku“ (Nu 31,3)! – Tam to také znamená vytáhnout: z domu do boje.
ואימא זרוזי הוא דכתיב (במדבר לא, ג) החלצו מאתכם אנשים לצבא התם נמי שלופי מביתא לקרבא
Ale to, co je psáno: „Anděl Hospodinův táboří kolem těch, kdo se ho bojí, a vysvobozuje je [vajchalcem]“ (Ž 34,8)? – Za odplatu za to, že se ho bojí, je vytrhne ze soudu gehenny.
אלא הא דכתיב (תהלים לד, ח) חונה מלאך ה' סביב ליראיו ויחלצם בשכר יראיו יחלצם מדינה של גיהנם
Ale to, co je psáno: „A tvé kosti posílí [jachalic]“ (Iz 58,11) – a rabi Elazar řekl: To je nejlepší z požehnání; a Rava řekl: [Znamená to] upevnění kostí! – Ano, znamená to tak i onak; ale zde, kdyby tě napadlo, že to znamená upevnit, pak ať Milosrdný napíše: ‚a upevní jeho obuv na jeho noze‘.
אלא הא דכתיב (ישעיהו נח, יא) ועצמותיך יחליץ ואמר רבי אלעזר זו מעולה שבברכות ואמר רבא זרוזי גרמי אין משמע הכי ומשמע הכי דהכא אי ס"ד זרוזי הוא א"כ לכתוב רחמנא וחלצה נעלו ברגלו
Kdyby Milosrdný napsal ‚na jeho noze‘, řekl bych: na noze ano, na lýtku ne; [proto] Milosrdný napsal ‚me'al raglo‘, [aby zahrnul] i lýtko. – Je-li tomu tak, ať Milosrdný napíše ‚na tom, co je nad jeho nohou‘; co znamená ‚me'al raglo‘? Plyne z toho, že to znamená stáhnout [z jeho nohy].
אי כתב רחמנא ברגלו ה"א ברגלו אין בשוקו לא כתב רחמנא מעל רגלו דאפילו בשוקו א"כ לכתוב רחמנא במעל רגלו מאי מעל רגלו ש"מ מישלף הוא
Jeden heretik řekl Rabanu Gamlielovi: [Jste] lid, kterému jeho Pán vykonal chalicu, neboť je psáno: „Se svými ovcemi a se svým dobytkem půjdou hledat Hospodina, ale nenajdou ho; vzdálil se [chalac] od nich“ (Oz 5,6).
אמר ליה ההוא מינא לר"ג עמא דחלץ ליה מריה מיניה דכתיב (הושע ה, ו) בצאנם ובבקרם ילכו לבקש את ה' ולא ימצאו חלץ מהם
Řekl mu: Hlupáku! Copak je psáno ‚vykonal jim chalicu‘? Je psáno ‚vykonal od nich chalicu‘. A když bratři vykonají chalicu švagrové, má to snad nějakou platnost?
אמר ליה שוטה מי כתיב חלץ להם חלץ מהם כתיב ואילו יבמה דחלצו לה אחין מידי מששא אית ביה:
A také jsme se učili: Ten, kdo odebírá [peníze z chrámové komory], nevstupuje ani v oděvu s lemem, ani v punčochách – a netřeba říkat v botě či sandálu, protože do nádvoří [Chrámu] se nevstupuje v botě či sandálu.
ותנן נמי אין התורם נכנס לא בפרגוד חפות ולא באנפיליא ואין צריך לומר במנעל וסנדל לפי שאין נכנסין במנעל וסנדל לעזרה
Řekl Abaje: [Jde o punčochu], v níž je vycpávka, a [je zakázána] kvůli požitku. Řekl mu Rava: A je snad na Den smíření zakázán požitek bez boty? Vždyť Raba bar Rav Huna si ovinul šátek kolem nohy a vyšel! Nýbrž řekl Rava: To není rozpor: zde [jde] o koženou punčochu, zde o látkovou punčochu.
אמר אביי דאית ביה כתיתי ומשום תענוג אמר ליה רבא ומשום תענוג בלא מנעל ביום הכפורים מי אסירי והא רבה בר רב הונא כריך סודרא אכרעיה ונפיק אלא אמר רבא לא קשיא כאן באנפיליא של עור כאן באנפיליא של בגד
Tak je to i logické, neboť kdybys to neřekl takto, odporoval by [výrok o] Dni smíření [výroku o] Dni smíření. Neboť bylo učeno: Člověk se ve svém domě nesmí procházet v plstěné obuvi, ale smí se ve svém domě procházet v punčochách. Neplyne z toho tedy, že zde [jde] o koženou punčochu a zde o látkovou punčochu? Plyne z toho.
ה"נ מסתברא דאי לא תימא הכי קשיא יום הכפורים איום הכפורים דתניא לא יטייל אדם בקורדקיסין בתוך ביתו אבל מטייל הוא באנפילין בתוך ביתו אלא לאו ש"מ כאן באנפיליא של עור כאן באנפיליא של בגד ש"מ
Bylo učeno v souladu s Ravou: Vykonala-li chalicu roztrženou botou, která zakrývá většinu nohy; proděravělým sandálem, který pojme většinu nohy; sandálem z korku nebo z lýka; dřevěnou nohou mrzáka; návlekem; podpěrou pro nohy; koženou punčochou; a ta, která vykonala chalicu dospělému –
תניא כוותיה דרבא חלצה במנעל הנפרם שחופה את רוב הרגל בסנדל הנפחת שמקבל את רוב הרגל בסנדל של שעם ושל סיב בקב הקיטע במוק בסמיכת הרגלים באנפיליא של עור והחולצת מן הגדול
Originál: Yevamot 102b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.