Jevamot 110b יבמות

chalica – ne! – Ne, [jde] o zdravou, která potom ohluchla.

Pojď a slyš: Dva zdraví bratři ženatí se dvěma nepříbuznými ženami, jednou zdravou a jednou hluchoněmou. Zemřel zdravý, manžel hluchoněmé – co má udělat zdravý, manžel zdravé? Pojme [ji], a chce-li ji propustit, ať ji propustí. Zemřel zdravý, manžel zdravé – co má udělat zdravý, manžel hluchoněmé? Buď provede chalicu, nebo vstoupí do levirátního sňatku.

Ne snad: protože on je zdravý od počátku, i ona je hluchoněmá od počátku? A učí se: pojme – ano, chalica – ne! – Je to nějaký důkaz? Toto je, jak to je, a ono je, jak to je.

Namítl mu: Dva bratři, jeden zdravý a jeden hluchoněmý, ženatí se dvěma sestrami, jednou zdravou a jednou hluchoněmou. Zemřel hluchoněmý, manžel hluchoněmé – co má udělat zdravý, manžel zdravé? [Vdova] odejde jakožto sestra manželky.

Zemřel zdravý, manžel zdravé – co má udělat hluchoněmý, manžel hluchoněmé? Propustí svou manželku rozlukovým listem a žena jeho bratra je navždy zakázána.

A řekneš-li, že i zde jde o zdravého, který potom ohluchl – může ji snad propustit? Vždyť jsme se učili: Ohluchla-li ona, propustí ji; zešílela-li, nepropustí ji. Ohluchl-li on nebo zešílel, nikdy ji nepropustí.

Nýbrž ne snad [jde] o hluchoněmého od počátku? A protože on je hluchoněmý od počátku, i ona je hluchoněmá od počátku; a protože sestry jsou hluchoněmé od počátku, i nepříbuzné ženy jsou hluchoněmé od počátku. A u nepříbuzných žen jsme se učili: pojme – ano, chalica – ne! [Rava] mlčel.

Když [Abaje] přišel před Rav Josefa, ten mu řekl: Proč jsi mu namítal z tohoto, když ti mohl odpovědět: sestry jsou hluchoněmé od počátku, nepříbuzné ženy byly zdravé a potom ohluchly?

Spíše jsi mu měl namítnout z tohoto: Dva hluchoněmí bratři ženatí se dvěma zdravými sestrami nebo se dvěma hluchoněmými sestrami nebo se dvěma sestrami, jednou zdravou a jednou hluchoněmou; a podobně dvě hluchoněmé sestry vdané za dva zdravé bratry nebo za dva hluchoněmé bratry nebo za dva bratry, jednoho zdravého a jednoho hluchoněmého – ty jsou osvobozeny od chalicy i od levirátního sňatku. A byly-li to nepříbuzné ženy, ať je pojmou, a chtějí-li je propustit, ať je propustí.

Jak to vypadá? Řekneš-li, že šlo o zdravé, kteří nakonec ohluchli – mohou je snad propustit? Vždyť jsme se učili: Zešílela-li, nepropustí ji; ohluchl-li on nebo zešílel, nikdy ji nepropustí.

Nýbrž ne snad [jde] o hluchoněmé od počátku? A protože oni jsou hluchoněmí od počátku, i ony jsou hluchoněmé od počátku; a učí se: Byly-li to nepříbuzné ženy, ať je pojmou – pojmou ano, chalica ne. Námitka proti Rabovi je [nevyvrácenou] námitkou.

Nezletilá a hluchoněmá atd. Rav Nachman řekl: Zastihl jsem Rav Adu bar Ahavu a Rav Chanu, jeho zetě, jak sedí na tržišti v Pumbeditě a rozvíjejí úvahy, a říkali: To, co jsme se učili: ‚Nezletilá a hluchoněmá – styk s jednou z nich neosvobozuje její spolumanželku‘, platí, když mu připadly po zdravém bratrovi, protože nevíme, zda je mu milejší nezletilá, nebo zda je mu milejší hluchoněmá.

Milejší mu [může být] nezletilá, protože dospěje k rozumu; milejší [může být] hluchoněmá, protože je dospělá a schopná styku. Připadly-li mu však po hluchoněmém bratrovi, jistě je mu milejší hluchoněmá, protože je schopná styku a je jeho druhu.

A já jsem jim řekl: I když mu připadly po hluchoněmém bratrovi, je to u něj nejisté.

Jak je napravit? Rav Chisda řekl, že Rav řekl: Pojme hluchoněmou a propustí ji rozlukovým listem, a nezletilá ať počká, až dospěje, a podstoupí chalicu.

Rav Chisda řekl: Z toho plyne, že Rav zastává názor: hluchoněmá je [manželsky] získaná a ponechaná [zcela], nezletilá je získaná a zároveň není získaná. Kdyby tě totiž napadlo, že hluchoněmá je získaná a není získaná a nezletilá je získaná a ponechaná [zcela] – proč by měl pojmout hluchoněmou a propustit ji rozlukovým listem?