Jevamot 102a יבמות

Proselyta smí podle Tóry soudit svého druha [proselytu], neboť je řečeno: „Ustanovíš nad sebou krále, kterého vyvolí Hospodin, tvůj Bůh; z tvých bratří ustanovíš nad sebou krále“ (Dt 17,15) – jen ‚nad sebou‘ vyžadujeme ‚z tvých bratří‘, ale proselyta smí soudit svého druha proselytu.

A byla-li jeho matka z Izraele, smí soudit i Izraelitu. Pokud však jde o chalicu, [nesmí], dokud nejsou jeho otec i matka z Izraele, neboť je řečeno: „A bude nazváno jeho jméno v Izraeli“ (Dt 25,10).

Řekl Raba, řekl Rav Kahana, řekl Rav: Kdyby přišel Elijáš a řekl: Chalica se koná botou – posloucháme ho; chalica se nekoná sandálem – neposloucháme ho, neboť lid je již zvyklý na sandál.

A Rav Josef řekl, řekl Rav Kahana, řekl Rav: Kdyby přišel Elijáš a řekl: Chalica se nekoná botou – posloucháme ho; chalica se nekoná sandálem – neposloucháme ho, neboť lid je již zvyklý na sandál.

Jaký je mezi nimi rozdíl? Rozdíl je v [použití] boty předem.

A podle toho, kdo říká [že je to platné] i předem – vždyť jsme se učili: ‚Vykonala-li chalicu botou, její chalica je platná‘ – dodatečně ano, předem ne!

Totéž platí i předem; ale protože chtěl v závěru učit ‚punčochou – její chalica je neplatná‘, což [platí] i dodatečně, učil i začátek ve formě ‚dodatečně‘.

A [chalica] botou předem – to je spor tanaim. Neboť bylo učeno: Řekl rabi Josi: Jednou jsem šel do Nisibis a našel jsem jednoho starce. Řekl jsem mu: Znáš snad rabiho Jehudu ben Betejru? Řekl mi: Ano, a je stálým hostem u mého stolu. [Řekl jsem:] Viděl jsi někdy, jak provedl chalicu se švagrovou?

Řekl mi: Viděl jsem, jak prováděl chalicu mnohokrát. [Zeptal jsem se:] Botou, nebo sandálem? Řekl mi: Copak se chalica koná botou? Vždyť Tóra řekla ‚jeho obuv‘, a ne ‚jeho botu‘. Řekl jsem mu: Je-li tomu tak, co vedlo rabiho Meira k tomu, aby řekl: ‚Vykonala-li chalicu botou, její chalica je platná‘?

Rabi Jaakov říká jeho jménem: Chalica se koná botou i předem. A ten, kdo říká, že předem ne – z jakého důvodu?

Chceš-li říci: protože svršek [boty] je ‚z [nohy]‘, ale vložka je ‚z toho, co je nad [ní]‘, a Tóra řekla ‚z [nohy]‘, a ne ‚z toho, co je nad [ní]‘ – je-li tomu tak, pak ani dodatečně ne!

Je to preventivní nařízení kvůli rozbité botě.

Anebo kvůli půlce boty.

Řekl Rav: Kdybych neviděl svého strýce, jak koná chalicu sandálem, který má tkanice, nekonal bych chalicu jinak než arabským sandálem, který se utahuje pevněji. A k tomu našemu, ačkoli je na něm přísnější [úprava], přivazujeme provaz, aby byla chalica dokonalá.

Mnemotechnická pomůcka: uvolnění švagrové, sandál. Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Švagrová je uvolněna pro cizí stažením [sandálu z] většiny paty.

Namítají: Rozvázala-li řemínky boty nebo sandálu, nebo [on sám] vysunul většinu nohy – její chalica je neplatná.

Důvodem je, že [nohu] vysunul on; vysunula-li ji ona, její chalica je platná. Většina nohy ano, většina paty ne!

Ne, to, co je ‚většina nohy‘, je většina paty. A proč tomu říkají ‚většina nohy‘? Protože celá síla nohy na ní spočívá.

To podporuje rabiho Janaje, neboť rabi Janaj řekl: Ať on rozvázal a ona stáhla, nebo ona rozvázala a on stáhl – její chalica je neplatná, dokud ona nerozváže a ona nestáhne. Rabi Janaj se tázal: Roztrhla-li ho, jak to je? Spálila-li ho, jak to je? Vyžadujeme odhalení nohy, a to tu je? Nebo vyžadujeme zutí, a to tu není? Zůstává to nerozhodnuto.

Rabi Nechemja se tázal Raby: Dvě boty jedna na druhé – jak to je? Jak si to představit? Chceš-li říci, že stáhla horní a dolní zůstala – Milosrdný řekl ‚z [nohy]‘, a ne ‚z toho, co je nad [ní]‘! Netřeba [to říkat] – [jde o případ], kdy roztrhla horní, stáhla dolní a horní zůstala [na noze]. Jak to je? Vyžadujeme zutí, a to tu je? Nebo vyžadujeme odhalení nohy, a to tu není?