Jevamot 116b יבמות

Rozdíl mezi nimi je, když svár vyvolal on.

Byla jim otázka: Jak je tomu s jedním svědkem při sváru? Je důvod, proč je jeden svědek věrohodný, ten, že ve věci, která vyjde najevo, nelže – [a pak] ani zde nelže? Nebo je důvod, proč je jeden svědek věrohodný, ten, že ona si to přesně ověří a [teprve] se vdá, a zde, protože má s ním svár, si to přesně neověří a vdá se? Zůstává to nerozhodnuto.

Rabi Jehuda říká: Nikdy není atd. Bylo učeno: Řekli rabimu Jehudovi: Podle tvých slov se vdá chytrá a hloupá se nevdá! Nýbrž v tom i v onom případě ať se vdá.

Jistá [žena] přišla k soudu rabiho Jehudy. Řekli jí: Naříkej nad svým manželem, roztrhni svůj oděv, rozpusť své vlasy. Učili ji lži? – Oni zastávali názor rabínů, [ale] říkali: Ať to udělá tak, aby jí [rabi Jehuda] dovolil [se vdát].

MIŠNA: Bejt Hilel říkají: Slyšeli jsme [to] jen o té, která přichází ze žní, a [to] v téže zemi, a jako v případě, který se udál.

Bejt Šamaj jim řekli: Ať je to ta, která přichází ze žní, nebo ta, která přichází ze sklizně oliv, nebo ta, která přichází z vinobraní, nebo ta, která přichází z jedné země do druhé – mudrci mluvili o žních jen proto, že se to [tak] stalo. Bejt Hilel se obrátili a rozhodovali podle Bejt Šamaj.

GEMARA: Bylo učeno: Bejt Šamaj řekli Bejt Hilel: Podle vašich slov mám jen žeň pšenice; odkud [vím o] žni ječmene? A mám jen toho, kdo žne; odkud [vím o tom], kdo sklízí víno, sklízí olivy, sklízí datle, okopává?

Nýbrž případ, který se udál, byl při žních, a totéž platí pro všechny [ostatní]. I zde: případ, který se udál, byl v téže zemi, a totéž platí pro všechny [ostatní].

A Bejt Hilel? V téže zemi, kde jsou lidé běžně [k zastižení], se [žena] bojí; z jedné země do jiné, kde lidé běžně nejsou, se nebojí. A Bejt Šamaj? I zde jsou běžné karavany.

Jaký případ se udál? Rav Jehuda řekl, že Šmuel řekl: Byl konec žní pšenice a deset lidí šlo žnout pšenici. Jednoho z nich uštkl had a zemřel. Jeho manželka přišla a oznámila to soudu. Poslali [posly] a shledali, že je to podle jejích slov. V tu chvíli řekli: Žena, která řekla ‚Můj manžel zemřel‘ – ať se vdá; ‚Můj manžel zemřel‘ – ať vstoupí do levirátního sňatku.

Řekněme, že rabi Chananja ben Akiva a rabíni se přou ve sporu Bejt Šamaj a Bejt Hilel? Neboť bylo učeno: Člověk nemá nést očistnou vodu a očistný popel a převážet je přes Jordán na lodi;

ani nemá stát na jedné straně a házet na druhou stranu, ani je nechat plout po hladině vody, ani je nést na zvířeti nebo na svém druhovi, ledaže by se jeho nohy dotýkaly země; ale přes most je převážet smí. [To platí] jak o Jordánu, tak o ostatních řekách. Rabi Chananja ben Akiva říká: Řekli to jen o Jordánu, o lodi a jako v případě, který se udál.

Řekněme, že rabíni mluví podle Bejt Šamaj a rabi Chananja ben Akiva mluví podle Bejt Hilel?

Rabíni ti řeknou: My mluvíme i podle Bejt Hilel. Bejt Hilel to tam říkají jen proto, že [žena] se bojí: v blízkém místě se bojí, ve vzdáleném místě se nebojí. Zde – co je mi do Jordánu, co je mi do ostatních řek?

Rabi Chananja ben Akiva ti řekne: Já mluvím i podle Bejt Šamaj. Bejt Šamaj to tam říkají jen proto, že si to ona přesně ověří a [teprve] se vdá – co je mi do blízkého místa, co je mi do vzdáleného místa? Zde [je důvod] případ, který se udál na Jordánu a na lodi: protože se [tam] případ udál, rabíni to zakázali; u ostatních řek, kde se případ neudál, to rabíni nezakázali.

Jaký případ se udál? Rav Jehuda řekl, že Rav řekl: Stalo se, že člověk převážel očistnou vodu a očistný popel přes Jordán na lodi, a na dně lodi byl nalezen zaražený kus mrtvoly velikosti olivy. V tu chvíli řekli: Člověk nemá nést očistnou vodu a očistný popel a převážet je přes Jordán na lodi.

MIŠNA: Bejt Šamaj říkají: Ať se vdá a dostane svou ketubu. Bejt Hilel říkají: Ať se vdá, ale nedostane svou ketubu. Bejt Šamaj jim řekli: Dovolili jste [to, co se týká] přísného zákazu nepřípustného svazku, a nedovolíme [to, co se týká] lehčího [případu] peněz? Bejt Hilel jim řekli: Shledali jsme,