Jevamot 26a יבמות

že kvůli [pouhé] pomluvě [ji] neodvádíme; i zde kvůli pomluvě [ji] neodvádíme.

MIŠNA: A všichni ti, kteří měli manželky, a ty zemřely – [ženy, kvůli nimž byli zakázáni,] si je smějí vzít.

A všechny ty, které se vdaly za jiné a byly rozvedeny nebo ovdověly, si je smějí vzít. A všechny jsou dovoleny jejich synům nebo jejich bratrům.

GEMARA: Zemřely-li, ano; byly-li rozvedeny, ne.

Rav Hilel řekl Rav Ašimu: Ale vždyť bylo učeno: I když byly rozvedeny! Není to rozpor: zde [jde o případ], kdy byla hádka, zde [o případ], kdy hádka nebyla.

A chceš-li, řekni: Zde i zde [jde o případ], kdy hádka nebyla, a není to rozpor: zde [rozvod] podnítil on, zde [rozvod] podnítila ona.

A všechny ty, které se vdaly atd. Napadlo nás: smrt po smrti a rozvod po rozvodu.

Řekněme, že naše Mišna není podle Rabiho, neboť kdyby byla podle Rabiho – vždyť on řekl, že po dvou případech vzniká presumpce.

Ne, [jde o] smrt po rozvodu a rozvod po smrti.

A všechny jsou dovoleny jejich synům nebo jejich bratrům. V čem se to liší od toho, co jsme se učili [v Mišně]: Kdo je podezírán [ze styku] se ženou, nesmí [vzít] její matku, její dceru ani její sestru?

Ženy chodí běžně k ženám, muži k mužům běžně nechodí.

Anebo: Ženy, jejichž soulož je nečiní navzájem zakázanými, na sebe navzájem nežárlí; muži, jejichž soulož je činí navzájem zakázanými, na sebe navzájem žárlí.

Pokud ano, i jeho otec [by měl být zmíněn]! Říká [to formou] „netřeba říkat“: Netřeba říkat o jeho otci, před nímž se jeho synové ostýchají; ale o jeho synovi, před nímž se jeho otec neostýchá, řekl bych, že ne; proto nás to učí.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Jak manželka jeho bratra“.

MIŠNA: Čtyři bratři, dva z nich jsou ženatí se dvěma sestrami, a ti, kdo byli ženatí se sestrami, zemřou – ty podstoupí chalicu, ale nevstoupí do levirátního sňatku. A pokud [leviři] předešli [rozhodnutí] a vzali si [je], musí je propustit. Rabi Eliezer říká: Bejt Šamaj říkají: Ponechá si [ji]; a Bejt Hilel říkají: Musí je propustit.

Byla-li jedna z nich zakázána jednomu [z leviřů] zákazem incestu, je mu zakázána a smí [vzít] její sestru; a druhému jsou zakázány obě.

[Byla-li zakázána] zákazem přikázání nebo zákazem svatosti, podstoupí chalicu, ale nevstoupí do levirátního sňatku.

Byla-li jedna z nich zakázána tomuto zákazem incestu a druhá zakázána onomu zákazem incestu, ta, která je zakázána tomuto, je dovolena onomu, a ta, která je zakázána onomu, je dovolena tomuto.

A to je to, co řekli: Její sestra, když je jeho levirátní vdovou, buď podstoupí chalicu, nebo vstoupí do levirátního sňatku.

GEMARA: Vyvoď z toho, že vazba existuje; neboť kdyby vazba neexistovala – vždyť tyto [ženy] přicházejí ze dvou domů: tento ať si vezme za levirátní manželku jednu a tamten ať si vezme druhou!

Ve skutečnosti ti řeknu, že vazba neexistuje, a [je to] proto, že zastává, že je zakázáno zmařit přikázání levirátního sňatku: neboť možná dříve, než jeden uzavře levirátní sňatek, druhý zemře, a zmaří se přikázání levirátního sňatku.

Pokud ano, [mělo by to platit] i pro tři [bratry]!

Říkáme [to formou] „netřeba říkat“: Netřeba říkat o třech, kde je přikázání levirátního sňatku jistě zmařeno; ale u čtyř bychom se smrti neobávali. Proto nás to učí.

Pokud ano,